Tetour a Takács jsou zpět. Jeden sní o Polsku, druhý o životě bez bolesti
T+T, tak trochu duo smolařů v ostravském kádru. Daniel Tetour (28) nastoupil za Baník naposledy loni v listopadu, Ladislav Takács (26) dokonce v září. Pak oba záložníci, popřípadě stoper, sledovali, jak se spoluhráči trápí a sezonu horko těžko zachraňují na poslední chvíli. Přitom jsou ve věku, kdy by měli být na hřišti a na vrcholu výkonnosti, ne na tribuně a u doktorů. Teď už jejich situace vypadá optimističtěji, Tetour i Takács polykají tréninkové dávky a vyhlíží nový ročník.
Vypadáte spokojeně.
Tetour: „Jsem šťastný, že trénuju bez problémů. Jestli nám potom dají kondičáci takovou zátěž, že to nevydržím... Možná, nevím. Ale samozřejmě jsme nějak domluveni, že když by to ještě bolelo, budu mít úlevu.“
Co vás vlastně přesně trápilo?
Tetour: „Vesměs jsem s tím měl problémy přes rok a půl. Vždycky jsem se přes nějaké lehké bolesti nebo opichy snažil koleno udržovat v provozu. Ale co to bylo, se přesně nevědělo. Nakonec jsem šel až na artroskopii, kde mi lékaři koleno vyčistili a od té doby to vypadá dobře.“
Ladislave, vy už takhle s fotbalem de facto od nuly začínáte poněkolikáté, že?
Takács: „No, bohužel... Zdraví mě trápí, doufám, že to nejhorší – tři hlavní operační zákroky – už mám za sebou. Naposledy to zašlo až tak daleko, že jsem musel podstoupit osteotomii. Dá se říct, že mi vlastně rovnali nohu. Snad už to byl poslední velkej zádrhel.“
Proč došlo až k osteotomii?
Takács: „Začalo to meniskem ve Slavii, kde jsem šel během měsíce dvakrát na operaci, respektive reoperaci. Pak jsem nastoupil tady do přípravy a už byly náznaky... Prostě jsem se necítil, noha nebyla v topu. Chtěl jsem do toho však jít naplno, zlomit to. Ale bylo to přes závit a doplatil jsem na to. Nakonec to zašlo tak daleko, že jsem bez bolesti pomalu ani nevyšel schody. Muselo se to řešit razantně.“
Jak se rovná noha?
Takács: „Nechci plácat blbosti. Nalomili mi holeň, vyndali štěp z pánve a zpevnili mi to destičkou. Taky tam dali pár šroubů. Laicky řečeno: změnili mi osu levé nohy. Měl jsem ji trošku do „O“, takhle se změnilo těžiště, abych nedopadal na chrupavku jako předtím.“
Dana vysvobodily zázračné ruce profesora Pavla Koláře, že?
Tetour: „Určitě. Ale i pro něj to bylo těžké, protože bolest kolena byla na neobvyklém místě. Pan Kolář to také chvíli zkoušel přes opichy, ale pak jsme se rozhodli pro operaci. Doufám, že to byla správná volba.“
Laco, u vás musí jít celkově o hodně velkou změnu v pohybu. Jak si na to člověk zvyká?
Takács: „Cítím změnu, ale postupně se to lepší. Po poslední kontrole to vypadá super. Všechno srostlo, destička drží. To je teď pro mě nejdůležitější. Plus to obalit svaly a hodně posilovat. Postupně, protože jak mám jiné těžiště, odnášejí to samozřejmě záda, přetěžuje se druhá noha. Prostě mě čeká ještě dlouhá práce.“
Máte vůbec chuť zase rvát se o místo a vše znovu podstupovat?
