Horvátha chtějí nižší soutěže. Jsem jako Jarda Kužel, říká
ČESKÝ FOTBAL | Kdyby skončil s profesionální kariérou, o nabídky by neměl nouzi – kapitáni by totiž volili kapitána. Pavel Horváth jasně zvítězil v hlasování třinácti náhodně vybraných mužů s páskou od krajských přeborů po I. B třídy.
Na otázku: Kterého hráče z ligy bychom uvítali? odpovědělo devět z nich Pavla Horvátha! „Jsem rád, že měli kolegové tuhle volbu,“ těší 37letého záložníka Plzně.
Nejen mezi fotbalisty je oblíbený. Když se objevil na hřišti v Dubči, blízko něhož bydlí, hned mu štamgasti v hospodě nabízeli panáka. Jeden za ním přišel, aby mu napsal papír pro manželku, že přijde pozdě k nedělnímu obědu. „Tak já už podepisuju i omluvenky,“ smál se Horváth.
Je šance, že byste se jednou objevil v amatérském klubu jako hráč?
„Šance je, ale musel by to být tým, kde bych měl kamarády. Přijít někam jako nový, to by se mi asi nechtělo. Nezvládl bych zápisné.“ (usmívá se)
Co by vás na amatérském fotbale teoreticky mohlo bavit?
„Že se tam hraje fotbal jen pro zábavu. Bohužel jsem viděl pár zápasů, které končily ve velkých emocích. Pak už to moc o zábavě není. To by se mi nechtělo.“
Bál byste se o nohy?
„Rychlostně bych asi nevyčníval, byl bych ještě starší, je pak těžší uhnout, když tě chce někdo nakopnout. To by dopadlo špatně. Jak pro mě, tak i pro toho kluka, co by mě nakopl. Kdybych mohl vstát, určitě bych oplácel. Vždycky se najde někdo, kdo by si chtěl honit triko.“
Jsou takoví provokatéři i v lize?
„Existují, na druhou stranu: každý ví, že nějaký nesmyslný zákrok nebo inzultaci odnese půlrokem bez fotbalu, přijde o peníze. Ve druhé třídě vás trest na půl roku, když někomu frajer plácne facku, tolik nebolí. Emoce jsou při fotbale po celém světě, ale nesmí to překročit meze. V Portugalsku jsem byl na zápase dvou firem, všichni se tam poprali. Fotbal je o emocích, než ho hrát bez nich, to je lepší jít třeba na kuželky. Ale poprat se, to je nesmysl.“
Jediný amatérský celek, za který jste hrál, byl Břevnov. Jaké na něj máte vzpomínky?
„Začínal jsem tam, byl jsem na každém zápase áčka i béčka, podával jsem míče v divizi, hrálo se samozřejmě na škváře. Vzpomínky jsou staré, ale nádherné. U stánku s klobásami stál vždycky hlouček lidí, dávali si ji s pivem, ať bylo dopoledne, nebo odpoledne. Tohle funguje pořád, je to taková česká tradice, která je hezká.“
Když jsme u klobás a piva – uměl byste rychle přehodit z režimu profíka na amatéra?
(Usmívá se) „Neměl bych s tím problém, dokonce si dovedu představit, že bych se rychle prosadil do role kapitána. Ale dirigovat někoho, kdo to hraje jen pro zábavu, to by mě asi nelákalo.“
Asi by vás nelákali ani horší spoluhráči, kteří by vás níž čekali...
„Ti jsou i v lize. (směje se) Omluvím, když někdo něco zkazí, to se stane každému. Mám radši, když někdo méně talentovaný, ale nadšený udělá po chybě sprint třicet metrů a odkopne míč do autu i se soupeřem, než když skvělý fotbalista zkazí a jen mávne rukou.“
Oslovení kapitáni o vás říkali, že jste komik, máte super hlášky, jste nositel dobré nálady, máte geniální standardky a patříte k nejlepším v lize. Co z toho vás těší nejvíc?
„Nejvíc asi ten nositel dobré nálady, málokdy ji mám špatnou. Komiků, co hlásí dobré věci, je spousta, kopat umí kdekdo, v lize je hodně dobrých hráčů. Ale nosit dobrou náladu, to mě baví!“
Je vůbec nějaké místo, kde moc nevtipkujete?
„V Dubči na zastupitelstvu (Horváth byl v roce 2010 zvolený jako nestraník nominovaný ODS – pozn. red.), tam toho moc nenakecám, protože se všechno píše do zápisu. Kdyby si ho pak někdo četl s mýma sekama, to by asi nebylo dobrý.“
Nebyl by pro vás argument pro angažmá níž, že byste si dost srandy mohl užít i při zápase?
„Pozor, v lize se taky zasměju. Když se někomu něco opravdu nepovede, tak se to dá dobře okomentovat. Limba (David Limberský) je na tohle dobrej parťák. Smějeme se často.“
Koho by si vybral Pavel Horváth z ligy, kdyby byl kapitánem amatérského celku?
„Říct jednoho hráče je těžké, z dřívějška Ivo Ulicha nebo Roberta Vágnera, ti by se zasmáli všemu, navíc byli výborní fotbalisti. Ze současnosti Jirase (Petr Jiráček) nebo Rézu (Jan Rezek).“
Sledujete nižší soutěže?
„V kabině se sledují kluby z Plzeňska, Doubravka v divizi, stejně tak Rokycany, kde hraje brácha Vaška Procházky. Občas se s klukama zajdeme podívat. Líbí se mi, jak jsou ti kluci ochotní padat do střel, jít obličejem proti prudké ráně, to je neskutečné. Jediný klub, který jsem opravdu sledoval, byl Břevnov. Ten už bohužel zanikl.“
Chodíte na fotbal do Dubče, která vede pražskou I. A třídu?
„Občas se tady zastavím, když slyším píšťalku. Vezmu syna a jdu. Bude mu pět, tak přemýšlíme, co s ním. S tím jménem to asi nebude mít jednoduché.“
A jsme opět u narážek a provokací. Jak třeba zvládáte pohárové zápasy proti amatérům?
„Záleží na tom, jak to kdo pojme. Začátky jsou většinou hektické. Nevadí mi, když se chce na nás někdo vytáhnout, ale musí to mít úroveň. Aby ti nadávali, aby tě chtěli zranit, to je hrůza. Když to vezmou tak, že je pro ně čest si s námi zahrát, je to příjemné. Pamatuju si, že jsme jednou hráli se Slavií pohár na hřišti Zemanu Brno. Lidi byli proti Pražákům, tam to bylo hrozný.“
K nižšímu fotbalu patří i seriál Okresní přebor. Líbil se vám?
„Fanoušek toho seriálu musel být každý. Kdo nebyl, tak tady nebyl. (směje se) Myslím, že takhle nějak to fakt chodí. Ondra Vetchý, to bylo nejvíc, odehrál to skvěle. Jak lezl trenérovi do prdele, to bylo fantastický.“
Řešili jste seriál v kabině?
„Já byl samozřejmě Jarda Kužel, to je jasný. (zpívá si) Když nastoupí špekáček, dostaneme na fráček... Kluci mi tak párkrát řekli kvůli figuře. Já ale, narozdíl od něj, nemám fóbii z toho, že bych dostával housle. A taky nejsem takovej simulant.“
