Navrátilec Janošek o zájmu Zbrojovky a Baníku i penězích v Sigmě: Bylo těžké říct ne
PŘÍMO Z RAKOUSKA | V Sigmě dostal lepší podmínky, než mu mohly nabídnout průměrné či lehce nadprůměrné kluby nizozemské Eredivisie. Pokrok českého fotbalu přilákal z ciziny zpět Dominika Janoška (27). Plus vidina evropských pohárů a také rodinné důvody, neboť s přítelkyní čekají dítě. Podepsal dvouletou smlouvu s výstupní klauzulí, která mu po roce umožní za rozumných podmínek odchod do zahraničí. „Olomouc měla větší zájem než Baník,“ říká kreativní záložník, jenž pochází z Rajhradu u Brna. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>
V české lize určitě opráší svou dělovou ránu z dálky i výbornou exekuci standardních situací. Ve 27 letech je Dominik Janošek dostatečně zkušený a vyhraný, aby ve středové řadě nahradil Filipa Zorvana. V Bredě, kde v minulé sezoně zasáhl do 28 utkání (2+4) už budoucnost neviděl. „Je skvělé, že mě klub pustil zadarmo,“ říká v rozhovoru pro deník Sport a web iSport. „Měl jsem asi tři nabídky z nizozemské ligy a všechno zhruba za poloviční peníze, než mi nabídla Olomouc. Finančně jsem si nepohoršil,“ přiznává na soustředění Sigmy v Rakousku.
Opravdu platí tuzemské kluby lépe než účastníci Eredivisie?
„Samozřejmě to neplatí pro Ajax, Feyenoord nebo PSV. Ty jsou odstřelené. Ale ani průměrné kluby anebo zvučná jména jako Heerenveen nebo Nijmegen na tom nejsou finančně líp než teď Olomouc. Měl jsem nabídky i z Bukurešti a z Levski Sofia. Finančně zajímavé, ale převážila rodinná situace a vidina evropských pohárů. Myslím, že jsem ještě mladý na to, abych šel někam jenom kvůli penězům.“
V Olomouci už jste kdysi působil v kategoriích U12 - U14. Jak na to vzpomínáte?
„V té době jsem hrával za Vyškov a za Rajhrad. Přes tátu jsem se dostal do Olomouce. Rozhodovalo se, jestli půjdu do akademie Zbrojovky, nebo do Sigmy. V Brně tehdy byly špatné vztahy mezi rodiči. Šel jsem tam až později, když už to bylo dobré. Vychoval mě pan Šustr. Rodiče mě nechtěli pustit na internát, tvrdili, že bych to nezvládl. Dojížděl jsem denně ze školy v Rajhradu po čtvrté hodině do Olomouce. Rodičům to lezlo do peněz, zhoršily se mi i známky. I proto jsem pak přešel do Zbrojovky.“
Je ještě někdo z vašich tehdejších spoluhráčů v kádru áčka?
„Ne. Pamatuju si akorát Slámiče (Jiřího Slámu). Je o dva roky mladší, ale hrával jsem proti němu později za Zbrojovku. Z našeho ročníku 1998 už hraje fotbal málokdo.“
Výjimkou je Tom Ulbrich, váš parťák z dorostu. Po letech se dočkal šance v nejvyšší soutěži, když přestoupil z Vyškova do Zlína. Jste za něj rád?
„On byl vždycky šikovný na balonu, talent. Jsme si herně dost podobní. Kreativnější, techničtější, pomalejší. (úsměv) Ligu si musel vydřít, teď v ní snad dostane čuchnout. Moc mu to přeju.“
Neberete Česko jako krok zpátky?
„Nemyslím si, že
