Před dvěma a půl lety prohrál s jednadvacítkou na EURO ve Slovinsku se Španělskem, nepostoupil ze základní skupiny a ukončil reprezentační éru, která s přestávkami trvala sedm roků. „V životě jsem si nedokázal představit, že budu jednou u áčkového nároďáku trénovat Petra Čecha nebo Tomáše Rosického,“ vzpomíná kouč Karel Krejčí na vrcholné období s Pavlem Vrbou. Teď vede Příbram, jež se topí v dluzích, které vyústily ve čtyřbodový odečet. V rozhovoru pro iSport.cz, který je součástí série materiálů o FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE během její dlouhé zimní pauzy, mluví zkušený kouč o nelehkém trenérském džobu, spolupráci se synem, talentech ve středočeském kádru i snu.
Nelitujete někdy zpětně toho, že stačilo před půlrokem zvládnout baráž a byli byste v lize, zatímco teď se musíte protloukat v soutěži, která není obecně tak atraktivní, což častokrát zmiňuje třeba kouč Dukly Petr Rada?
„Víte co, přišel jsem koncem dubna, sezona už byla nějak rozehraná. Šance na postup sice existovala, ale spousta kluků byla zraněných. V šedesáté minutě jsme většinou fyzicky umírali. Byl jsem rád, že jsme ročník dostali aspoň do baráže, byla to dobrá vizitka i pro předchozí trenéry, kteří před rokem v létě tvořili mančaft horkou jehlou. Pro kluky byl dvojzápas s ligovým týmem obrovskou zkušeností, navíc jsme nepropadli.“
Doma jste s Pardubicemi prohráli 0:2, venku remizovali 0:0.
„Možná stačilo, aby byl Sakala zdravý. Připravoval se individuálně bez tréninku, šel do baráže až na poslední chvíli. Výborně zvládl dvojzápas s Pardubicemi. Mít ho třeba o měsíc dřív, mohli jsme Karvinou pozlobit v boji o přímý postup víc.“
Nepovedlo se, takže jste v létě začínali od nuly.
„Tvořili jsme nový tým, hráči přicházeli na poslední chvíli. Některé kluky, kteří hráli první kolo ve Vyškově, jsem poprvé viděl až v generálce na Admiře. Začátek sezony jsme zvládli slušně, ale pak jsme dojížděli na fakt, že noví kluci k nám přicházeli po individuální letní přípravě bez klubů. Nebo se vraceli po dlouhých zraněních. Přišla série, kdy jsme body nedělali. Rotovali jsme sestavou, ale nic nepomáhalo. V Olomouci jste se mě pak ptal na nepříjemné, ale trefné otázky.“
Měli jste sérii pěti zápasů s jediným bodem, navíc bylo před reprezentační pauzou. Dotazy na krizi a hrozící odvolání musely padnout...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
