Ukrajina - Česko 1:1. Rána Červa za bod, soupeř srovnal po ruce Krejčího
PŘÍMO Z VRATISLAVI | Před měsícem dostali na frak. Od Gruzínců i veřejnosti. Nyní jsou Češi ve třetím zápase v řadě neporažení a díky venkovnímu bodu za remízu 1:1 s Ukrajinou dokonce vedou tabulku skupiny B1 Ligy národů.
Nikoli vážné zranění, ale diskomfort v zadním stehenním svalu Tomáše Holeše vyřešil jediný otazník v české sestavě – a nepotěšil slávisty. Právě jejich oporu v ní nakonec nahradil navrátilec po karetním trestu Ladislav Krejčí. „Holy cítil lehkou únavu a tahání svalu, proto jsme z preventivních důvodů udělali tuto změnu,“ vysvětloval před utkáním trenér reprezentace Ivan Hašek.
Jinak by velmi pravděpodobně do základní jedenáctky nesáhl vůbec, jak predikoval deník Sport. Po nejlepším výkonu za dobu fungování současného realizačního týmu k tomu nebyl důvod.
Bude ho mít Hašek po pondělním večeru v polské Vratislavi? Spíš ne.
Krejčí totožně jako před měsícem proti stejnému soupeři vytvořil stoperské duo s bývalým spoluhráčem Martinem Vitíkem. A dalšího klubového ex-kolegu hlídal. S Artemem Dovbykem se v létě krátce potkal v Gironě, než ukrajinský snajpr nezamířil do AS Řím. Prosadil se „jen“ z přísně nařízené penalty právě po Krejčího sporné ruce. Ale o tom až později.
Dlouho byl ústřední postavou Lukáš Červ. Středopolař z Plzně se v národním dresu trefil poprvé a podle toho taky slavil. V 18. minutě z voleje narval odražený míč ze šestnáctky přesně k tyči a vydal se dobrých šedesát metrů sprintovat k lavičce. Šlo o zvláštní moment. Zatímco skvělý Červ ukázal tisícovkám žlutomodrých příznivců a asi stovce českých fanoušků emoce maximálního štěstí, zbytek aktérů se neradoval. Po předchozím souboji s Tomášem Součkem totiž zůstal ležet vypnutý Oleksij Huculjak. Poloprázdná Tarczyňski Aréna ztichla.
VAR branku (na rozdíl od té Vitíkovy z ofsajdu) posvětil, a tak šel ve třetím zápase v řadě Haškův výběr do vedení. Je férové dodat, že zaslouženého. Byť zejména rychlík Mychajlo Mudryk zlobil, hosté se v úvodní půli prezentovali sebevědomě. Nezalezli do bloku, chtěli dominovat a diktovat tempo. V pohybu a bez bázně se pustili do soka a prezentovali rostoucí fazonu s čím dál lepší součinností některých dvojic.
Zisky míčů Červa se Součkem? Fajn. Kooperace Vladimíra Coufala s Václavem Černým na pravé straně? Jakbysmet. Řeč těla Matěje Kováře? Výborná. Únava se sice projevila třeba na Lukáši Provodovi, ale ani jemu tradičně nelze vyčíst přístup a aktivitu. Vydal se.
A to je – stejně jako výhra Albánie v Gruzii, jež míchá kartami ve skupině – dobrá zpráva.
Před měsícem Češi padli na dno. V Tbilisi dostali výprask, který evidentně potřebovali. Všichni. Hráči si během důrazného meetingu mezi sebou vyjasnili základní principy, kouč začal upřednostňovat pracanty s aktuální formou. Našel chemii. Taky trefil rozestavení, to s výchozí čtyřkou zadáků, dvěma křídly a Tomášem Chorým na hrotu mančaftu zkrátka sedí (nej)víc.
Co je nejdůležitější, dostavily se výsledky. Ten pondělní sice pokazil Krejčího letmý dotyk ruky ve vlastním vápně při snaze odstavit Juchyma Konoplju, po čemž kanonýr Dovbyk suverénně srovnal. Taky se v defenzivě objevovalo na rozdíl od pátku s Albánií více děr a některé brejky byly zbytečně pokažené. Oproti září a německém EURO 2024 je nicméně výkonnostní kontrast obrovský.
Venkovní bod za remízu 1:1 zaručil postup na první místo v tabulce. V listopadu jsou na programu poslední dva duely roku: v Albánii a v Olomouci s Gruzií. Jen vydržet!
