Havlův návrat: Nemohl jsem se skoro hýbat… Vyřeší Hranáčův odchod?
Od začátku srpna hraje pravidelně, zabydluje se zpátky v základní sestavě. Konečně, může si říct. Milan Havel (30) se po těžkém období dostává v Plzni zpátky na výkonnostní level, který ho vynesl až do reprezentace. Návrat po utržené achilovce trval více jak rok a rozhodně nebyl jednoduchý. „Opravdu náročné,“ přiznal na letišti v Praze ve středu večer, než se západočeskou výpravou vyrazil do Skotska na odvetu o postup do skupiny Evropské ligy proti Hearts.
Milan Havel za sedm let, co obléká plzeňský dres, vyrostl mezi klíčové persony týmu, dnes už patří mezi nejzkušenější hráče v kabině. Po loňském úrazu z tréninku, kdy si přetrhl achilovku, musel projít náročným procesem, který u vrcholových sportovců obzvlášť bolí. Teď se ale dostává zpátky na svůj obvyklý level, získává také prostor na hřišti. Na odvetu s Hearts figuruje v uvažované variantě defenzivní trojice, kterou trenéři skládají bez Robina Hranáče.
Jste na tuhle variantu připravený?
„Nebudu nic prozrazovat, co jsme trénovali, netrénovali. Jsem připravený nastoupit do zápasu.“
Vyhovuje vám víc pozice krajního hráče, nebo jste srovnaný i s rolí stopera?„Jsem připravený jít do zápasu. V přípravě jsem si to v několika zápasech vyzkoušel, hrát v tříčlenné obraně. Nastoupil jsem tam párkrát i na konci minulé sezony. Je to post jako každý jiný. Od mala jsem hrával všude, a když mě trenér postaví do brány, budu chytat.“
Asi je vám jedno, jestli budete hrát zprava nebo zleva že? Zvládáte oboje…„Teď jsem hrál taky beka z levé strany, což mi nedělá problém, takže je mi to jedno, jestli pravá nebo levá strana.“
Po zranění jste se konečně usadil v základní sestavě, cítíte se lépe?
„V první řadě jsem rád, že jsem zdravý, cítím se skvěle. Byl to opravdu náročný rok. Když si srovnám, kde jsem byl před rokem, kdy jsem ležel na posteli a nemohl se skoro hýbat… Teď opět můžu hrát poháry, můžu hrát ligu, je to něco neuvěřitelného. Už jsem to říkal několikrát. Velký dík patří hlavně klukům, kteří mě dali do kupy. Rodině, která se o mě starala. Pro mě je to fotbalové znovuzrození.“
Bylo to i o trpělivosti, abyste se dostal zpátky?
„Určitě, bylo to hodně o hlavě. Samozřejmě člověk má touhu po návratu, myslí si, že to půjde rychle samo a ono to tak jednoduché není. Bylo to moje první velké zranění a nebudu tady říkat něco jiného. Prožíval jsem těžké období. Když už jsem začínal trénovat, znovu mně prasknul sval. To už jsem měl opravdu černé myšlenky. Ale snažil jsem se myslet pořád pozitivně, nakonec se mi to vrátilo a jsem rád, že jsem zpátky.“
Cítíte už se fyzicky zpátky na levelu, na kterém jste býval před zraněním?„Fyzicky se cítím skvěle, teď konečně i fotbalově. Trénoval jsem hodně, i po tom zranění, ale to jste sám, nejste s týmem, je to jiné. Kdo si to neprožil, tak si to nedokáže představit. Je to náročné na hlavu. Člověk si myslí, že už má naběháno, ale jde do tréninku s klukama, udělá jeden sprint a je zadýchaný. Trvalo to dlouho, ale nakonec to možná i docela uteklo.“
Do Skotska na odvetu s Hearts si vezete těsný náskok 1:0. Jak důležitý je gól, který jste v Plzni soupeři dali v nastavení?
„Vítězství jsme si zasloužili. Škoda, že jsme doma nedali ještě víc branek. Po gólu v poslední minutě byla euforie velká, vždycky to týmu dodá ještě víc síly.“
Co očekáváte od odvety?
„Velice bouřlivé prostředí a těžký zápas. Přesvědčili jsme se o jejich kvalitě už doma. Je tam trošku menší hřiště, takže určitě tam bude od nich velká agresivita. Budou se tlačit dopředu.“
Pomohlo vám, že jste o víkendu nehráli ligu? Zápas s Olomoucí jste si odložili.
„Hlavně psychicky jsme si odpočinuli. Měli jsme den volna, takže jsme se konečně věnovali trošku rodinám.“
Už s vámi necestuje Robin Hranáč, který přestoupil do Hoffenheimu. Jak moc velká je to ztráta?
„Snad můžu mluvit i za ostatní kluky. V první řadě mu to strašně přejeme, zasloužil si to, podával skvělé výkony. A o tom fotbal prostě je, že když na to hráč má, tak jde dál. Pro něj je to určitě velký posun. Věřím, že ho dokážeme nahradit.“
