Ráno se Václav Černý dozvěděl, že půjde místo nemocného Antonína Baráka do základní sestavy, navíc na své oblíbené pozici pravého křídla. „Byl jsem strašně rád, bohužel jsme to nedotáhli...“ vyprávěl pak zklamaně v mixzóně levák, který měl párkrát nabito na šestnáctce na precizní obstřel, který několikrát v minulosti předvedl. Proti Gruzii (1:1) na EURO 2024 na place vydržel 55 minut.
Převládá zklamání z výsledku, nebo vzhledem k závěrečné šanci Gruzie spíš úleva?
„Takovej mix. Hrozně jsme chtěli a přáli si napravit reputaci z posledního zápasu, který byl ohromně těžký. Šance byly, vypracovali jsme si jich hodně, i když v tom finále... Ne že bychom byli úplně bezzubí, ale je to obrovská škoda.“
Do základu jste se dostal kvůli nočním horečkám Antonína Baráka, že?
„Od rána jsem věděl, že tam půjdu. Naštěstí se připravuju na každý zápas stejně, i když nehraju. I mentálně jsem byl ready. Když jsem se dozvěděl, že nastoupím od začátku, byl jsem strašně rád.“
Asi i za to, že jste hrál na své nejoblíbenější pozici pravého křídla.
„Tam mi to sedí. V klubu i v nároďáku. Je to můj oblíbený post, snažil jsem se plnit předzápasové úkoly. Chtěl jsem tam dát i něco svého, občas se to povedlo více, občas méně. Ale chtěl jsem být nebezpečný. Byl to však těžký zápas i kvůli terénu.“
Jaký byl?
„V první půli mnohem lepší než ve druhé. Jakmile to bylo mokřejší, začalo se hřiště trhat. Není se čemu divit, trávník dostává zabrat. Může to být ještě mnohem horší... Oproti Lipsku to bylo jiné.“
Očekával jste takhle divoký průběh utkání vzhledem k tomu, že oba týmy šly po výhře?
„Touha po vítězství musela být z obou stran. Na naší byla větší kvalita, ale oni měli v závěru mega nebezpečný brejk. Zvláštní bylo akorát za nerozhodného stavu to jejich zdržování...“
Co se vám honilo hlavou při poslední šanci? Díval jste se vůbec?
„Nejsem takovej, že bych si dával ruce přes oči. Už z lavičky bylo vidět, že to trefil nad. Navíc Jindra tam byl dobře, Hrany udělal skvělou zpátečku a soupeři to co nejvíc znepříjemnil.“
Čekal jsem na vaši obalovačku z vápna, ale hodně jste to hráli až do kuchyně...
„Chtěl jsem. Zvlášť po té první narážečce, kdy jsem si to dal se Sukem. Udělal jsem asi takovou blbost, že jsem si to dal ještě s Hložanem... Kdybych to trefil, mohl to být krásný gól. Asi jsem měl střílet. Byli jsme připraveni na to, že asi nebude moc prostoru se uvolnit, když půjdeme do plného bloku. Spíš jsem hledal nějaký nápad kolem Schickyho. Sklepnout mu to, pak se rozbíhat, párkrát to povedlo. Velká škoda, že jsme to nedotáhli.“
Jak je na tom Patrik Schick, vedle kterého jste seděl pak na střídačce?
„Rád bych vám to řekl, kdybych to věděl. Ale není to rozhodně moje práce, určitě se dozvíte, jak na tom Páťa je.“