Krmenčík o inspiraci od Landy i Šádka: Slavia? Nic, o čem bych psal knížku
Když se ho zeptáte, jestli po třicítce zmoudřel, vypálí: „Určitě“. Zároveň si uvědomuje, že ho fanoušci soupeřových týmů pořád nemají rádi. S tím žije a hraje Michael Krmenčík (31) už léta. Když se potřebuje vypovídat, vytočí číslo Daniela Landy. Známý zpěvák mu dělá vrbu, mentálního kouče. „Je to šaman,“ tvrdí zcela vážně útočník Slovácka, jenž prošel Plzní, Slavií, čtyřmi zahraničními kluby, aby našel s rodinou klid v malém Uherském Hradišti.
Ta hloupost už je stará tři roky. Když Michael Krmenčík vstřelil za Slavii gól svému bývalému klubu z Plzně, neodpustil si v rámci oslavy nevhodné gesto směrem k fanouškům Viktorie. „Neměl jsem pak klidné spaní. Dneska už bych to neudělal,“ ujišťuje v upřímném rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz. Dvě témata přesto obešel obloukem. Nemínil se vracet ke svému působení pod Jindřichem Trpišovským a náhlému konci na Kypru.
Kdekdo si řekne, že váš příchod do Slovácka je kariérní sešup, rezignace na vysoké cíle. Nebo je to nějaký restart?
„Neberu to jako restart kariéry. Kde jsem byl, tam to bylo úspěšné. Až na ten poslední Apollon Limassol. S rodinou jsme si řekli, že bychom se chtěli vrátit zpátky do Česka. V jednu chvíli jsem si říkal, jestli chci ještě vůbec hrát fotbal. Už jsme víceméně zajištění. Ale pak mi zavolal Milan Petržela (záložník Slovácka), se kterým jsme vyhráli velké zápasy. Jsem rád, že můžu být zase se starým známým z Plzně a s klukama, proti kterým jsem v lize hrával. Je mi jednatřicet, chci si fotbal užívat, dokud to jde.“
Proč to nevyšlo na Kypru?
„Změnilo se tam pět trenérů. Nebylo to ideální. S manželkou jsme si sedli ke stolu a probírali, co dál. Ona vůbec nechtěla slyšet o tom, že bych měl končit. Říkala, že v žádném případě. Je ráda, když ráno vypadnu na trénink a vrátím se až na oběd. (úsměv) Měl jsem nějaké nabídky z Řecka, volal mi i Pablo Garcia, který mě trénoval v PAOKu. Vede teď Atromitos. Nabízeli mi dobré podmínky, byl bych v týmu za hvězdu. Ale řekl jsem si, že je nejvyšší čas vrátit se domů. Bydleli jsme ve velkých městech, všude moc lidí, aut, prostě všeho. Každé ráno dopravní zácpy… Chtěli jsme se s rodinou malinko uklidnit. Máme byt v Praze, takže vím, jak to chodí. Ale teď jsem toho nechtěl být součástí.“
Nenudil byste se bez fotbalu?
„S manažerem Danem Smejkalem jsme si podali ruku na to, že až skončím, budu dělat u něj ve firmě s Ufou (Tomášem Ujfalušim). Práci, která mě bude po kariéře naplňovat a bude spojená s fotbalem, tedy mám zajištěnou. To, že bych skončil už teď, mě napadlo
