Hrdina Schranz: Pohádkový závěr. Sevillu jsme si připomínali jako tým
Loni si Ivan Schranz prožil těžký životní moment, když mu zemřel tatínek. Pak začal válet v dresu Slavie. Dal rozhodující gól na Unionu Berlín, kterým poslal Slavii do vyřazovací fáze Konferenční ligy v minulé sezoně, pak proti Fenerbahce, Panathinaikosu, teď úplný majstrštyk s Rakówem… Z Ivana Schranze je skoro permanentní hrdina červenobílých. „Je to určitě jeden z mých nejdůležitějších gólů v kariéře,“ vypíchnul slovenský univerzál včerejší silný moment.
Jak jste to prožil?
„Byl to pohádkový závěr, šťastný, radujeme se z toho, že to tak dopadlo. Od první minuty jsme šli za svým cílem, podařilo se nám naplnit náš plán, vytvářeli jsme si dobré pozice, hodně šancí, tlačili jsme na soupeře. Myslím, že chlapci to dobře rozběhli a jsem šťastný, že to skončilo v tak pěkné euforii a můžeme se těšit na pohárový podzim.“
To se podařilo hlavně i díky trojímu střídání, v němž byl Ondřej Lingr, Peter Olayinka a právě vy, zápas se pak začal lámat. Jak jste vnímal sílu toho momentu?
„Je třeba poděkovat fanouškům, jak nás podpořili. A je pravda, že chvíli po tom střídání přišel první gól, ten nás nakopnul, lidi taky, dostali jsme novou energii a začalo nás to hnát za tím postupovým gólem.“
Ten jste dal vy, nahrával jste u toho prvního. Co vaše osobní euforie?
„Je to určitě jeden z mých nejdůležitějších gólů v kariéře, to povím stručně. Ani si přesně nepamatuju, jak to začalo, ale byl tam nějaký vypadnutý balon, dostal se k němu Olie (Peter Olayinka) a viděl jsem, že se s ním otočil do hřiště, že bude centrovat. Já to neměl na zadní tyč tak daleko, rozhodl jsem se tam jít, je to moje povinnost zavírat to. A Olie mě tam fantasticky našel. Pro mě pak bylo důležité to trefit tak, aby brankář neměl šanci. A pak to byla euforie.“
Jako před třemi a půl lety proti Seville v osmifinále Evropské ligy, nezapomenutelný postup, vy jste tu tehdy ještě nebyl, znáte ten příběh?
„Pouštěli jsme si s klukama standardku z toho zápasu, připomínali jsme si to jako tým. Ani si nepamatuju, kde jsem tehdy byl (na Kypru v Limassolu), ale ty zápasy jsem viděl a byla to úžasná euforie. Asi nám všem, i mně to rozhodnutí v poslední minutě, možná sekundě, ten zápas připomnělo, úžasné. Oslava pak pramenila z toho všeho, užili jsme si to, byli u toho i fanoušci, trošku se to tam seskupilo. Ale o tom je fotbal, bylo to super.“
Jak si ceníte toho, že se vám daří prosazovat pravidelně ve velkých zápasech?
„Vůbec nevím, prostě ty situace si to asi žádaly, že jsem byl v pravý moment na správném místě. V těch zápasech jsem ale nebyl jediný střelec, to ukazuje na tým, který hraje skvěle a díky svým spoluhráčům si vytvářím své šance. Díky jim i za celý postup.“
