Na čtvrteční večer budou dvojčata Pudilova vzpomínat celý život. Slavia vyrazila v osmifinále Konferenční ligy proti Linci, o dvě minuty dříve narozený Adam nastoupil v základní sestavě, Miloš střídal bráchu na úvod druhého poločasu. Vtip je v tom, že mají ještě mokré občanky, je jim šestnáct let.
Brutální fotbalovou maturitu před plným Edenem zvládli. Borci z Jeseníku, z malé vesničky Supíkovice, odkud je mimochodem i Petr Ševčík, se dokonce dostali do šancí. Oba mohli skórovat, ale ještě jim nebylo přáno.
Trenér Jindřich Trpišovský je po velkém triumfu 4:1 chválil. „Adam byl u prvního gólu, Miloš se ve druhé půli dvakrát skvěle vrátil v defenzivě, kdy prokázal perfektní akceleraci a čtení hry. Jsme rádi, že nám pomohli v současné personální situaci, která pro nás byla složitá. Oba zvládli zápas výborně,“ pokyvoval hlavou. V dobrém rozmaru hlásil, že Miloše po pauze nasadili, aby mu to nebylo líto.
Bráchové jsou vzhledově k nerozeznání, typická dvojčata. Na hlavě mají kudrnatou hřívu, po stranách pečlivě nakrátko střižené. „O pauze jsme si chtěli připravit kvíz, jestli zjistíte, že jsme je vyměnili. Ale skočilo nám do toho, že mají A a M na dresu. Zvažovali jsme, že jim dáme jeden dres, a ušetříme tím střídání, protože by si té změny nikdo nevšiml,“ smál se při pozápasovém setkání s novináři Trpišovský.
Adam i Miloš hráli na pravém křídle. Od kouče dostali hodně podobná zadání. „Jak jsem levák, tak jsem si měl víc navádět balon do středu. Taky jsem dostal za úkol se lépe pohybovat. Brácha tam udělal pár chybiček, ale to se stává,“ popisoval po utkání Miloš.
Sympaticky si posypal hlavu popelem po neproměněné šanci, kdy se hnal ze strany sám na gólmana Lince. „Mohl jsem tam jít důrazněji. Chtěl jsem dát balon mezi nohy, ale gólman místo pokryl. Alex (Bah) to pak dohrával, škoda, že trefil tyč. Až se do takové možnosti dostanu příště, vyřeším to lépe,“ popisoval mladší z dvojčat.
Jak se vůbec stali slávisty?
To bylo tak: skautské oddělení se vydalo na turnaj krajských výběrů třináctiletých. Chlapci Pudilovi zaujali nadáním, zejména pohybovým, běžeckým a rychlostním. Jde o typické přírodní talenty, vesničtí kluci v pozitivním slova smyslu. Nadšení z pohybu, ze sportu, fotbal milují. Navíc v sobě mají zakódovanou hru ve velkém nasazení. I takové aspekty hrály roli. V klubu je chvíli zkoušeli a pak došlo k rozhodnutí, že by ve Slavii měli zůstat nastálo.
Proběhlo několik schůzek s rodiči. Šlo o velkou diskusi. Vytrhnout z domácího prostředí třináctileté děti a přesunout je do Prahy, není jen tak. „Rozhodnutí bylo na rodičích. Oni kluky znají nejvíc, oni museli nejlépe zhodnotit, zda přechod zvládnout. Probíhalo to naprosto otevřeně, nikdo netlačil na pilu, nikdo nechtěl dětem na sílu změnit život. Šlo o dlouhodobější diskusi,“ řekl Sportu člověk obeznámený se zákulisím jednáním.
Pudilovi řekli ano, Adam s Milošem se přestěhovali do Prahy. V prvních měsících bydleli u jednoho z mládežnických trenérů, což jim dost ulehčilo prudkou změnu denního režimu. Nyní, v šestnácti letech, už jsou sami na internátu.
Po příchodu do Slavie se museli fotbalově dobrousit, trochu neomaleně řečeno – byli neotesaní. Proto spoustu času trávili pilováním techniky, hodiny a hodiny pracovali na zdokonalení dovedností. Proces probíhá neustále, nicméně zápas proti Linci ukázal, že posun učinili obrovský. Slavia, i celý český fotbal, má v dvojčatech Pudilových uložený nesmírně zajímavý potenciál.
