Barák o repre i Fiorentině: Úžasný klub, ale řešil jsem také jinou nabídku
Na první pohled je z Antonína Baráka cítit spokojenost. Letní přesun do Fiorentiny mu udělal dobře na duši. V novém klubu se cítí skvěle. Má pevnou pozici v základní sestavě a těší se na nové tréninkové centrum za 2,5 miliardy korun, které americký majitel Rocco Commisso otevře příští rok v březnu. „Budeme mít k dispozici jedno z pěti největších tréninkových středisek na světě, což je obrovsky pozitivní. Viděl jsem nějaká videa, abych měl představu, co nás čeká. Je to bomba, všichni se hrozně těšíme,“ září oči záložníkovi české reprezentace. Motivaci má nejen v klubu, ale i v reprezentaci, s kterou bude bojovat o udržení v elitní skupině Ligy národů. V sobotu proti Portugalsku, v úterý ve Švýcarsku.
Jak se cítíte po pár týdnech ve Fiorentině?
„Dostal jsem nový impuls, začátky jsou příjemné. Mám nějaká očekávání, novou motivaci. Vezu se na vlně, na sraz jsem přijel v dobrém rozpoložení, i zdravotně se cítím skvěle.“
Všechno je tedy růžové? I v herním systému se cítíte dobře?
„Fiorentina je úžasný klub. Na zápasy chodí lidé v obrovském počtu, na stadionu panuje skvělá atmosféra. Ve Florenci se fandí jenom Fiorentině, zájem fanoušků v celém Toskánsku je obrovský. V březnu chce náš majitel Rocco Commisso otevřít nový tréninkový komplex, do kterého investoval 2,5 miliardy korun. Půjde o největší sportovní centrum v Itálii. Stejné jako má Tottenham. Jde o úplně identický projekt. Budeme mít k dispozici jedno z pěti největších tréninkových středisek na světě, což je obrovsky pozitivní. Viděl jsem nějaká videa, abych měl představu, co nás čeká. Je to bomba, všichni se hrozně těšíme. Obrovsky to zvedne kredit klubu i italského fotbalu. A co se týče herního stylu, jsem nadmíru spokojen. Trenér Vincenzo Italiano chce hrát ofenzivní fotbal, dominovat v držení míče. Podle dat jsme v této statistice pátí v celé Evropě. Před námi je pouze Manchester City a ještě další tři týmy, což je úžasné.“
Jen výsledkově je to malinko slabší, že? V tabulce jste desátí, v sedmi zápasech jste posbírali jen dvě vítězství.
„Výsledkově spokojení nejsme, ale předvedená hra byla skvělá. Vypadli nám někteří hráči, po pauze snad budeme kompletní. Kádr je obrovsky kvalitní. Plno hráčů je v nízkém věku, mají obrovský talent a chuť k práci. Společně se můžeme posouvat dál, zlepšovat se individuálně a klást si velké cíle.“
Že v létě přestoupíte, se očekávalo. Nakonec to vyšlo na Fiorentinu. Zvažoval jste i jiné možnosti?
„Naprosto otevřeně mohu prozradit, že jsem měl osobní setkání se sportovním ředitelem Neapole Cristianem Giuntolim. Přestup byl na velmi dobré cestě. Pak se do celé věci vložila Fiorentina, to bylo někdy v druhé polovině května. Začalo se to řešit, ve hře byly i jiné možnosti. Nakonec to vyšlo na Fiorentinu, a já jsem strašně šťastný. Ze začátku bych si vybral třeba něco jiného, respektive věci směřovaly spíše někam jinam. Vždycky však záleží na konkrétních nabídkách. Co klub za vás vyinkasuje, co bude nejlepší pro mě s ohledem na věk. Ve Fiorentině jsem nadmíru spokojený po všech stránkách.“
Před pár dny jste se přímo ve Florencii potkal s tamní ikonou Lubošem Kubíkem. Jak jste si setkání užil?
