Štěpán Filípek
13. června 2022 • 16:40

Klapzubáci? Zapomeňte! Za béčko Studence nastoupilo třináct Kuříků

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Kdo by ten příběh neznal: Klapzubova jedenáctka. Otec a jedenáct synů, kteří nejprve všechny soky válcují doma a pak to nandají i slovutné Barceloně. Jenže na hřišti se fotbaloví hrdinové z Dolních Bukviček u Kouřimě prohánějí jen na stránkách knížky Eduarda Basse nebo v záběrech filmového zpracování. To Kuříkovi jsou borci z masa a kostí a v neděli se všichni nasoukali do dresů béčka SK Studenec. A to do rodinné přízně patřili i dva hráči, již začali coby náhradníci, trenér i vedoucí mužstva a hlavní pořadatel. Pardon, pořadatelka. „Myslím, že se nám to povedlo, že všichni byli spokojení. Byla to pěkná událost,“ pochvaluje si Martin Kuřík, který to všechno spískal.



Všichni jsme… Kuřík! Kdo v neděli zavítal na fotbalový stadion v podkrkonošské obci na Semilsku a oslovil někoho z přítomných na zápase III. třídy tímhle příjmením, měl prakticky jistotu, že se nesplete. Oficiálně hrál proti TJ Sokol Kruh poslední utkání sezony SK Studenec B, neformálně, leč zcela výstižně „KUŘÍK TEAM“. A všechno do sebe parádně zapadlo, včetně výsledku. Nevšední dostaveníčko na hřišti i mimo něj vyšperkovala výhra 2:1.

Myšlenku, že by v mužstvu nastoupili jen příslušníci rozvětvené rodiny, nosil už nějaký čas v hlavě Martin Kuřík. „Jsem na hřišti,“ hlásí v pondělí před polednem. „Uklízím, co tady bylo, a v hlavě,“ říká po náročném dni (a večeru). Co ohánět se má i jindy, vždyť vedle své práce dělá trenéra mladší přípravky, člena výboru i správce. Sám samozřejmě fotbal hrával, od sedmi let. Ještě na podzim ho přemluvili, aby v béčku vypomohl na stoperu. „Překecali mě. Člověk s dětmi přibral i kila, hůř se to rozběhává, ale vždycky jsem razil myšlenku: Kam nedoběhnu, tam dokřiknu,“ směje se. Mimochodem, na jednu důležitou roli není radno zapomínat – s manželkou Zuzanou provozuje i kiosek, aby měl klub nějakou tu korunu do rozpočtu. „Přes jaro máme v kabinách přechodné bydliště…“

Společná fotka rodu KuříkovýchFoto SK Studenec

Na to, že by sezval všechny možné Kuříkovy, začal více myslet během covidové doby, kdy fotbal na čas usnul a pak se ztěžka probouzel. „My Kuříci nemáme možnost se tolik potkávat. Navíc jsme malý klub, chtěl jsem, abychom se dostali do povědomí,“ přibližuje své záměry. Když zmerčil los, napadlo ho, že v derniéře proti Kruhu už o tolik nepůjde, a tak je to nadmíru vhodná příležitost. Do organizace se sice vrhl až před měsícem, ale stačilo to. Byť to musela být fuška. „Jsme velký rod, který má dvě silné větve. I navzájem propojené. Je nás strašně moc.“

Mocně se o to přičinili zvlášť Alois a Josef Kuříkové: první měl šest dětí, druhý, jemuž se říkalo „Kuřík šofér“, protože vozil mančaft na zápasy, dokonce jedenáct. Aby pak měli ve Studenci o fotbalisty nouzi! Tak jednoduché to samozřejmě nebylo, ale rodina a fotbal patří neodmyslitelně k sobě. Byť se příbuzní rozprchli do různých koutů. „Spousta kluků ho hrála nebo hraje, s některými jsem nastupoval sám. Všechny jsem obvolal, zeptal se, jestli to dají,“ líčí Martin Kuřík. Nakonec sehnal třináct hráčů – a to ještě další odmítli, že už se na to necítí. „Oslovil jsem ještě asi čtyři příbuzné, kteří taky fotbal hráli, ale reprezentace Kuříků se vzdali,“ tvrdí. Suverénně nejdál to měl jeho jmenovec Martin, jenž uspíšil cestu z půlroční stáže z Finska, jen aby tu slávu stihnul.

A k tomu patřičná podpora za lajnou. Trenér Kuřík. Vedoucí mužstva Kuřík. Hlavní pořadatel… Kuříková! „Měli jsme to komplet,“ culí se její manžel Martin. Nejmladší příjmení na soupisce sice Kuřík neznělo, osmnáctiletý Jakub Šimáček však stejně jako Václav Drbohlav do rodinného klanu rovněž patří. Nejstarším hráčem pak byl třiasedmdesátiletý Vít Kuřík, dlouholetý předseda Studence. Právem mu také patřilo jedno privilegium: „Dohodli jsme se, že předseda může vystřídat, kdy bude chtít,“ prozrazuje hlavní organizátor. „A i když už říká, že nemá sílu v nohou, odehrál to skvěle pozičně. Jako vždy!“

Útok „do kiosku“!

