ROZHOVOR - Byla to zvláštní situace. Dva bodyguardi hlídali fotbalového trenéra přímo na lavičce. František Straka je měl po celých devadesát minut u sebe. Pro jistotu. Navíc s ním byli na každém kroku, doprovázeli ho i do tiskového střediska. „To, co jsem v posledních dnech zažil, bylo celkem hustý,“ prohodil pak slávistický kouč.
Nenávistné pokřiky a transparenty fanoušků výrazně ovlivnily chování jindy emotivního trenéra Františka Straky. Pouze postával u střídačky, občas něco zařval. Vůbec neskákal u postranní čáry jako kdysi. Jakoby to nebyl on.
„Chtěl jsem kolikrát jít ven, ale měl jsem kolem sebe dva bodyguardy, kteří se starali o to, abych moc nevybíhal,“ přiznal Straka novinářům.
Drželi vás zkrátka?
„To bych zase neřekl. Ale někdy máte situace, kdy musíte vybíhat, a někdy postačí ústní domluva.“
Je neobvyklé, aby měl trenér bodyguardy přímo na lavičce.
„Pravda, je to pro nás takové atypické, ale člověk měl aspoň díky tomu při zápase jistotu.“
„Nejsem hluchej ani slepej. Vnímám to kolem sebe. Ale snažili jsme se táhnout za jeden provaz. Jen jsme si předsevzali víc, než jsme ukázali. Zejména v první půli to dobré nebylo. Hráli jsme nepřesně, nezvládali osobní souboje. Pak jsme udělali před rozhodující brankou zbytečnou chybu. Taky je k zamyšlení, že jsme neměli žádnou tutovku. To se do příště musí změnit.“
Ovlivnila nenávistná atmosféra výsledek utkání?
„Nechci spekulovat, co by bylo, kdyby to nebylo. Ale samozřejmě to lehké nebylo. To, co jsem za poslední dny zažil, bylo celkem hustý. Ale jsem připraven dál bojovat.“
Neuvažoval jste třeba o tom, jestli má cenu v takové situaci pokračovat?
„Chci se soustředit na fotbal. Já musím Slavii zvednout. A taky ji zvednu!“
Jak?
„To nechte na mně. Ale hráči sami cítí, že velkou roli dnes sehrála psychika. Víte, že není jednoduché všechno změnit najednou. Utkání mi však ukázalo, jak s týmem dále pracovat.“
Hráči ani nešli poděkovat fanouškům. Potěšilo vás to?
„Na to se zeptejte jich.“