Jak na Polsko? Vytěsnit Albánii, kde se národní tým zřekl moderní zbraně
Co musí reprezentace zlepšit, aby uspěla v Polsku a postup na EURO 2024 se stal realitou? Musí mít herní plán a ne jen improvizovat. Tříbranková prohra v Albánii by měla posloužit jako důležitý studijní materiál. Národní tým se v Tiraně úplně zřekl jedné z největších útočných zbraní moderního fotbalu – zpětných centrů od brankové čáry.
Když se rozebíraly příčiny výbuchu v Albánii, trenér Jaroslav Šilhavý poznamenal: „Vstoupili jsme do zápasu velice špatně, příliš jsme komplikovali přípravnou fázi a místo centrů do vápna jsme to obehrávali a vymýšleli.“
Ve skutečnosti bylo centrů v podání českého mužstva v albánské metropoli hodně (35), ale chyběly ty nejúdernější – zpětné od brankové čáry (jen 2). A k nim se potřebujete dostat kombinací, nejlépe nacvičenou.
Statistiky říkají jasně: počet branek vstřelených po zpětných centrech významně roste. Proč je tomu tak? Centry z pozic před pokutovým územím nemají v sobě tolik překvapivosti. Protože obránci vidí soupeře i míč před sebou. Ale u centrů od brankové čáry mají nabíhající protihráče ve stínu za zády.
Střih do Tirany.
Z poměru 35 centrů ku 2 zpětným je patrné, že reprezentace na hřišti výrazně upřednostnila centry s menší nadějí na gól. Navíc Albánci měli vzadu docela schopné hlavičkáře. Pak se nelze divit, že pouze 12 centrů našlo adresáta (úspěšnost 34 %). A to jde ještě o relativní úspěšnost, neboť jen jeden z centrů vedl k brankové příležitosti. Mojmír Chytil si v ní však pomohl rukou, a tak gól nebyl uznán.
Samozřejmě, že ani centry letící z hloubky hřiště vpřed nemají nulovou efektivitu. Jen se musí pečlivě zvažovat, kdy je a není pro ně vhodný okamžik. Rébus pomůže rozlousknout jednoduchá matematika. Když máte v soupeřově šestnáctce přečíslení, není důvod tam neposlat centr z hloubi. Pokud ne, je lepší rozhodnout se jinak.
V Albánii však čeští hráči většinou volili nesprávná řešení. Důkazy uvidíme na následujících obrázcích. První dva ukazují nesprávný výběr centrů do pokutového území. V obou případech měli Albánci nad Čechy ve vápně početní převahu. Naopak Šilhavého svěřenci měli výhodné podmínky k přečíslení na kraji hřiště a ke kombinaci k brankové čáře, odkud mohla jít nebezpečná zpětná přihrávka.
Na dalším snímku vidíte situaci, kdy Češi správně vyslali centr do albánské šestnáctky. Na hraně vápna měli převahu 5:3.
Ale ani ze zpětných centrů se nemůže urodit gól, když není splněna podmínka B, a sice synchronizovaný a tajminkově přesný náběh spoluhráčů do nebezpečných prostorů, tedy na přední a zadní tyč a do končin kolem značky pokutového kopu. Jak tuhle poučku český tým v Albánii naplnil, se můžete podívat na dvou závěrečných snímcích, které mapují jediné dva zpětné centry hostí v zápase. Ideál to rozhodně nebyl.
Ani v Polsku by podobná hra neměla naději na úspěch. Pokud by se domácí neporazili sami.
