ČESKÝ FOTBAL: Bůh na jevišti, bůh na hřišti
Představte si sudího, který vylučuje hráče a provinilci svůj nekompromisní výrok zapěje tenorem. Bizarní vidina? Ne na Liberecku! V podještědském krajském přeboru píská rozhodčí Zdeněk Nádeník, jenž jinak v libereckém divadle F. X. Šaldy zpívá operní árie.
Odpoledne odřídí utkání libereckého krajského přeboru. A večer operní zpěvák Zdeněk Nádeník zazpívá v divadle. Třeba v operetě Orfeus v podsvětí.
„Hrál jsem Dia, takže jsem byl na jevišti jako bůh a všichni byli pode mnou. Něco jako rozhodčí na hřišti,“ směje se Zdeněk Nádeník.
Šoumen, který svých uměleckých genů, zvučného hlasu a vycvičených hlasivek, využívá i na fotbalovém trávníku.
„U zpívání musím taky hrát a občas toho využívám i na hřišti, aby byla větší pohoda. Někdy je utkání hodně vypjaté, když jde o sestup, postup nebo hraje třeba první s posledním. Tak se to snažím odlehčit, aby se hráči moc nevztekali,“ vypráví 41letý operní zpěvák.
Třeba jednou při žákovském turnaji. Však to znáte. Přihlížející rodiče někdy patří k nejdrsnějším divákům mače, ve kterém se potí jejich dítka. A jednou to od „maminky“ pořádně schytal i sudí. Nadávky? Nepublikovatelné. Noviny nevycházejí po 22. hodině...
„Milostivá paní. Je neděle. Poledne. Už máte navaříno?“ odrovnal Nádeník hysterickou madam. Slova přednesená s patřičnou teatrálností divadelního herce opravdu zapůsobila. „Pak už dala pokoj,“ baví se umělec, který se zpěvem začínal ve slavném dětském libereckém sboru Severáček.
Nebo jednou na něj vystartovali hráči celého mužstva, když kvůli ofsajdu v závěru utkání neuznal vyrovnávací branku z třiceti metrů do šibenice.
„Naštěstí to bylo na škváře, kde jsem udělal rejhu a řekl jsem: A pánové, jestli tuhle čáru překročíte, tak je konec! Všichni se naštosovali za ní a nadávali mi. Ale nepřekročil ji nikdo! Holt šibenice to byla vymetená krásně, ale bohužel podle pravidel to byl ofsajd,“ povídá zpěvák, jenž je mezi sudími raritou. Těžko budete hledat rozdílnější světy. Fotbal a operní prostředí.
„Rozdíl to je. Na trávníku musím běhat, na prknech ne,“ žertuje. Občas od fanoušků zaslechne narážky, ať si na nic „nehraje“ a že na trávníku není v opeře. A zda to platí i naopak?
„To ne,“ směje se arbitr. „Já si myslím, že když už někdo z fotbalistů na operu zavítá, že mě ani nepozná. Do divadla chodí hlavně fotbaloví funkcionáři. To je přeci jen jiná generace, která je kulturou odkojená o trochu více než ta mladší,“ myslí si Nádeník. „Spíše si kolegové rozhodčí ze mě dělají srandičky, že zpívám v opeře a zase v opeře si ze mě utahujou, že pískám a lítám po hřišti,“ říká rozhodčí, jenž ze slavných fotbalistů na hřišti ještě jako žáčky zažil třeba Milana Černého ze Slavie, Tomáše Necida z CSKA Moskva nebo Adama Hlouška z Kaiserslauternu.
Sám chtěl být také fotbalistou. Aby ne. Geny ho totiž „nutily“. Jeho táta, rovněž Zdeněk (76 let), hrál v 50. letech za Spartu a v polovině 60. let přesídlil do Liberce, kde se s kariérou rozloučil. Jenže rozhodně ne s fotbalem.
V Liberci dlouhých 31 let masíroval hráče a se Slovanem například za trenéra Vlastimila Petržely zažil postup do první ligy, a později i zápasy Poháru UEFA se slavným Liverpoolem.
„Zdeněk byl bezvadný chlap, parťák na hřišti i mimo hřiště. O kluky se staral vzorně. Pamatuju si, jak jsme se mu vždycky smáli, že táta je fotbalistou a kluk „houslistou“, který zpívá ve sboru. Já si ho pamatuju spíše už jako rozhodčího, který byl nad věcí,“ vzpomíná s úsměvem bývalý trenér Liberce Vlastimil Petržela.
Fotbalistu chtěl mít Zdeněk Nádeník i ze svého syna, ale junior musel s milovanou hrou seknout v polovině 90. let kvůli komplikovanému zranění kolena. Dotáhl to do divize.
„Řekli mi, že mi koleno sice nebude natejkat a nebude mě bolet, ale že mi bude vypadávat,“ povídá s úsměvem. „Musel jsem s aktivní kariérou přestat. A tak mě sudí Jan Votroubek přemluvil, ať jdu pískat. Takže jsem u fotbalu zůstal alespoň jako rozhodčí,“ vysvětluje muž s píšťalkou, který má hru jako koníček. Živí ho divadlo.
Ublížilo někdy fotbalové utkání jeho hlasivkám? „To ne. Na hřišti řvu většinou jen ´hrajte, výhoda, nic´, a podobně. Když už mě bolely, tak z nějakého nachlazení, prudkých změn počasí nebo klimatizace,“ říká Nádeník.
Proto se musí chránit před mrazem, který by hlasu operního zpěváka při večerním představení nepřidal. „Když jsou mrazy, tak se snažím nedejchat prudce. A hlavně se pořádně nabalit. Jednou jsem si vzal kamaše, oteplováky, tepláky, měl jsme asi pět vrstev a kluci si ze mě dělali srandu, že vypadám jako čmelák,“ uzavírá Nádeník.
Muž, jenž se pohybuje v tak rozdílných světech jako je Čardášová princezna, utkání Hejnic s Desnou, opereta Orfeus v podsvětí či mač Sedmihorek se Mšenem. A ani v jednom není „v ofsajdu“.
