Je nositelem slavného jména a rád by ho proslavil stejně jako kdysi jeho otec. Teď stojí na samém prahu profesionální kariéry a kde jinde než v Olomouci. Devatenáctiletý talent Radek Látal totiž dostal šanci poprat se o místo v prvním týmu druholigové Sigmy. Kouč Václav Jílek ho vzal do přípravy a kdoví, možná se začíná psát podobný příběh jako před třiceti lety, kdy v Sigmě začínal kariéru jeho otec Radoslav.
Je to událost, která se nemůže odehrát bez povšimnutí. Ačkoliv si Radek Látal na první ligový zápas v olomouckém A-týmu počká možná ještě několik měsíců a třeba i let, patří teď do týmu trenéra Václava Jílka a může počítat s tím, že bude bedlivě sledován. Jak by ne. Ta otázka se nabízí úplně sama: Bude stejně dobrý jako jeho otec?
Nejsou úplnými jmenovci. Otec je Radoslav, syn má v rodném listě napsáno jméno Radek. Otec o centimetr nedorostl hranice metru osmdesát, syn měří metr osmdesát pět. A nejsou ani stejným typem fotbalisty. Otec byl především hráč se solidní technikou, syn je rychlostní typ. Přesto budou všichni fanoušci syna s otcem srovnávat.
„Vím to, vždyť už se to vlastně děje,“ přitakává Látal junior. „I když jsme každý jiný, hodně lidí mě s tátou srovnává. Jedno ale máme společné. Myslím, že jsem stejně poctivý jako on,“ myslí si.
Ještě nebyl na světě, když jeho otec v květnu roku 1997 vyhrál v dresu Schalke Pohár UEFA. Přesto určitým způsobem ovlivnil počet diváků, kteří tehdy v Miláně finálový duel sledovali. „Máma v té době čerstvě věděla, že mě čeká. A proto do Milána, kam měla původně namířeno, neodcestovala,“ usmívá se mladík, který si ze života rodiny Látalových v Německu pamatuje jen malý byt. A jen velmi mlhavě. První konkrétní vzpomínky na tátu-fotbalistu má až z doby, kdy Radoslav hrával za Baník, který coby kapitán dovedl v roce 2004 k mistrovskému titulu a o rok později zdvihl nad hlavu český pohár.
Dává do toho všechno, ale má na čem pracovat, míní otec
Jeho otec je nyní úspěšným trenérem v Polsku a syna bedlivě sleduje. „Má to se mnou těžké,“ přiznává Radoslav. „Jsem jeho velký kritik. Líbí se mi na něm, že do toho dává všechno. Ale pokud jde o fotbalové věci, má na čem pracovat,“ míní otec.
Co především synovi vyčítá? „Všechno. A nejvíc mě dopálí, když se o něčem bavíme a on tu chybu udělá znovu. To se dokážu naštvat,“ poznamenává Látal starší. A syn souhlasí. „Jedeme třeba ze zápasu a táta mi v autě vyčítá chyby. Pak si doma sedneme ke stolu a on se k tomu vrátí a naštve se ještě víc. Na druhou stranu, jen to mě může někam posunout. A táta umí i pochválit, i když to není tak často,“ konstatuje olomoucký talent.
Kam by to chtěl mladý záložník v budoucnu dotáhnout? „Teď je mým snem chytit se v áčku Sigmy. A pak? Živit se fotbalem, dostat se do Evropy. Přál bych si překonat tátu, ale už teď vím, že to bude těžké,“ míní Látal mladší. Jeho otec je v odhadech rezervovaný. „Uvidíme. Musí zesílit a dospět. Dělá pro fotbal maximum a už o něm dokáže i přemýšlet. Sám se nechám překvapit, kam to jednou dotáhne,“ uzavírá Radoslav, bývalý osmapadesátinásobný reprezentant.