Takács: „Když se něco stane a víte, že vás čeká tak náročná operace a roční pauza, tak myšlenky nejsou nejhezčí nebo nejlepší. Ale chuť mám. Hodil jsem to za hlavu a chci se prát, dělat, co mě baví. Fotbal je můj život, myšlenky na konec byly třeba den. Už je to za mnou, jsem plnej síly a motivace. S klukama se pomalu zapojuju do přihrávek, manéží a bezkontaktních věcí, takže je to zase další schůdek nahoru a blíž k cíli dostat se na trávník. Fajn psychická vzpruha.“
Kolega řešil na rozdíl od vás ještě trochu jiné starosti, a sice zda zůstat, nebo nezůstat v Ostravě. Nakonec prodloužil smlouvu.
Tetour: „Tím, že jsem na jaře nehrál, to pro mě bylo těžší. Je složité přemýšlet o budoucnosti, když ani nevíte, jestli budete zdravý. Jsem rád, že se to vyřešilo a mohl jsem od začátku nastoupit do přípravy.“
Článek pokračuje pod infografikou.
To zní jako pohodové resumé, přitom vás chtělo více klubů...
Tetour: „Váhal jsem. Nebudu říkat, že ne. Ale poté, co jsem si vyslechnul myšlenku, že se to tady zkusí dělat trochu jinak, že dáme prostor nastavenému procesu, jsem si řekl, že by to mohla být správná cesta. I vzhledem k tomu zranění pro mě byla lepší volba zůstat, než abych se jako marod připojoval někam k novému týmu. Tady znám prostředí, vše bude snadnější.“
Asi jste zanechal dobrý dojem, když o vás na Bazalech stáli i přes dlouhou pauzu, ne?
Tetour: „Doufám, že jo. Kdybych zanechal špatný dojem, asi bych neprokračoval. Takhle si asi vedení vyhodnotilo, že bych ještě mohl být prospěšný. A tím, že už na konci sezony jsem vypadal zdravotně slušně, se rozhodli takhle.“
Baník se mění raketovým způsobem. V kancelářích, v realizačním týmu, v kádru. Jak to vnímáte?
Takács: „Jsem tady rok a změn je dost. Je pravda, že teď se nastavila nějaká nová koncepce. Baník chce omlazovat, tak uvidíme, jak to bude klapat. Věřím, že to bude určitě lepší než minule. Jdeme do toho!“
Tetour: „Bude to zase o nějaké práci, z mého pohledu je potřeba dát tomu čas. Vždycky je samozřejmě na vedení, jak si vyhodnotí situaci. Kdyby byly třeba špatné výsledky, asi by bylo náročné dávat tomu čas, ale z dlouhodobého hlediska je složité dělat změny. Kdybyste přivedli top hráče z jakýchkoliv klubů a začali budovat nový tým, vždycky to chvíli potrvá.“
Každopádně nový ročník už snad ani horší být nemůže. Shodneme se na tom?
Tetour: „Nikdo si nepřeje, aby byl ještě horší. (úsměv) Ale vyhlašovat teď nějaké cíle nebo říct po záchranářské sezoně, že budeme hrát o poháry... Bylo by to hezké, ale teď je prioritou trpělivý proces, který by měl přinést úspěch v budoucnu. Pro mě bylo nepříjemné vidět na jaře z tribuny, jak se klesá tabulkou. Vesměs už podzim byl divoký, došlo k trenérským změnám, v klubu i na hřišti se dělo všechno možné... Po příchodu trenéra Hapala to vypadalo slušně, ale pak jsme to nějak nezvládli. Možná mohlo dojít k nějakému hráčskému doplnění, ale vedení se rozhodlo, že dá důvěru hráčům, co tady byli. Pak to hodně záviselo na úvodních zápasech. Kdybychom v nich byli silnější, mohlo to vypadat lépe, ale těžko říct, že to bylo rozjeté třeba na poháry, když jsme ostatní zápasy hráli takhle...“
Takács: „Já měl program trochu jiný, protože po operaci jsem byl totálně nemobilní. Měsíc jsem byl doma ve Františkových Lázních, kde se o mě fakt museli starat rodiče. Táta mě i sprchoval, protože nějaké dva týdny to fakt nebylo možný. Pak jsem nastoupil do lázní, a jakmile jsem začal být soběstačný, přijel jsem do Ostravy. Zatímco kluci byli na soustředění, já chodil na Sarezu v Porubě na rehabky. A pak už jsem dojížděl na Bazaly a připravoval se tady. Ze začátku to bylo opravdu hodně na palici, protože to byly neoblíbené cviky a nudný program. Ale měl jsem v hlavě, že mi to pomůže. A teď už jsem tady a vidím to zase lépe.“
Oba asi vůči Baníku cítíte jakýsi dluh, je to tak?
