ČESKÝ FOTBAL: Albánská ruleta válí ve třetí třídě
Takového machra by bral do týmu každý. Je totiž zvyklý na vysokou hru. Nejen proto, že pracuje v kasinu. Odkroutil sezonu ve druhé německé lize za St. Pauli, má start v albánské reprezentaci, střihl si exhibiční zápas za výběr světa proti německému týmu. Teď 39letý Artur Maxhuni „mydlí“ soupeře ve III. třídě na Nymbursku v dresu Vykáně.
Pozorně sledujte tahle čísla. V minulé sezoně pomohl Vykáni 60 trefami k jasnému postupu z nejnižší soutěže. V letošním ročníku nasázel dalších 51 gólů a nováčka dotáhnul do nymburského okresního přeboru s předstihem tří kol. To je Artur Maxhuni, vykáňská hvězda.
„Těch gólů by bylo asi daleko víc. Přece jen mám pořád dobrou kondici, jsem silnější než soupeři, ale většinou je to tak, že nastoupím od začátku utkání, dám dva tři góly a na druhý poločas za sebe pustím mladšího kolegu,“ říká Maxhuni.
A není to chvástání. Albánský šutér s německým pasem má úchvatný průměr 2,1 branky na utkání! Z celkových 117 gólů Vykáně si urval téměř polovinu. Do klubu ho před dvěma lety přivedl jeho italský kamarád. Měli pracovní schůzku, začali se při ní bavit o fotbale a ukuchtil se zajímavý přestup.
Na hrotu útoku řádí Maxhuni se známým českým futsalistou Martinem Dlouhým. Tahle dvojice je na tuhle soutěž prvotřídním materiálem. „Martin má z futsalu špičkovou techniku. Je to vynikající hráč,“ smeká Maxhuni před uměním kamaráda, který našvihal soupeřům v probíhajícím ročníku 27 branek i navzdory tomu, že do pěti utkání nezasáhnul kvůli zlomené ruce.
Díky tak mohutné pomoci jde vesnička s 300 obyvateli podruhé za sebou o patro výš do okresního přeboru Nymburska. „A za rok postoupíme zase,“ vyhlašuje Maxhuni. „Jsme takový český Hoffenheim. Možná bychom to mohli dotáhnout až do třetí ligy,“ hledá s úsměvem podobnost s vesnicí, ve které se dnes hraje nejvyšší německá soutěž.
Před dvěma týdny se ve Vykáni otevíral zrekonstruovaný stadion a klub si pozval k exhibici Slavii. I tady vytasil mohutný Albánec slušný kousek. Z pětapadesáti metrů přehodil provizorního brankáře sešívaných Martina Latku, jinak stopera, a vyrovnal tím průběžný stav přáteláku na 1:1. Slavia nakonec dotáhla zápas do těsného vítězství 6:4.
„Martin Latka na mě při mém gólu řval: „Arture, ty vole, cos to provedl!?“ baví se nad překvapivou vyrovnávací trefou borec, který si připsal i jeden reprezentační start. V roce 1998 nastoupil na posledních pět minut v kvalifikaci o EURO 2000 v dresu Albánie v Gruzii. Porážku 0:1 nezměnil, ale zase si připíchnul do svého životopisu cenný start.
Není se co divit, že Vykáň letí takovým tempem vzhůru. Sázka na Maxhuniho se vyplácí. Má odehraných jedenáct utkání ve druhé bundeslize za St. Pauli, dokonce si v ní přimáznul i jednu trefu – vítěznou! „Jo, proti Wattenscheidu ve třetím kole,“ vybaví si okamžitě.
„Tohle angažmá bylo pro mě absolutním vrcholem kariéry. Zahrál jsem si tam například s Ivanem Klasničem,“ vzpomíná Maxhuni na chorvatského kamaráda z týmu, který se před Werder Brémy dostal až do anglického Boltonu.
Kontakty z Německa „krmí“ Maxhuni stále. Volá si třeba s trenérem St. Pauli. „Fandím jim pořád, zajímá mě, co se v týmu děje, a jak se jim daří,“ vypráví.
V jeho kariéře se ale najde moment, na který vzpomíná ještě radši. Před čtyřmi roky si zahrál na nově otevřeném stadionu v Düsseldorfu exhibici za výběr světa proti Německu. Maxhuniho nominovala sportovní agentura Sport5 sídlící v Hamburku, která zápas organizovala, a kde v tu dobu útočník působil v regionální soutěži. Pod trenérem Carlosem Dungou stál v sestavě vedle brazilské superhvězdy a mistra světa Roberta Carlose.
„Hrál tam ještě Diego z Juventusu, Naldo z Brém nebo Zola, legenda Chelsea,“ vypráví Maxhuni. „V poslední minutě jsme prohrávali 2:4 a rozhodčí nám písknul penaltu. Diego si vzal balon, že půjde kopat. Je to egoista, pořád chce dávat góly hlavně on,“ dobírá si Brazilce. „Jenže v tu chvíli přiběhl Zola, vytrhl mu míč z ruky a poslal ho pryč. To jsem koukal. A pak mě překvapil podruhé, když řekl, ať jdu penaltu kopnout já. Nechtěl jsem. Pořád jsem mu říkal, že on je legenda, že ho diváci milují, tak ať si to kopne on,“ vybavuje si Maxhuni.
Přesně v tomhle období, v roce 2008, dostal pracovní nabídku od českých přátel. Vzal manažerování dvou kasin v centru Prahy. „Je to velmi dobrá práce. Ale časově náročná. Pořád pendluju. Občas mi sem přijdou i známí fotbalisté, ale nebudu říkat kdo. Je to privátní věc,“ vysvětluje.
Maxhunimu bude v říjnu čtyřicet let. I navzdory bolavým kolenům, kvůli kterým částečně skončil s profesionální kariérou, se ale odmítá hlásit k fotbalovým penzistům. Za pár měsíců se totiž bude snažit albánský borec dovléct Vykáň do krajské soutěže. Schopnosti na to má.
