Lídři týmu o úspěchu Slovácka: Nahoře se nám líbí, Svědík to vede dobře
Na „stará kolena“ fičí v rytmu tří zápasů týdně, dali stranou koníčky, zanedbávají rodinu. Stojí jim to za to. Válčit s malým Slováckem proti velkým evropským klubům Milana Petrželu (39) a Michala Kadlece (37) náramně baví. Ani před Partizanem Bělehrad, který ve čtvrtek vyzvou v prvním duelu ve skupině D Konferenční ligy, se jim kolena nepodlomí.
Jsou symboly historického úspěchu Slovácka. Dva veteráni, kterým to pořád skvěle kope. „V každém přenosu se zmiňuje, jaký máme věk. Pokud je to baví, ať si to vykládají,“ bere to s nadhledem Milan Petržela. „S nejmladším mančaftem v lize asi nehrajete Konferenční ligu,“ dodává pro deník Sport a web iSport.cz v rámci dvojrozhovoru s kapitánem týmu Michalem Kadlecem.
Poháry jste zažili ve větších klubech. Je rozdíl hrát je za Slovácko?
Petržela: „Když jsme sem přicházeli, chtěli jsme zažít něco takového, co v našich minulých klubech. Potajmu jsme doufali, že se to může stát. A ono se to povedlo. Jsme za to šťastní. Asi jsme s Kácou lídři kabiny. Kdy taky jindy než ve čtyřiceti. (úsměv) Na nás je, abychom kluky trošku uklidnili a přesvědčili je, že je to jako normální ligový zápas.“
Kadlec: „Úspěch jsme chtěli, ale tohle jsme asi nečekali. Věděli jsme, že vyhrát ligu bude složité. Domácí pohár byla v uvozovkách nejsnazší cesta, jak se Slováckem získat nějakou trofej a něco po nás zanechat. Předtím jsem působil v klubech, kde byly evropské poháry v podstatě povinností. Ať už ve Spartě, ve Fenerbahce, v Leverkusenu. Tady je to třešnička na dortu. Říkali jsme si, že na stará kolena stačí hrát jednou týdně ligu a být v klidu. (úsměv) Jsem rád i za kluky, kteří to nikdy nezažili, že můžou poznat, jak to v Evropě funguje. Ty výjezdy, zázemí, předzápasové tréninky.“
Fyzicky i časově je to extrémně náročné, co?
Kadlec: „Klobouk dolů před všemi, co k tomu mají ještě nároďák. My jsme měli těžkou přípravu. Hráli jsme jen jednou týdně, ale ve středu jsme měli náročný trénink na velkém prostoru. Ptal jsem se kondičáka a naběhali jsme sedm, osm kilometrů. Ten rytmus se dá zvládnout. Klub se učí i věci kolem regenerace, jídla. Prostě musí být všichni ještě víc profíci než dřív. Člověk se teď úplně obětuje fotbalu a vynechává činnosti, které by normálně dělal. Na koníčky není vůbec čas. Jsem rád, že si můžu odpočinout. Kolo, golf, tenis, všechno jde stranou. Fotbal je na prvním místě a řídí se jím celý režim.“
Petržela: „Teď se cítím docela v pohodě. Měli jsme jeden den volno, zregenerovali jsme. Dá se na to nachystat. I v našem věku. Už víme, co komu vyhovuje a jak se máme připravit.“
Jste typy, co chtějí hrát pořád?
