Svěrkoš se zranil snad na stejném drnu jako já, je v šoku Jankulovski
Zpráva o zranění Václava Svěrkoše jej zastihla v Praze při sledování finále Davis Cupu. Na mobil mu ji poslala jeho dcera. Marek Jankulovski, bývalý hráč Baníku, se jí zdráhal uvěřit. Odmítal připustit, že se také Svěrkošovi stalo to, co jemu před rokem. Že se operovaný křížový vaz v koleni po návratu na hřiště znovu utrhnul. Považuje to za ránu osudu. "Když se to stalo mně, myslel jsem si, že jsem jeden z milionu. A teď totéž potká Vencu. Taky na Bazalech a snad na tom stejném drnu. Neuvěřitelné,“ řekl Jankulovski.
Pro bývalého reprezentanta a vítěze Ligy mistrů Marka Jankulovského znamenalo loňské obnovené zranění kolene konec kariéry. V pětatřiceti letech. Václav Svěrkoš je o šest let mladší. O to větší má naději, že se k fotbalu ještě vrátí, soudí bronzový medailista z EURO 2004.
Na co jste pomyslel, když jste se dozvěděl, že Václava Svěrkoše potkalo totéž, co vás před rokem?
„Na to člověk těžko hledá slova. Napadá vás, že něco takového prostě není možné. Když mi přišla na mobil zpráva od mé dcery, že Venca má něco s kolenem, říkal jsem si, že mu to asi zase nějak oteklo. Vůbec mě nenapadlo, že se mu to znovu urvalo. Pak jsem si to přečetl a bylo mi hrozně smutno.“
Sám jste tuto situaci prožil a dovedete se do Svěrkošových pocitů vžít. Co teď ostravský útočník prožívá?
„Když se vám tohle stane, zhroutí se vám v mžiku úplně všechno. Utrhnete si vaz v koleni, což je jedno z nejtěžších zranění, která fotbalisty potkávají. Prožijete bolest, zvládnete operaci, pak to hrozně dlouhé a náročné martyrium rehabilitací a tréninků. Vše podřizujete tomu, abyste se za půl roku, nebo po ještě delší době, mohl k fotbalu vrátit. A jen se vám to podaří, utrhne se vám to znovu. To je šok. Skutečný šok.“
Jak dlouho trvá?
„Celý zbytek toho dne, kdy se vám to stalo. Ještě druhý den vám trvá, než si uvědomíte, co se přihodilo a že je třeba nějakým způsobem z té situace vykročit. Mně bylo tehdy pětatřicet let, všechno už jsem měl za sebou, chtěl jsem si jen ještě zahrát v Baníku. Rozhodnutí, že skončím, pro mě bylo přece jen snazší. Vencovi je devětadvacet. Určitě ještě nemá chuť se loučit. “
Co byste mu poradil?
„Především to, aby se obklopil svými nejbližšími. Manželkou a dětmi. Ti mu teď pomohou nejvíc. Jasně, je to sport. Ale taky velké neštěstí, protože fotbal je to, čemu se naplno věnuje a co miluje. A teď mu hrozí, že o to přijde. Musí se opřít o svou rodinu.“
A co byste mu vzkázal, pokud jde o případný návrat na fotbalový trávník?
„To je složité. Věk hraje pro něj, je mu devětadvacet. Znám ho, takže vím, že pokud se rozhodne do toho znovu jít, dokáže to. To odhodlání v sobě má. A víme, že vrátit se k fotbalu i poté, kdy si podruhé utrhnete ten stejný vaz v koleni, lze. Na druhou stranu je tam o to větší riziko dalšího a třeba i trvalejšího poškození.“
Co říkáte tomu, že se Svěrkošovi stalo totéž co vám, a to téměř přesně o rok později, na stejném hřišti a dokonce skoro na stejném místě hrací plochy na Bazalech...
„Já nevím, jak tohle popsat. To ani není náhoda, to je snad nějaká neuvěřitelná rána osudu. Když se to stalo mně, myslel jsem si, že jsem jeden z milionu. Vrátit se na plac a hned si to zase urvat. A teď totéž potká Vencu. Taky na Bazalech a snad na tom stejném drnu. Neuvěřitelné.“
Sám odmítáte spekulovat o tom, co způsobilo, že se vám operovaný vaz v koleni loni znovu utrhl. Dokážete alespoň obecně odhadnout, proč se totéž stalo Svěrkošovi?
„To by byly zase jen spekulace. Nemyslím si, že by to Venca uspěchal. Vracel se po sedmi měsících, dokonce už na pár minut v nějakých těch zápasech předtím nastoupil, koleno vydrželo. Myslím si, že šlo o souběh náhod.“
