Akademie Salcburku vidí daleko. V čem je jinde než Česko a kdo jí prošel?
Jasně, všichni si vybaví Erlinga Haalanda, gólovou bestii z Manchesteru City, nebo Sadia Maného, jenž kopal v Liverpoolu i Bayernu. Jenže značkovým produktem akademie Salcburku, s jejímž týmem se potkají sparťanští mladíci v prvním zápase UEFA Youth League, junácké obdoby Ligy mistrů, kde ti velcí chlapi z Letné ve středu večer vyzvou RB Salcburk, je Maďar Dominik Szoboszlai, dnes hvězda Liverpoolu. On prošel jako teenager zázemím nejuznávanější továrny na talenty na kontinentu.
Co rozhoduje ve fotbale? Součinnost, jak si posteskl po debaklu reprezentace v Gruzii Ladislav Krejčí. Ano, jenže do stroje musíte zasadit součástky, které mají až nadpozemské dovednosti, fyzické, technické, prostorové.
Prostě individuální.
V Salcburku to rozpoznali. Přitom dřív jeli v nastavení, které je podobné v Česku. Týmovost, udržení systému, taktika, poctivost. Jenže to dávno nestačí, hráč vedle těchto atributů potřebuje zvládat nároky vyplývající z až kosmické rychlosti. Zjednodušeně: Když mu odskočí balon, nezvládá první dotyk (což se bohužel některým českým reprezentantům stávalo i na EURO), nemůže vylétnou na nejvyšší úroveň. A tam chlapci z akademie v Lieferingu míří.
„Změnili jsme styl tréninku, místo pozičně orientovaného systému jsme se zaměřili na technické dovednosti, individuální hráče a hru s míčem,“ popsal dnes už bývalý ředitel akademie Ernst Tanner.
Jasně se tímto rozhodnutím naladili na směr, kam fotbal půjde. To je klíčové, v mládeži nevychováváte hráče pro daný okamžik, ale pro další roky.
„To je největší rozdíl mezi nimi a námi. Nejsme trpěliví. Chceme výsledek hned - a tím myslím úspěch v zápase. Pokud tým vyhraje, myslíme si, že je většina věcí správně, pokud se prohraje je to naopak,“ říká Jan Roule, trenér a skaut. „My pracujeme od víkendu k víkendu, oni s vizí na několik let. Vědí, co bylo příčinou věcí v daném zápase, ale v tréninku pokračují v tom, co mají naplánované,“ doplňuje.
K tomu mají hráči i trenéři nevšední podmínky. Akademie vznikla v roce 2014, sdílejí ji společně fotbalisté s hokejisty, celkem jich jsou tam čtyři stovky. V areálu bydlejí, chodí do školy, jsou tady dvě ledové plochy, pět hřišť s přírodní trávou, další s umělou.
Dostat se sem, není jen tak. V minulosti prošli výchovou Brňáci brankář Adam Stejskal (nyní chytá v Innsbrucku) s útočníkem Antonínem Svobodou (působí v regionální rakouské soutěži). „Tehdy jsem pracoval pro Sport Invest a zastupovali jsme je. Nejdřív museli absolvovat několik stáží, než došlo k trvalému přesunu ze Zbrojovky. Skok je to veliký,“ upozorňuje Roule.
S výjimkou těchto dvou borců také nikdo další z Česka do Salcburku nezamířil (platí pro fotbal). „Mají přesně definované požadavky na hráče na jednotlivé posty, nepřivírají oči, nedělají ústupky. Jsou maximálně nároční. Hráče třeba vyskautují, ale pokud na začátku neprojde přes rychlostní, silové a další testy, nepustí ho do týmového tréninku. Narušilo by jim to standard. Primárně sledují kluky, kteří pozvednou úroveň, nezapadnou do průměru,“ říká „hledač talentů“.
Díky tomu produkuje akademie borce do Lieferingu hrajícího druhou ligu a odtud poté další do prvního mužstva. Kromě toho je úspěšná také v mládežnické Lize mistrů. V roce 2017 ji ovládla, za posledních pět let byla ještě jednou ve finále a v semifinále.
Prostě kvalita.
„Největší rozdíl je v tom, že oni jsou pracovitější a vzdělaní. U nás se vyrovnáváme, co se týče dat, dronů, ale pořád to jde pomalu. Především v mentalitě a přístupu zaostáváme., Jsou také otevření a sdílní,“ nebere si servítky Roule. „Není to o jedné věci. Počínaje skautováním hráčů, jejich testováním, trénink individuálním, skupinovým, týmovým. Oni pořád kontrolují kvalitu procesu, tím minimalizují neúspěch.“
Ve středu se uvidí, jak na tom Sparta v porovnání s velkou značkou je - a to hned dvakrát.
