Trenérka Klimková: U nás chybí drajv. V Austrálii měla štěstí, USA jako dobrý start
Dostat práci, to znamená dostat důvěru, a to v jakékoli profesi. Není to o penězích, je to o změně kurzu, o nové energii, impulsu k nové cestě, o naději na úspěch týmu nebo firmy. Získat angažmá v zahraničí navíc znamená často požadavek přinést jinou kulturu, změnit zaběhlé stereotypy a klást nároky na trochu jiné oblasti v dosavadním fungování týmu. Jitka Klimková díky své nátuře české lvice získala neobvyklá trenérská angažmá na jižní polokouli v Austrálii a Novém Zélandu, a navíc i v super prestižní ženské fotbalové zemi, v USA. Teď se jí zkušenosti hodí u české reprezentace.
Co bylo hlavním impulzem pro váš odchod do zahraničí?
„Vždycky jsem chtěla jít dopředu a vzdělávat se. Na Slovácku jsem za dekádu práce vystřídala všechny pozice od asistentky, hlavní trenérky až po manažerku, a tak přesun do zahraničí začal dávat smysl. Hledala jsem novou výzvu.“
Jak se to stane?
„No, nejdříve jsem se musela rozhodnout. A to nebylo jednoduchý, Slovácko byla moje srdcová záležitost. To bylo opravdu nejtěžší. Když už to rozhodnutí vydat se do světa padlo, shodou okolností jsem se v Německu potkala se šéfkou Canberra United. Průběžně jsme komunikovaly, ale já chtěla i tak odejít do USA a až tam začít něco hledat. A vtom přišla od šéfky Canberry nabídka jít trénovat ženy tam. Bylo to pro mě velké překvapení, až mě to zaskočilo, v Austrálii jsem nikdy nebyla. Následovalo vzájemné zjišťování situace, obě strany jsme se snažily o tom druhém zjistit co nejvíce. Až přišli s konkrétní nabídkou.“
Co jste si zjišťovala vy?
„Jak kvalitní je australská liga, jaký je to klub, jaké má ambice. Kdo je ve vedení klubu včetně manažerky, která byla CEO celého United. A když mi vše zapadalo do sebe, otevřela se mi cesta do světa. Bylo to dobré rozhodnutí, dodnes tam mám skvělé vztahy, navštěvujeme se. Myslím, že hodně důležité bylo, že tam byla vzájemná důvěra.“
Co rozhodlo o tom, že jste tu nabídku dostala? V čem byla vaše síla?
„Jednou z mých předností bylo
