Všechno jsem si vydřel sám, vypráví Letáček. Markoviče v Baníku nečekal
Za rok v Ostravě zažil snad úplně všechny fáze fotbalisty. Vlastní chyby, výměnu hlavních trenérů i asistentů, starty za béčko, obrovskou kritiku fanoušků či médií na jeho osobu, ale i chválu po výborných výkonech. „Dobrá škola,“ usmívá se s odstupem času brankář Jiří Letáček, na nějž se Baník rozhodl uplatnit opci a vykoupit ho z Pardubic. Čtyřiadvacetiletý gólman „přechytal“ legendu Jana Laštůvku a jako jednička Slezanů by měl vyběhnout i do nové sezony.
Dá se ta předchozí označit za splněnou misi, když jste se na jejím konci dozvěděl, že vás Baník bude chtít i nadále?
„Z tohoto pohledu určitě. Dal jsem si do sezony pár dílčích cílů a jedním z nich bylo právě uplatnění opce ze strany Baníku. Jsem rád, že se to povedlo. Na konci sezony už mi to bylo řečeno, takže dovolenou jsem měl klidnou. Jenom mi zavolal manažer, že Baník chce uplatnit opci, a ptal se, jestli je to za mě v pořádku.“
Což předpokládám, že bylo.
„Samozřejmě, hned jsem to řekl i klubovému vedení.“ (úsměv)
Jak budete vzpomínat na Pardubice?
„Jenom v dobrém. Vyrostl jsem tam, budu jim držet palce. Pardubice mě vychovaly, takže bych jim chtěl v budoucnu třeba ještě něco i přisypat do kasy.“
Chápu. Má to všechno jedno minus: nezažijete nový stadion.
„Jako domácí hráč jsem se ho bohužel nedočkal, ale se mnou se to takhle táhne celý život. Odkud jsem odešel, tam se něco zrekonstruovalo. Ať to byly školy, posilovny, všechno možné... (smích) Teď to byl pardubický stadion, ale věřím, že si tam příště zahraju v dresu Baníku.“
Co vám v hlavě zůstane nejvíc?
„Určitě první starty ve druhé i první lize a postup. Bohužel jsem se v té sezoně zranil a stihl asi jen jedenáct zápasů, ale byl jsem součástí týmu. Beru to zatím jako největší úspěch kariéry, titul z druhé ligy nemá kdekdo.“
Kdy se to z vašeho pohledu začalo v Ostravě lámat k lepšímu?
„Čekal jsem dlouho, v hlavě to bylo strašně náročné. Zlom přišel