Už se hraje, místní áčko kvůli tomu přehodilo svůj zápas na sobotu. Slavilo po něm postup do A třídy, tudíž přišlo vhod, že nebylo potřeba B týmu vypomoci. Obvykle za něj nastupují dva z Kuříkových, dva se prosadili poslední dobou i v prvním mužstvu. Ani tak se ale prý z „cizích“ nikdo nezlobil, že si zápas s Kruhem zabere rodina. „Nikdo s tím neměl problém, všichni to brali tak, že jde o zakončení sezony,“ tvrdí Martin Kuřík. „A někteří kluci z áčka byli rádi, že nemuseli jít pomoci béčku a mohli si v klidu odpočinout po náročných oslavách…“

Studenec se zprvu trochu rozkoukává a Kruh jde do vedení. „Byli jsme dohodnuti, že to bude spíš odpočinkový zápas,“ líčí Martin Kuřík. „My jsme nejdřív nevěděli, co můžeme jeden od druhého čekat, kromě tři čtyř lidí jsme se na hřišti ještě nepotkali. Ale pak jsme se zlepšovali,“ pokračuje v referátu. Ještě do poločasu tak Studenec otáčí skóre na 2:1. Muziku tvrdí hlavně tři bratři: František, Jan a Martin, jejichž táta byl s nimi na hřišti a děda stál za lajnou jako trenér. Jan a Martin se také postarali o góly.

Společná fotka rodu KuříkovýchFoto SK Studenec

Po přestávce jich může před očima 350 diváků padnout víc, nebýt protivníkova brankáře. Škoda, domácí útočili „do kiosku“, jak ve Studenci říkají. „Bývá tam nejvíc lidí. Myslím, že si to fanoušci docela užili, i když už jsme gól nedali. Pěkných střel byla spousta,“ líčí Martin Kuřík. „Už ale spíš šlo o to dohrát – a dožít,“ směje se. Promítlo se to podle něho i do pozápasového posezení. „Bylo to v klidu, ani na pití nebyly síly. Dali jsme si tři čtyři pivka, panáčka, v klubovně koukli na Česko se Španělskem,“ popisuje večerní program.

Sám se na trávníku se svými dětmi nepotkal, ale i díky němu by měl mít fotbal ve Studenci o budoucnost postaráno: syn hraje za mladší přípravku, dcera pak za starší. „Fotbalu jsem zasvětil celý život a i v padesáti mě pořád baví. Snažím se jim to předat,“ říká duchovní otec výjimečné fotbalové akce. Aby však nebyla řeč do omrzení jen o jednom příjmení, jednou možná klub proslaví jiná. V mladší přípravce válí tři sourozenci Štefanové a tři Tauchmanové. „Půlka mančaftu by mohli tvořit jedni, půlku druzí…“ představuje si Martin Kuřík.

Takže další, byť skromnější ozvěna Klapzubáků? Ba ne, s nimi ve Studenci moc nepochodíte. „Samozřejmě člověk o knížce ví, ale nechceme se k nim vůbec přirovnávat, ani nás to nenapadlo,“ tvrdí přesvědčivě Martin Kuřík. A vytasí se s pozoruhodným argumentem, jako by ten známý příběh nebyl fikcí. „Klapzubáci hráli velkou soutěž, my jsme obyčejní fotbalisti, kteří si jdou zahrát s láskou. Ani o nich nikdo v neděli nemluvil a před zápasem v novinách padlo Hujerovi…“

Když ono se to ale tak nabízí...

„Tak nás s Klapzubáky klidně dejte dohromady, nám to nevadí.“

Fotbal? I biatlon či triatlon

Fotbal není jediným sportem, kde rezonuje tohle příjmení. Dvojčata Robert a Broněk Kuříkové sice taky proháněli míč, ale hlavně se do toho opřeli v biatlonu. Petru Kuříkovou pak zlákal triatlon, ve kterém se loni představila i na olympiádě v Tokiu. 

Vstoupit do diskuse
0

EURO 2024 v Německu

Program EURO 2024 Los EURO 2024 Vstupenky na ME ve fotbale Kvalifikace na EURO 2024

Mistrovství Evropy ve fotbale 2024 se koná od 14. června do 14. července v Německu. Turnaje se zúčastní 24 týmů. Česká fotbalová reprezentace se představí ve skupině F proti Portugalsku, Turecku a vítězi baráže C.

Fotbal dnes * Evropská liga * Slavia - AC Milán v TV * Liverpool - Sparta v TV

Články odjinud


Články odjinud