Koubek po vyhazovu: Cítím hořkost. Kiselovo jednání mě překvapilo
ROZHOVOR | V pondělí ráno přišel do Edenu s tím, že právě začíná jeho nový pracovní týden. O tom, že naopak končí jeho působení ve Slavii, neměl ani potuchy. O to větší šok Miroslava Koubka potkal, když se dověděl, že s ním pražský klub už nepočítá. A že je s okamžitou platností zbaven funkce trenéra. Byla to rána, kterou musel vydýchat. O svých pocitech a úvahách byl schopen mluvit až druhý den.
Jak jste se o svém konci ve Slavii dověděl?
„Bylo mi to oznámeno v pondělí ráno, když jsem přišel do práce. Na dopolední trénink. Bylo mi řečeno, že se mám stavit na vedení. Tam mě čekal pan Kisel a finanční ředitel Adam Řebíček. A Karol Kisel mi oznámil, že já i oba mí asistenti u A-mužstva končíme.“
S jakým zdůvodněním?
„S žádným. Zaznělo jen to, co se pak objevilo v médiích. Ta věta o změně sportovního směřování klubu. To je obecná formulace, které nerozumím. Ale sám jsem se na víc neptal, respektuju to. Je prostě cítit, že do klubu přicházejí noví lidé. Nevím, jestli to signalizuje příchod nových majitelů, takové informace nemám. Ale na sportovním úseku teď jsou noví lidé. A je známou praxí, že noví lidé si přivádějí své kádry.“
Nechce se mi věřit, že tohle byla vaše jediná reakce…
„Nebyla, samozřejmě. Nemůžu souhlasit s načasováním toho všeho. Tady cítím zklamání a nevděk. I když, já už žádný vděk nečekám. Ale hořkost a zklamání, to ve mně je.“
Když jste se v pondělí ráno dozvěděl, že máte jít za lidmi z vedení, tušil jste, co by mohlo přijít?
„Ne. Myslel jsem si, že to bude nějaká informativní schůzka s panem ředitelem a že budeme hodnotit, co se za poslední víkend událo.“
Myslíte si, že se jednalo o akci, která byla připravována dlouho dopředu?
„Samozřejmě mě tato myšlenka napadla. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že po vyhraném utkání s Duklou nastal pádný důvod změnit trenéra. Ano, domnívám se, že tomu tak je, že se jedná o záležitost, která byla připravovaná už déle. A pokud to tak je, moc mě mrzí, že za mnou někdo nepřišel už dřív, abych si mohl zachovat svou práci u reprezentace devatenáctiletých. Já jsem ji opustil kvůli termínové kolizi, jejíž vinou nebylo možné v tom zdvojení pokračovat. A dnes se sám sebe ptám, proč mi už v té době někdo ve Slavii neřekl, ať se raději rozhodnu jinak.“
Po celou tu dobu jste velmi úzce komunikoval s Karolem Kiselem, sportovním ředitelem Slavie. Co říkáte tomu, že vám nikdy nic nenaznačil? Nebo myslíte, že o vašem chystaném vyhazovu nic nevěděl?
„Co k tomu mám říct? Z naší vzájemné komunikace jsem nic takového nepociťoval. Naopak. Cítil jsem z jeho strany podporu, uznání mé práce a respektování mé cesty.“
Zklamalo vás jeho jednání?
„Určitě mě překvapilo. Mým zásadním pocitem je v této chvíli asi údiv.“
Jak jste strávil zbytek pondělního dne poté, kdy jste se dověděl, že ve Slavii končíte?
„S mými asistenty jsme opustili prostory Slavie, sedli jsme si na oběd, dali si pivko a ještě jsme to všechno znovu probírali. Protože šok to pro nás určitě byl.“
Ivo Knoflíček dokonce přiznal, že brečel…
„Ivo Knoflíček má obrovské slávistické srdce. Těžko se s tím smiřoval a já mu rozumím. Je to slávista non plus ultra.“
Měl jste už chuť přemýšlet o své budoucnosti?
„Zatím tolik ne, ale pokud se ptáte na to, jestli mám chuť pokračovat, tak ano. Mám ji. Ačkoliv jsem trenér, který má to datum narození už trochu zaprášenější, cítím se mladý, fotbal mě baví a na konec kariéry se necítím.“
