Fanoušek o vztahu k repre: Srdcaři přestali jezdit. Nedávalo to smysl
PŘÍMO Z NĚMECKA | Jeho příběh odráží vztah mnohých fanoušků českého fotbalu ke klubům a reprezentaci. Marek Končický, fanoušek Sparty a předseda jejího fanklubu v České Třebové, jezdil na každý šampionát s českou reprezentací. S postupujícími roky ale vztah k národnímu týmu zhořkl. A naopak zesílila klubová příslušnost. Na úřadujícího mistra FORTUNA:LIGY jezdí Končický každý domácí zápas, ale přece jen si udělal čas i na první české utkání na EURO proti Portugalsku v Lipsku. Svou zkušenost popisuje v rozhovoru pro iSport.cz.
Opravdu jezdíte na každý domácí zápas?
„Sparty, nebo nároďáku?“
To je otázka.
„Co se týká Sparty, snažím se být na každém zápase. Až na pár výjimek.“
A co pro vás znamená reprezentace v průběhu let?
„Ten vývoj je třeba v mém případě poměrně dlouhý. Na prvním EURO jsem byl v roce 1996 a láska k reprezentaci byla relativně velká, všechno vyvrcholilo na ME v Portugalsku a o dva roky později v Německu na MS. To byla obrovská euforie, která byla samozřejmě spojená s výsledky nároďáku. Ale opravdu atmosféra byla perfektní, protože jezdily všechny tábory, obrovské množství baníkovců, sparťanů a všech dalších klubů. Byla tam kontinuita, nároďák táhnul i na kvalifikační zápasy. Ale myslím, že zhruba po letech 2010, 2012 i samozřejmě s vedením svazu, s panem Peltou, Berbrem, a tak dále, se to hodně změnilo. A myslím, že posledních deset let je to trochu trápení.“
Prozraďte, co myslíte, že se podle vás změnilo?
„Absolutně se změnila atmosféra okolo nároďáku. Myslím, že spousta kluků, kteří jezdili a byli srdcaři, tak přestali jezdit. Stejně jako my, kteří jsme měli velkou partu, která jezdila. Nedávalo jim to smysl, atmosféra upadala, preferovali se sponzoři, neustálý problém se sháněním lístků, postupně to upadalo a myslím, že dnes je to výsledek posledních deseti let.“
Nastal i bojkot některých fanoušků áčka nároďáku, na druhé straně obroda okolo jednadvacítky. Můžete to ze svého pohledu popsat?
„Nejsem úplně v detailu, ale myslím, že kluci kolem supporters.cz se snažili najít určitou alternativu vůči áčku a začala se podporovat jednadvacítka. Na tu se začalo hodně chodit a byla to určitá opozice oproti áčku a hlavně vedení. Zaplaťpánbůh, že se aspoň něco takového dělo a na jednadvacítce se snažila dělat nějaká atmosféra a úplně to neusnulo.“
A máte teď pocit, že se fanouškovská podpora zlepšuje?
„Myslím, že se to trochu zlepšuje. Má to i souvislost s klubovým fotbalem, který jde u nás nahoru. Nicméně myslím, že skalnější jádra klubových fanoušků, to teď určitě není v takové pozici, že by všichni vzali reprezentaci zpět za svou a že by třeba tohle EURO bylo takové jako v minulých letech. To si tedy nemyslím.“
Máte pocit, že se rivalita mezi jednotlivými klubovými tábory zvětšila?
„Dřív to bylo opravdu tak, že se potkávali kluci z Olomouce, Baníku, Slavie, Plzně. Znali jsme se od vidění, byly to opravdu velké skupiny. Nenosily se klubové symboly, neříkám, že se táhlo úplně za jeden provaz, ale byla tu spojitost. Nejsem teď úplně v detailu, protože na reprezentaci tolik nejezdím. Je otázka, jak to teď bude. Klubový fotbal šel hodně nahoru, ale nemyslím, že by to teď bylo tak, že by teď tolik klubových fanoušků jezdilo na repre.“
Zesílil se vám tedy mezitím vztah ke Spartě?
„Stoprocentně. To je přesně ono. Extrémně. Člověk začal klubovou scénu vnímat mnohem víc a je to přesně tak, jak jste říkal. Aspoň v mém případě se fanatismus extrémně zvýšil, ta loajalita, láska ke klubu. A myslím, že nejsem sám, spoustu lidí to má podobně.“
Chtěl byste, aby váš vztah byl znovu stejně silný i k reprezentaci?
„Nevím, jestli to úplně jde. Když vidíte Holanďany, Angličany, Skoty, ale i Poláky, Maďary, co se tady děje, v jakém počtu vyjedou Albánci a co tu předváděli, to je neuvěřitelné. Samozřejmě to člověka mrzí, že třeba nejsme v takovém počtu, neumíme udělat takovou podporu. Musela by se stát jedna věc, že by si to museli za své vzít lídři klubů, protože to nikdo jiný neudělá.“
