Sonda do duše kápa Součka: gladiátor i introvert, co nemluví sprostě
Nezničitelný, příkladný. Přesto taky občas neprávem vysmívaný a kritizovaný. Tomáš Souček je atyp, jak říká slávistický trenér Jindřich Trpišovský. „Správný chlapík,“ dodává kouč Ivan Hašek, který nikdy nepochyboval o tom, že by „Suk“ neměl být kapitánem nové reprezentace pod jeho velením. A taky nepochybuje o tom, že proti Gruzii i přes problémy s pravým kolenem bude pravým lídrem, jenž dovede Čechy ke třem bodům. „Strašně moc mu na tom záleží,“ dodává záložníkův nejlepší kamarád Jiří Sodoma. A přidává i další poznatky ze záložníkovy duše.
Konec 54. minuty generálky se Severní Makedonií přidělal realizačnímu týmu nečekané starosti. Tomáš Souček v Hradci Králové přerušil brejk způsobem, že pravou nohu nechal vystrčenou, aby Isnik Alimi nemohl pokračovat v pohybu.
Jenže střelec nádherného gólu do sítě Jindřicha Staňka se o kapitánovo koleno, možná i holeň, neotřel. Trefil ho natvrdo. Souček sice fauloval, ale svíjel se víc než soupeř.
A bolest neustupovala. Takže jakmile po poslední přípravě dostali reprezentanti před odletem do Hamburku na dva dny volno, aby se věnovali rodinám, Souček řešil jiné starosti. Sotva chodil. Místo aby měl táta dvou aktivních dcer čas jen pro ně, přivítal u sebe doma doktory. Dávali ho do kupy, pak se pro jistotu připravoval individuálně.
Možná se doteď proklíná za to, že do jednoho z posledních soubojů před EURO takhle šel. Zbytečně riskantně, jestli se to tak vzhledem k Součkově nátuře dá vůbec říct. „To je prostě celý Suk,“ usměje se Jiří Sodoma, útočník Žižkova a odmala nejlepší kamarád opory West Hamu.
Potkali se ve Slavii, když jim bylo devět. Přátelství trvá doteď. Navštěvují se v Londýně i Čechách, komunikují, přejí si navzájem. Nehledě na to, zda jde o Premier League či druhou českou ligu.
Málokdo kromě rodiny zná Součka tak dokonale jako Sodoma, který nechal nahlédnout do středopolařova nitra. Do duše člověka
