Fotbal je pro něj zábava i zaměstnání, k němuž přistupuje zodpovědně. Mimo hřiště má nadšený cyklista Adam Gabriel spoustu jiných aktivit. Na vrcholového sportovce nevšedních a bohulibých. „Každý z nás se ještě realizuje někde jinde, ale je fakt, že o okruhu zájmů, které mám já, si v týmu asi úplně nemám s kým popovídat. Ale netrápí mě to, od toho mám kamarády z gymplu,“ vypráví odchovanec Sparty v rozhovoru pro iSport Premium.

Pojďme si o vašich koníčcích a životnímu náhledu popovídat víc. Prý zušlechťujete uhelný důl.
„Je to prostor táty v průmyslovém areálu v Rynholci u Nového Strašecí, kde má firmu. Já se tam můžu věnovat tomu, co mě baví. Dávám to do kupy. Rád se realizuju v části, která spadá pod tátu. I on už přikládá ruku k dílu, protože má míň práce kolem budování firmy. Chceme, aby se tam člověk cítil dobře.“

Jak si mám vaši činnost představit?
„Každý podzim se snažím něco vysadit. Není to zas tak složité, nejde o botanickou zahradu. (úsměv) Času moc není, ale vždycky to o nějaký krůček posunu. Mám rád fyzickou práci. Moc neumím sedět na zadku. Po dvou dnech odpočinku mě začíná hlodat svědomí. Když si člověk vezme lopatu nebo krumpáč, občas ho to i baví a odpočine si u toho. Už to dělám tři, čtyři roky. Objevují se tam jiné druhy ptactva než na začátku, takže mám plánu zřídit nějaké keře a rozmístit ptačí budky. Ten prostor byl dost zanedbaný. Dá se z toho udělat hezčí místo. K tomu patří zeleň, retenční nádrže, lavičky. Obrubníky a silnice zase tvoří táta.“

Jde vám práce od ruky?
„Už to vypadá slušně. Zrovna na naší části je vidět, že se tam maká nejvíc i venku. Kdyby se tomu věnovali i ostatní, kteří mají v areálu firmy, vydělávalo by to peníze a zároveň vypadalo jako menší zahrada. Člověk by přijel a řekl si: ‚Tady funguje firma, které záleží, jak působí i navenek.‘ Na podzim mi pomáhala přítelkyně. Nevím, jestli dobrovolně. (úsměv) Vysadili jsme pětatřicet stromů. Předtím jsem tam měl kamaráda.“

Hlavní tíha leží na vás, že?
„Já to celé naplánuju, zorganizuju. Před třemi lety jsem přivezl docela veliké platany, bál jsem se o ně, jestli zakoření. Je tam těžká půda, binec, špína. Ale docela se rozrostly, tak na dvojnásobek. Nějaká ztráta je vždycky, třeba jeden strom z deseti odejde. To je normální.“

Hrozně rád si čtu

K přírodě máte tedy blízko.
„Před rokem jsem se přestěhoval do Hradce Králové, takže z vesnice do města. Rád krmím ptáčky. Nasypu jim zrní, nic mě to v uvozovkách nestojí. Ležím u okna a líbí se mi, když se to za ním hejbe a člověk je aspoň trošku v kontaktu s přírodou. Za mě je to lepší než jít se kouknout do obchodu na nové oblečení.“

A co to vaše kuchařské umění?
„Někdy chytnu vlnu a rád něco upeču do kabiny. Štrúdl, bábovku, bublaniny,