„Kuba přijel na náš zápas Konferenční ligy s Rigou, remizovali jsme, výsledek nebyl dobrý. Ztratili jsme dva body, aspoň se mně povedlo dát gól. Proto nálada nebyla tak hrozná. I když jsem si říkal, jestli vůbec mám na večeři s Lubošem vyrazit. Vůči fanouškům mně to nepřišlo fér, abych se ukazoval ve městě. Nakonec jsem vyrazil, Kubovi jsem to nemohl udělat. Večeře s ním byla moc fajn, hned na mě zapůsobil jako skvělý chlap. Zároveň i velký fanoušek Fiorentiny. Je vidět, že se v Toskánsku cítí velmi dobře. Ve Florencii má úžasné jméno, mezi lidmi je zapsaný, mají ho tam hrozně rádi. Stejně tak Tomáše Ujfalušiho, na něj se také obrovsky vzpomíná. Čtyři roky byl kapitánem, s Adrianem Mutu dotáhl klub do Champions League. Česká stopa je v klubu silná, i na Tomáše Řepku fanoušci velmi dobře vzpomínají. Doufám, že něco podobného se jednou povede i mně.“
Na červnovém srazu jste chyběl. Mrzelo vás, že nemůžete nastoupit proti Portugalsku a Švýcarsku?
„Každá absence, ať v národním týmu, nebo v klubu, mrzí. Reprezentace je pro mě hrozně důležitá. Za Česko rád hraju, baví mě to. Ale v červnu se nedalo nic dělat. Měl jsem tři zlomeniny v malíčku, nohu jsem nemohl dát do boty. Sedm týdnů jsem měl naordinovaný klid. I když jsem se zlomeninou hrál na konci sezony, dál už to nešlo. Odpočinek musel přijít. Na domácí zápasy proti Švýcarsku a Španělsku jsem se přišel alespoň podívat. Atmosféra byla super, užil jsem si to jako fanoušek. Klukům jsem moc fandil, předvedli skvělé zápasy.“
Jak to v příštích dnech udělat, abyste udrželi pozici v elitní divizi Ligy národů?
„Šance jsou vždycky. Nejdříve jdeme na Portugalsko. Proč bychom nemohli uspět. Sport se obecně hodně vyrovnává, outsider kolikrát porazí favorita. Absolutní dominance jednoho klubu neexistuje, výsledky jsou mnohem zajímavější pro fanoušky. Hrajeme doma, jsme v dobrém rozpoložení. Máme k dispozici všechny důležité hráče, byť někteří kluci mají rozdílnou formu, ale to nehraje roli. Musíme se dobře připravit v hlavě a nabýt přesvědčení, že zápas můžeme zvládnout. Motivaci máme velkou, chceme se udržet v první skupině.“
Sraz národního týmu trvá od pondělí. Připravujete se systematicky na Cristiana Ronalda?
„Ne. Je nám to úplně jedno, v jakém složení budou hrát. I když je Ronaldo obrovsky nebezpečný hráč ve vápně, tak někteří portugalští hráči mají momentálně lepší formu. Konkrétně Rafael Leao z AC Milán. Je to nejlepší hráč Serie A. Dobré pro nás je, že vykartovaný je Joao Cancelo, jeden z nejlepších obránců světa. Ať se podíváme kamkoliv, na každou pozici v sestavě, má Portugalsko nesmírnou kvalitu. Uvidíme, jestli budou fungovat jako celek.“
Trochu spekulativní otázka, ale není momentálně Portugalsko silnější bez Ronalda?
„Záleží, jak se na to člověk dívá. Třeba v době jeho působení v Juventusu to tak mohlo v některých zápasech vypadat. On je ale tak výjimečný hráč, že i když třeba v určitých fázích neprospívá týmu na hřišti, protože tolik nepracuje do defenzivy, tak jeho přidanou hodnotou je schopnost rozhodnout zápas. V útočné fázi dokáže na sebe natáhnout dva tři hráče a uvolnit prostor pro někoho jiného. Bavíme se o hráči světové špičky. Mluvit o tom, že nějaký tým je lepší bez svého nejlepšího hráče, není úplně na místě. Takových fotbalistů je třeba si vážit.“
