Z osudného okamžiku si nepamatuje vůbec nic. Vytratilo se mu z paměti i necelých deset minut druhé půle zápasu s Ml. Boleslaví, kdy byl ještě na hřišti. Když se z krátkého bezvědomí probral, nevzpomněl si dokonce ani na to, že jeho žena leží právě v nemocnici v očekávání narození dvojčat.
Po nešťastném nárazu, při němž jej spoluhráč Greguš smolně udeřil loktem do hlavy, utrpělostravský záložník Mario Lička otřes mozku.
Každý, kdo se v tu chvíli díval na trávník, viděl, že je zle. Spoluhráči Maria Ličky najednou chvatně signalizovali lékaři na lavičce, že musí okamžitě zasáhnout. Fotbalista byl v bezvědomí. Výsledky nočních vyšetření v nemocnici nakonec přinesly dobrou zvěst: ostravský záložník bude po otřesu mozku v pořádku. Včera byl propuštěn do domácího léčení.
„Takhle jsem se o žádného ze svých synů ještě nikdy nebál,“ přiznal Verner Lička, hráčův otec a klubový generální manažer v jedné osobě. „I když už jsem zažil, že staršího Marcela odnášeli ze hřiště na nosítkách, ale tehdy to bylo běžné fotbalové zranění. Tady šlo ale o úder do hlavy, ohrožení bylo mnohem vážnější. Jednalo se o Mariův život,“ popsal Lička senior, co mu běželo hlavou, když jeho syna odnášeli na nosítkách.
„Uklidnil jsem se, až když jsem s ním promluvil a získal jsem i nějaké informace od lékařů. Podělil jsem se o ně se svou ženou i Mariovou manželkou, která to celé sledovala na internetu v nemocnici. Až pak jsem se zase vrátil do zápasu a žil s klukama až do toho nešťastného konce,“ řekl Verner Lička.
Jeho syn se ještě v útrobách stadionu dostal k vědomí, ale pořádně netušil, co se děje. „Chtěl jsem, aby náš lékař poslal na tribunu mé ženě vzkaz, že jsem v pořádku, ale že jedu do nemocnice. A doktor mi řekl: Tvoje žena na tribuně přece není! Vysvětloval jsem mu, že chodí na každý zápas a musí tam být. A úplně jsem zapomněl, že taky ona je momentálně v nemocnici, protože čekáme dvojčata. I tohle mi vypadlo z hlavy,“ líčil Mario Lička.
Že jej smolně zranil jeho spoluhráč Greguš, se dozvěděl až z vyprávění. Možná ho ta informace překvapila, protože slovenský mladík má pověst velice slušného a ohleduplného člověka. „Asi do toho souboje, který jsem tam prý sváděl s jiným hráčem soupeře, chtěl vletět naplno, jak to defenzivní záložník má udělat. Vím, že Jánko není zákeřný kluk, ani nějaký blázen.
Z utkání samotného si pamatuje jen fragmenty z první půle. Že sám nastoupil i do té druhé, v níž na hřišti setrval až do 54. minuty, to už v paměti nedohledá. „Na to, co se pak stalo, už si nikdy nevzpomenu,“ řekl.
Když se úplně zorientoval, spojil se telefonicky se svým tátou, který se mezitím vrátil na tribunu na Bazalech. „Probíhala zrovna 75. minuta a táta mi řekl, že vedeme 2:1. Měl jsem radost. A pak, o několik minut později, jsem mluvil se svou ženou. Hned mi z jejího hlasu bylo něco divného. Řekla mi, jak to nakonec celé skončilo. Bylo to velké zklamání, to musím říct,“ pověděl záložník Koubkova celku o remíze 2:2.
„Ještě ale nic neskončilo. My prostě musíme věřit, že se Teplice o tu svou naději poperou a že budou chtít na Spartě uspět. A proto musíme udělat maximum pro to, abychom v Příbrami vyhráli. Pořád to ještě může dopadnout,“ pověděl jeden z nejdůležitějších hráčů mužstva, jenž mu ale bude v posledním kole chybět. „Pokud mi to lékaři dovolí, chtěl bych se tam jet aspoň podívat. Ale můj start je absolutně vyloučen. Budu muset být několik týdnů v klidu,“ řekl Lička.
