Vaclík nezapomene na Nizozemce a Skoty: Nej zákrok? Malenův únik
Prožívá období plné paradoxů. Než odjel na EURO, potýkal se s nedůvěrou, protože v Seville ztratil pozici brankářské jedničky. Na šampionátu vychytal Česku postup do čtvrtfinále a stal se národním hrdinou. Nyní Tomáš Vaclík čeká na nové angažmá. Od podpisu smlouvy s řeckým Olympiakosem Pireus ho podle řeckých médií dělí hodiny a český gólman se těší na Ligu mistrů. V zamčené části článku iSport Premium mluví o Patriku Schickovi, nejlepších útočnících soupeřů, kterým musel čelit, i o tom, co obdivuje na brankáři Itálie Gianluigim Donnarummovi.
Jak jste snášel úlohu nezaměstnaného?
„Během EURO to bylo lepší. Tam jsem měl myšlenky na fotbal, připravoval jsem se poctivě na každý zápas. Teď už je to takové zvláštní. Člověk vidí, že už všichni trénují a začínají se hrát přípravná utkání. Kluci, s kterými jsem byl na turnaji, plus minus vědí, na čem jsou. Když jsme letěli zpátky z Baku, říkali, kdy se mají hlásit na přípravu. Já jsem říkal: Hoši, já nevím vůbec nic.“
V jakém rozpoložení jste jel na EURO? Propíralo se, že jste v Seville toho v sezoně moc neodchytal. Řešilo se, kdo bude jedničkou. Co jste cítil uvnitř?
„Byl jsem na turnaj natěšený. Přestože jsem toho v Seville neodchytal tolik, věřil jsem, že budu dobře připravený. Březnový sraz mi vyšel a tehdy to bylo podobné. Také se probíralo, že nemám herní vytíženost v Seville. Ale zvládnul jsem to. Díky tomu jsem věřil, že budu nachystaný. A měl jsem velkou motivaci, že si dokážu obhájit místo v nároďáku.“
Nepomohlo vám paradoxně, že jste měl během roku méně zápasů? Byl jste čerstvý.
„Že jsem neměl zápasový stres každý čtvrtý den a osm nebo devět měsíců v kuse, mohla být nakonec výhoda. Měl jsem v uvozovkách více volných dní pro hlavu. Jel jsem na turnaj mentálně i fyzicky čerstvější, než kdybych odchytal padesát zápasů.“
Byl jste před prvním duelem se Skoty kvůli menší zápasové praxi nervózní?
„Ani ne. I když na předzápasovém tréninku mi do sítě proletělo i to, co by proletět nemělo. Spousty střel jsem se dotknul, ale nestihl jsem je vyrazit mimo bránu. V den zápasu bylo všechno jinak. Pomohlo mi, že se hrálo brzy, už ve dvě hodiny skotského času. Když jsme přijeli na stadion a viděl jsem tam ty lidi, byl jsem v pohodě. Když jsme vycházeli s Mandym (Alešem Mandousem) na rozcvičku, smál jsem se a říkal jsem: ‚S fanoušky je to úplně něco jiného.‘ Stres, ani nervozita na mě nepadly.“
Chytil jste se hned zkraje utkání?
„Právě, že jsem se prvně dotknul balonu až někdy v 16. minutě. Předtím jsem koukal na tabuli – devátá minuta, dvanáctá, patnáctá a pořád nic. Až pak jsem dostal malou domů, což není úplně obvyklé.“
Pak vás musely uklidnit dva góly Patrika Schicka. Ten druhý navíc výstavní z poloviny hřiště.
„Periferně jsem viděl, že brankář Marshall stál vysoko. V ten moment mi cvakla myšlenka, že by to Schicky mohl zkusit. Ale vůbec mě nenapadlo, že by to fakt mohl zkusit a že by to mohlo takhle geniálně vyjít. Bude se to opakovat v sestřizích před každým mistrovstvím Evropy.“
Zkoušel Patrik podobný trik někdy i na vás na tréninku?
