Svěrkoš zahnal myšlenky na konec kariéry: Z nejhoršího mě dostala rodina
O berlích přišel pozdravit spoluhráče na exhibiční hokejový zápas. Václav Svěrkoš, který se v pátek podrobil druhé operaci předního křížového vazu, rychle zahnal depresivní myšlenky na konec kariéry. A je připravený bojovat o návrat na ligové trávníky.
Václav Svěrkoš nijak nezastírá, že když si v utkání proti Slovácku podruhé přetrhnul vazy v koleni, byl psychicky hodně dole. Z nejhoršího jej dostala rodina. „Mám zdravé děti, super manželku... Všichni mi v téhle situaci pomáhají,“ říká devětadvacetiletý útočník ostravského Baníku.
Kdy vám bylo nejhůř?
„Asi po vyšetření na magnetické rezonanci, kde se zranění definitivně potvrdilo. To bylo největší zklamání… Pak už jsem se ale snažil myslet dopředu. A byl jsem doma s dětma, s rodinou, to bylo nejdůležitější. Kdybych byl doma zavřený sám, byly by myšlenky jiné. Ale takhle… Mám zdravé děti, super manželku. A všichni mi v téhle situaci pomáhají.“
Neblesklo vám hlavou, že to může být konec kariéry?
„Něco málo asi jo… Mrzelo mě, že mě zase čeká dlouhá rekonvalescence. To mě trošku odrazuje. Na druhou stranu je mi dvacet devět, ještě to zkusím.“
Teď se cítíte jak?
„Největší bolest byla po operaci. Jak se člověk probere, tak to hodně cítí. Naštěstí jsem zůstával ještě v nemocnici na lůžku, takže mi sestřička pomáhala tišícími léky. Horší to bylo druhý den doma. Teď už mě bolí jenom jizva, občas jako by tepe. Snad to bude dobrý.“
Dá se vzít nějaké poučení z prvního zranění?
„Nemyslím si, že bych to nějak uspěchal, začal jsem osm měsíců od operace. Neřekl bych, že to bylo brzo. I když těžko říct, každý má na to jiný názor. Spíš teď zhodnotím možnosti rehabilitace. Jestli ji nejde dělat víc nebo lépe. V létě možná někam odjedu a budu někde u moře ve vodě cvičit. Zkusím to nějak spojit, dám tomu co nejvíc. Kdyby se to ale nedejbože znovu urvalo, tak už nevím…“
Neprobíral jste rehabilitaci s hokejistou Rostislavem Oleszem, který zažil to samé? Také byl na operaci s kolenem už dvakrát…
„Psali jsme si, kdybych potřeboval s něčím poradit. Rosťa taky nic nepodcenil, dělal rehabku, jak měl, a urvalo se mu to někde na kole, jak šlapal. Vídáme se, možná to ještě prodiskutujeme. Mluvil jsem i s Markem Jankulovským, v sobotu se za mnou stavil Tomáš Ujfaluši. Ten je taky dva a půl měsíce po operaci. Shodli jsme se, že nejdůležitější je důkladná rehabilitace. Ať se noha a vaz šetří a posílí.“
Zvládnou vaši spoluhráči s Baníkem jaro? Zachrání se v lize?
„Věřím tomu! Má to vzestupnou tendenci. Je to sice ošidné, ale los máme na jaře takový, že s mančafty, které jsou kolem nás, hrajeme doma. To bude nejdůležitější zvládnout. Na Slavii teď byly super tři body, s nimi asi málokdo počítal. Jen se trochu bojím, že třicet bodů letos nemusí na záchranu stačit. Mančaftů je dole dost a není tam žádný jako v minulé sezoně Žižkov. Že by byl někdo na konci tabulky tak trochu beznadějně sám. Bude to boj, ale já věřím, že to kluci zvládnou.“
