Kolikrát jste navzdory dobrým výsledkům o reprezentačním trenérovi Jaroslavu Šilhavém za dobu v prestižním křesle slyšeli, že je konzervativní? Či málo odvážný? Dnes by měl ze sebe tuto nálepku smazat. Pro českou reprezentaci v hlavním městě Belgie neexistuje nic jiného než tři body. Jakkoli to zní proti superhvězdám a nejlepšímu týmu světa (dle žebříčku FIFA) troufale, jen výhra udrží Tomáši Vaclíkovi a spol. naději na první místo ve skupině E a přímý postup na mistrovství světa v Kataru. A protože baráž mají Češi takřka jistou, musí to večer v Bruselu naplno odšpuntovat.
Až se kolem dvacáté hodiny bude plnit stařičký Stadion krále Baudouina, jenž stojí hned vedle pozoruhodné stavby Atomium, mohou mít Češi kromě tří bodů v hlavách ještě jeden interní cíl. Dosáhnout na velkou výhru na půdě opravdu silného soupeře, což se – nepočítáme-li EURO – kouči Jaroslavu Šilhavému s nároďákem ještě nepovedlo. Bodlo by to jako sůl.
Doma se jeho tým za vydatné podpory fanoušků umí proti špičkovým celkům vybičovat k nádherným výkonům. Anglie i Belgie by o zážitcích z Edenu mohla vyprávět. Venku to však zatím není ono, jako by se Češi vždycky něčeho lekli. A to i v ne zrovna atraktivním prostředí.
Posuďte sami. Na Ukrajině prohra 0:1. V Anglii 0:5. V Kosovu 1:2. V Bulharsku 0:1. Ve Skotsku 0:1. V Německu 0:1. Ve Walesu 0:1. A v Itálii 0:4.
Ideální chvíle nelichotivou bilanci smazat? Ano! Z mužstva spadla tíha okamžiku díky tomu, že baráž o Katar má víceméně jistou. S „rudými ďábly“ si to mohou na férovku po vzoru březnového vzájemného mače rozdat. Chce to jen lepší výsledek, byť si každý uvědomuje kvalitu soupeře.
„Nemůžeme se uchýlit k defenzivě. Kdybychom bránili v bloku na naší třicítce, byla by to naše smrt. Ani nám to není vlastní. Budeme hrát dopředu a napadat. Soupeř je silný, ale v Praze jsme to zvládli. Byli jsme nepříjemní a dostávali soupeře do úzkých. Donutili jsme ho občas kazit, cesta je aktivita, důraz a týmové pojetí. Tím jsme se prezentovali na Euru. A dobrý výsledek? Ten nejlepší je vždycky vítězství. Když prohrajeme, první místo je pasé. Těžko už bychom tak silného soupeře doháněli,“ odvázal se na své poměry i Šilhavý.
Obejít se kromě dvacítky absentujících musí na poslední chvíli i bez zraněného Jakuba Jankta, jenž se v pátek zranil. Podle informací iSport.cz nikterak vážně, ale reprezentace s ohledem na přání Getafe, které jej nedávno koupilo ze Sampdorie Janov, nechce podávat bližší informace.
„Určitě nebudeme fňukat, že jsme přišli o dalšího hráče. Budeme se snažit soupeře i tak potrápit a porazit,“ znovu se rozvášnil trenér, na němž je stejně jako na hráčích vidět úleva.
Když včera na padesátitisícovém stadionu, který bude otevřen ze dvou třetin, fouknul do píšťalky, aby oficiálně zahájil předzápasovou tréninkovou jednotku, houknul na klubko hráčů v bagu. „Ke mně, na posledního!“ Pro Součka, Coufala a Krále to byl pokyn, aby se co nejrychleji přesunuli do středu hřiště k realizačnímu týmu. Poslední klikuje nebo dělá kotoul. Všichni vyběhli s takovou vervou, že je rozesmátý Šilhavý musel brzy krotit. „Prosím vás, ať si něco neuděláte ještě vy.“
To by tak ještě scházelo... Janktův problém otevírá místo v sestavě pro Jakuba Peška, další sparťan Adam Hložek by mohl nastoupit na druhém křídle a na hrotu Matěj Vydra. Pod ním Antonín Barák. „Vzhledem k zápasu a průběhu by se asi typologicky hodil hráč jako Vydra. Má velmi dobré rychlostní schopnosti, ale nechci předjímat,“ zůstal kouč tradičně nekonkrétní.
Platilo to i při dalších dotazech, které v tiskové místnosti novinářům tlumočila dcera legendárního Josefa Masopusta, na stopery a střed pole. Tomáš Holeš vzadu a Alex Král před ním jako ve čtvrtek? Nebo Václav Jemelka v obraně a Holeš v záloze, aby byla soupeřova síla zpevněním eliminována?
Tak šťastnou ruku při výběru.
Předpokládaná sestava:
Vaclík
Coufal, Kalas, Holeš, Matějů
Král, Souček
Pešek, Barák, Hložek
Vydra
