Rozběhl se a dělovou ránou k pravé tyči rozhodl Sadio Mané v páté sérii penaltového rozstřelu o historicky prvním triumfu Senegalu na Africkém poháru národů. „Jsem velmi hrdý. Myslím, že je to vůbec nejlepší chvíle a den v mém životě,“ zářil křídelník Liverpoolu. Odčinil tak své penaltové zaváhání ze sedmé minuty, kdy ho vychytal penaltový čaroděj Gabaski. Egyptskému gólmanovi však v závěrečné loterii nestačil ani důmyslný tahák.
Dostal šanci na zlatém podnose, aby hned v úvodu finále poslal favorizovaný Senegal do vedení. Než ovšem Sadio Mané došel k penaltovému puntíku, přispěchal Mohamed Salah ke Gabaskimu s radou, jak má spoluhráče z Liverpoolu vychytat. A povedlo se.
Byla to už sedmá penalta, kterou brankář egyptského Zamaleku na turnaji zlikvidoval.
Senegal měl ovšem i ve zbytku finále jednoznačně navrch a pouze díky Gabaskimu dospěl zápas do penaltového rozřešení, na což byl třiatřicetiletý gólman skvěle připraven.
Polepil si totiž láhev s detailním rozborem penaltových exekutorů Senegalu. Poctivá příprava se mu osvědčila. Vystihl směr čtyř z pěti střel, ale zneškodnit dokázal pouze jedinou, a protože jeho spoluhráči dvakrát katastrofálně selhali, radoval se premiérově Senegal.
„Před poslední penaltou za mnou všichni spoluhráči přišli a řekli: 'Sadio, minul jsi, ale co, sakra, jsme tým. Vyhráváme spolu a prohráváme spolu'. A myslím, že to rozhodlo. Dalo mi to tolik motivace, že jsem byl ještě více soustředěný než kdy jindy,“ líčil Mané, který na předchozím mistrovství Afriky skončil se Senegalem po finálové porážce s Alžírskem druhý.
Tento hořký pocit nyní zažívá Mo Salah, jenž měl kopat penaltu právě po Maném.
„Snažil jsem se ho po zápase utěšit. Mo je velký šampion a dnes prohrál. Ale to je součást hry, může se to stát. Jak ho znám, je psychicky velmi odolný, takže se vrátí ještě silnější,“ doufá hrdina Senegalu, kterého po návratu do Liverpoolu čeká se Salahem společný boj o titul.
Prvenství na Africkém poháru národů je obzvláště sladké pro kouče Alioua Cissého.
Pětačtyřicetiletý trenér, jenž hrál za Birmingham či PSG, byl ve finále mistrovství Afriky již potřetí. Předtím, než jako trenér podlehl v roce 2019 Alžírsku, dovedl přesně před dvaceti lety s kapitánskou páskou svůj národní tým do finále proti Kamerunu. V penaltovém rozstřelu tehdy neproměnil rozhodující „desítku“. „Po titulu jsme toužili šedesát let. Dnes večer jsme ho konečně získali,“ soukal ze sebe plný dojetí.
Oba týmy čeká už brzy velká odveta. V březnu se spolu střetnou v baráži o Mistrovství světa v Kataru. „To bude úplně o něčem jiném. Dnes budeme slavit, ale hned zítra začínáme s přípravami,“ má Cissé v merku další cíl.
„Faraoni“ budou ovšem mít velkou motivaci bolestivou porážku oplatit.
