Kat Slavie Hodek „slavil“ jako Zelený. Mluví o kabině v Hradci i fanatikovi Majerovi
Páni, to bylo entrée! V Edenu se schylovalo k dalšímu vítěznému večírku Trpišovského mistrovské party, když zničehonic napřáhl Jakub Hodek, letní hradecká zásilka z Dukly. Rychlá otočka, prásk a balon závratnou rychlostí sviští do šibenice. Srovnáno na konečných 2:2. Třiadvacetiletý chlapec omámený nečekanou situací neví, co se děje. Neraduje se. „Nevěděl jsem, kam mám běžet,“ směje se v rozhovoru pro deník Sport. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>
Po sezoně mu na Dukle sportovní ředitel Martin Hašek sdělil, že s ním nepočítá. „Hledej si angažmá,“ slyšel. Zanedlouho se ozval Jiří Sabou z Hradce. „Jestli chceš, bereme tě!“ Pro Jakuba Hodka šlo o dar z nebes. Udržel se v lize po nepovedené jarní části v Dukle, navíc se posunul do ambiciózního mužstva. „Chci dokázat hradeckým fanouškům, že gól v Edenu nebyl jen náhodnou vlaštovkou,“ umanul si.
Jak jste spal z neděle na pondělí?
„No, popravdě, když se hrají večerní zápasy, mám usínání horší. Takže jsem spal asi jenom šest hodin, protože jsem hned v půl osmé vstával na procházku se psem. Byl to kratší spánek.“
Zdálo se vám o skvostném momentu?
„Určitě jo. Možná i několikrát. Celé to bylo vtipné, protože po té brance jsem vůbec nevěděl, kam mám běžet, co dělat. Takže ano, honí se mi to hlavou. Branku jsem už párkrát ze záznamu viděl. V životě jsem nedostal tolik gratulací na mobil.“
Gólovou neoslavou úžasné branky jste nadchl i spoluhráče Alexandera Sojku. Vypadalo to, že jste pořádně zaskočený tím, co se vám povedlo.
„Jakmile ke mně šla přihrávka od Čihyho (Filipa Čiháka), cítil jsem, že mám obránce trochu od sebe, proto jsem hned věděl, že půjdu do zakončení. Měl jsem v hlavě jen to, že se otočím a vypálím. Ale že to trefím takhle přesně, to mě hodně potěšilo. A pak? Já fakt nevěděl, kam mám běžet.“ (směje se)
Chápu, životní rána občas vezme dech.
„Nevím, jestli šlo o můj nejhezčí gól, ale nejcennější to určitě byl. Když si vezmu, že se to stalo na Slavii a vedlo k zisku bodu…“
Vnímal jste, jak Eden v tu chvíli úplně ztichl?
„Ne, nevnímal jsem vůbec nic, natož okolí. Na hřiště jsem šel šest minut před koncem, trenér mi jen řekl, ať se zápasem spolu s dalšími střídajícími hráči zkusíme ještě něco udělat. Naštěstí se to povedlo. Do utkání jsem měl jít už za stavu 1:1, akorát jsme bohužel dostali branku na 1:2.“
Co se dělo po zápase v kabině?
