Brückner: hrdina, který zapomněl česky!
Rakousko zachvátila fotbalová horečka. A to je na zemi, kde je sportovním náboženstvím číslo jedna lyžování, co říct. A může za to český trenér Karel Brückner.
Stačilo mu k tomu měsíční angažmá, remíza s Itálií a především sobotní kvalifikační vítězství nad Francií.
„Kááárl Brückner,“ skandují davy nadšených rakouských příznivců dlouho do teplé vídeňské noci. Šedovlasý trenérský mág z Hané sedí v autobuse a společně s týmem čeká na odjezd ze stadionu. Jen tak letmo pokyne věrným fandům a opět se zaboří sám do sebe.
Kdepak, Brücknera ani nečekané úspěchy na rakouské lavičce nezměnily. Vlastně možná ano, „zapomněl“ totiž česky.
| Co zaznělo |
| "Rakouská senzace s trenérem Brücknerem." NEUE ZÜRICHER ZEITUNG, internetová verze švýcarského deníku "Rakušáci zpucovali Francouze. Nashledanou, modří! Rakousko je sice na světě až na 101. místě, ale na tyhle Francouze to bohatě stačí." BILD, německý list „Ruiny stále čmoudí." Trikolóra má jen jedno vysvětlení své porážky: Nedbalost při bránění standardních situací a v osobních soubojích celkově. Raymond Domenech by nemusel středeční zápas se Srbskem přežít." L’EQUIPE, francouzský deník "Historie mluví jasně. Francie se nikdy nekvalifikovala na světový šampionát, když prohrála první zápas kvalifikace. Bylo tomu tak v roce 1968 po prohře s Norskem i v roce 1992 po prohře s Bulharskem." L’EQUIPE, francouzský deník "Modří v Rakousku ztroskotali. Kvalifikace začala noční můrou. Francouzský tým v Rakousku propadl především kvůli neuvěřitelné pasivitě při bránění standardních situací." LE FIGARO, francouzský list "Já nejsem Jan Koller Rakouska. Já jsem Marc Janko. Je jedno, kdo dává branky. Hlavní je, že se vyhrálo. Podle mě je tohle vítězství obrovská senzace. "Marc Janko, dvoumetrový útočník Rakouska „Rozhodně jsme od sebe čekali víc. Tenhle výsledek je pro nás krutou ranou. Utrpěli jsme velkou porážku, ale ještě jsme neprohráli celou bitvu. Musíme se do středy sebrat a napravit to." Philippe Mexes, stoper Francie, který byl u všech tří inkasovaných gólů „Viděl jsem Rakousko při remíze 2:2 s Itálií a věděl jsem o jeho potenciálu. Měli jsme šance na to, abychom uhráli lepší výsledek, ale nevyužili jsme je. Jako každá porážka i tahle hodně bolí. Před námi je však ještě hodně zápasů. Cesta na mistrovství světa je hodně dlouhá.“ Raymond Domenech, trenér Francie |
„Trenére, na minutku, prosíme,“ žadoní čeští novináři po Brücknerovi, když skončí ofi ciální pozápasová tisková konference. Televizní i rozhlasové štáby z Česka stejně jako píšící novináři jsou připraveni zasypat kouče alespoň na chvíli doplňujícími dotazy. Kamery jedou naplno, mikrofony jsou zapnuté. „Jak se vám v Rakousku žije? Jak srovnáte svoji práci se svým bývalým působením u české reprezentace?“
A Brückner? „Ustupte, odcházím,“ dá se vyčíst z jeho rázného gesta. Neřekne ani slovo, ani německy, natožpak česky, oblékne si sako a bez jediného slova zmizí za dveřmi, kam mohou jen Velmi Důležité Osoby.
Jaká to proměna! Na tiskovce o pár minut dříve sršel optimismem, mluvil nejen o hlubokých obranných blocích, dobré defenzivě a poctivé práci celého týmu, ale žertoval i o skandování svého jména 48 000 hrdly vyprodaného Prátru. „To byli fanoušci? Já myslel, že to křičí moje rodina,“ šprýmoval.
Brückner měl opravdu báječný důvod být skvěle naladěn. Škoda, že mu nevydržel o něco déle.
Při rakouské hymně se držel kolem ramen se svým slovenským asistentem Jánem Kocianem, s už odloženým sakem pak skoro celé utkání odkoučoval z prostoru vymezeného pro trenéry.
Dvakrát se jeho rukopis výrazně podepsal pod statistiku zápasu. Dvě standardky jako přes kopírák, dva góly. „Věděli jsme, že Rakousko bude mít silné přímé kopy, ale neubránili jsme je,“ vysekl Brücknerovi nepřímo poklonu slavný Thierry Henry, forvard Barcelony.
„Pan Brückner, to je důstojný pán, který nedělá okázalá gesta a hlavně rozumí fotbalu. Takového jsme potřebovali,“ chválí po zápase hanáckého patriota Klaus Maier, jenž přijel do Prátru fandit z Grazu a který si svoje jméno napsal i na červený dres rakouské reprezentace. „Zum Wohl, na zdraví,“ zvedne pak k nebi plechovku piva a připíjí na zdar svého týmu.
Pivo teče před stadionem Ernsta Happela ještě dlouho po utkání. „To je fantastické, porazit Francii a odstartovat tak výtečně kvalifikaci,“ rozplývá se i fanynka Ulrika z Vídně. Oděna do červenobílého dresu neskládá hold hráčům, ale pochvalu míří na sever od Rakouska. „Pan Brückner tady už za měsíc udělal kus velké práce, snad v tom budeme pokračovat,“ zasní se mladá dáma.
Hrdina Rakouska těchto dní, to je Karel Brückner. On sám však nejlépe ví, jak vysoko si nasadil laťku. Po světě nehraje fotbal moc lepších týmů, než je Itálie a Francie. A s nimi Brückner neprohrál. Jenže za chvíli napadne v Alpách první sníh, na zeleném pažitu mohou přijít první porážky a hrdiny hornaté země se třeba zase stanou lyžaři...
