Zdravá strava, žádný alkohol. Ulbrich se dočká ligy ve Zlíně: Měl jsem pochybnosti
Když po konci v Líšni (dnešní Artis) nevěděl, jestli se ještě bude živit jako fotbalový profesionál, udělal si kurz na fitness trenéra a dával v posilovně hodiny zájemcům. K tomu trénoval mládež. Po přestupu do Zlína může Tom Ulbrich (27) své vedlejší aktivity utlumit. V sedmadvaceti letech se dočkal příležitosti v nejvyšší soutěži. Před rokem přitom sestoupil s Bohunicemi do divize a nevěděl, co bude. „Určitě jsem měl pochybnosti, jestli ještě dostanu šanci v profesionálním fotbale,“ vypráví záložník, jenž se těší na svou premiérovou sezonu mezi elitou.
Před lety válel ve středové řadě Zbrojovky U19 s Dominikem Janoškem a Ladislavem Krejčím. Oba jsou dnes mnohem dál než Tom Ulbrich, který přitom nepobral méně talentu. Proč? „Sám se na to taky ptám,“ pousměje se ofenzivní záložník. „Moje cesta byla složitější. Jsem rád, že jsem se dostal do Zlína. Už jsem byl v hraničním věku na to, abych se posunul. Měl jsem v plánu, že k tomu dojde maličko dřív. Ale opozdilo se to,“ dodává.
Sám cítí, že mu dřív chybělo i štěstí. Na lidi a také prostředí, ve kterém se nacházel. Občas ho zabrzdilo v rozletu zranění. Při působení v Líšni si natrhl křížový vaz. „Naštěstí jsem nešel na operaci, ale tři čtyři měsíce jsem nemohl hrát,“ vzpomíná. V mládeži válel rovněž s Alexem Králem či útočníkem Antonínem Růskem.
Nyní by mohl přijít také Ulbrichův čas. Fotbalu obětuje hodně. Extrémně dbá na pořádný spánek, zdravou stravu. Vůbec nepije alkohol, hlídá se v jídle. „Na tomto to mám postavené,“ potvrzuje. Pozřít něco nezdravého, tučného? Neexistuje. Hranolky, uzeniny, chipsy, brambůrky nebo sladké nápoje v jeho jídelníčku nenajdete. Koukat na fotbal s párkem a pivem v ruce je pro něj nepředstavitelné. Kdyby „zhřešil“, hned to na svém těle pozná.
Strava? Hodně důležitá. Psychika hraje roli
A vlastně i na psychice. „Strava je hrozně důležitá, beru jako číslo jedna,“ tvrdí. „Tělo i hlava už jsou na něco zvyklé. Je to i o psychice. Chci dávat do fotbalu sto procent a cítit se na hřišti co nejlíp. Kdybych si dal něco nevhodného, asi by mi bylo těžko. Po řízku s hranolky a colou bych měl do týdne tři kila navíc. I po kariéře budu chtít pořád sportovat, abych moc nepřibral,“ usměje se středopolař, jehož výkonnost nabrala vzestupnou tendenci.
Kdysi to zkoušel rovněž v Liberci, kam přestoupil v osmnácti letech. Působil však jen v béčku Slovanu. Před rokem a půl uspěl na testech v jednom slovenském prvoligovém klubu, ovšem den před podpisem smlouvy si natrhl lýtkový sval. Zůstal bez angažmá. Nakonec se dohodl s Bohunicemi, kde chtěl pomoct kamarádovi-trenérovi k záchraně MSFL. Dohodli se na půlroční spolupráci, aby se po zranění rozehrál a řekl si o lepší štaci. Ve finále se mu to splnilo.
Třetí ligu sice nezachránil, ovšem po sezoně obdržel nabídku z Vyškova. „Určitě jsem měl pochybnosti, jestli ještě dostanu šanci v profesionálním fotbale,“ nezapírá.
Při strastiplné cestě nahoru mu prý ublížil jeden člověk, který o něm roznášel pomluvy. Jmenovat ho nechce. „Když jsem odcházel z Líšně, nemohl jsem kvůli němu najít tým, který by mi dal možnost aspoň týdenních testů. Šířil o mně nepravdivé informace ohledně mojí povahy. Člověk s tím nemohl nic dělat,“ povzdechne si. „Nezbývalo mi než udělat krok zpátky. Po příchodu do Vyškova už jsem si věřil, že to bude fajn.“
Článek pokračuje pod grafikou
Minulý ročník mu opravdu vyšel. Ve druhé lize nastřílel šest branek, táhl ofenzivu pozdějšího účastníka baráže. „Skončili jsme nahoře, individuálně jsem se cítil dobře,“ pochvaluje si roční zkušenost pod koučem Janem Kameníkem. Lepší práci o patro výš získali oba. Trenér v létě převzal Slovácko, na Ulbricha ukázal prostřednictvím manažera Pavla Hoftycha prvoligový nováček. „Zlín měl o mě velký zájem,“ oceňuje. „Pro každého malého kluka je sen kopnout si první ligu,“ těší se na premiérové minuty mezi elitou.
Dostat se do sestavy Červenkova výběru nebude jen tak. Na jeho pozici válí talentovaný David Tkáč. „Davča je vynikající fotbalista, bude to těžké. Ale konkurence vás posouvá. Budu čekat na šanci, budu trpělivý. A když přijde, budu chtít ukázat, že na hřiště patřím,“ plánuje odhodlaně odchovanec Zbrojovky, jenž oblékal dres i konkurenční Líšně. Tedy současného Artisu Brno.
Hvězdné války mezi oběma druholigovými rivaly, kteří masivně zbrojí na postupový útok, na dálku pozorně sleduje. „Je to strašně zajímavé,“ říká s tím, že nefandí vyloženě žádnému z brněnských soků. V derby bude v roli nestranného fanouška. „V Líšni znám plno kluků, kteří jsou takoví vlčáci. Nebudou chtít pustit nic zadarmo,“ zdůrazňuje. „Kádr se hodně obměnil, ale kostra týmu zůstala. Ti kluci můžou dostat nové hráče na vlnu, na které byli oni,“ myslí si záložník.