Tetour: „Já jo. V první sezoně po přestupu jsem se sice cítil super, ale potom už začaly problémy s kolenem, do toho spousta hráčských i trenérských změn, takže bylo těžké fungovat. Chtěl bych teď ze sebe vymáčknout více.“
Takács: „Zrovna nedávno jsem přemýšlel nad tím, že vlastně nejlepší roky trávím na marodce... Ale pryč s touhle černou myšlenkou, věřím, že se s tím vypořádám. A že to nejlepší mě ještě čeká.“
Co jste si teda řekli? Hlavně trpělivost? Nikdo na vás tlačit nebude?
Takács: „Přesně tak. Mluvil jsem s trenérem, nastavili jsme si můj scénář, že bych se sice chtěl hodně zapojovat do tréninku, ale že to bude prostě jednou tak a podruhé tak. Když mě třeba začne bolet lýtko, nemám se bát něco říct. Je to běh na dlouhou trať. Trenér má pochopení, taky si něčím takovým prošel. Je úplně v klidu. Super komunikace je i s kondičáky, fyzioterapeuty. Řídím se vesměs pocitově. Primární je síla, přihrávková cvičení jsou třešničkou na dortu. Bavil jsem se i se Svozkou (Jaroslavem Svozilem) nebo Provym (Lukášem Provodem). Potvrdili mi, že pro hlavu i nohu je pocit být už na hřišti hodně důležitý. Takže se snažím skloubit oboje.“
Optimální scénář návratu je tedy jaký?
Takács: „To je těžký... V hlavě něco mám, ale nechci predikovat, abych z toho pak nebyl zklamanej. Řeknu to tak: určitě bych chtěl v téhle sezoně něco stihnout a nastoupit. V hlavě mám i dřívější scénář, ale nechci to extrémně uspěchat. Původní predikci raději ani nechci vyslovovat, byla ještě na déle... Jdu krůček po krůčku, den po dni.“
Dane, a vy to vidíte s bojem o sestavu jak? Konkurence se zvýšila.
Tetour: „Tak to má být, kór v týmu jako Baník. Kdyby tady konkurence nebyla, bylo by něco špatně.“
V Ekstraklase, kterou byste si jednou rád vyzkoušel, je možná ještě větší přetlak. Pořád sníte?
Tetour: „Furt mám ten sen v hlavě. Měl jsem i možnost nějaké zápasy polské ligy sledovat, a kdybych srovnal českou a polskou soutěž, tak tam se snaží jít celosvětovým trendem. Chytají, jak se hra vyvíjí, kladou důraz na rozehrávku, kdežto česká liga je specifická. To je ten důvod, co mě na ní láká.“
Jsou i jiné soutěže, kde se hraje dobrý fotbal...
Tetour: „Ale zase nechci mít nějaké nereálné představy. Kdybych si mohl vybrat jinou zemi, tak si ji vyberu. V Polsku je však finanční zázemí, stadiony, všechno na slušné úrovni.“
Ve Slavii taky. Prosadí se tam Muhamed Tijani pod Jindřichem Trpišovským, kterého dobře znáte, Laco?
Takács: „Těžká otázka. (přemýšlí) Obecně si však myslím, že trenéři ve Slavii mají talent na to vytřískat z hráčů maximum. Najdou v Tijim to, co má nejlepší, v čem je nejsilnější. Takže asi zakončení a hru zády k bráně. Ještě si ho vypiplají a prosadí se. Určitě jo, proč by ne?“
