Týmy, které září na MS: fotbalová samba, obhájci zlata i bomba z Afriky

Proti Srbsku se sice zahřívali pomalu, ale postupně „kanárci“ zpívali věrni svému původu a vypadalo to, že se na hřišti prohání jedenáct tanečníků světové samby. Je to možná mírně nadnesené tvrzení, protože Srbsko nebylo rozneseno na kopytech nějak výrazně. Fakt je ale ten, že technická vybavenost Brazilců bila do očí. Kouč Tite pracuje s tím nejlepším světovým materiálem. Už od prvního zápasu je vidět, že Brazilci přicestovali na šampionát jako krvelačná šelma, která se nezastaví, dokud nezíská tu nejtučnější kořist v podobě světového grálu.

Nutno dodat, že komplikací je zranění Neymara. Největší hvězda týmu na sebe pravděpodobně chce na tomto turnaji strhnout nejen veškerou pozornost, ale také zodpovědně pracovat pro tým. Alespoň tak Neymar působil v prvním zápase, v němž nedohrál. Jeho kotník sleduje celá Brazílie doufajíc, že na play off už bude v pořádku, protože osmifinále mají Brazilci po hubené výhře nad Švýcarskem 1:0 jisté. Mohou se vést dlouhé debaty na téma, zda Neymar bude chybět, pakliže se nestihne dát dohromady.

Pochopitelně chybět bude, protože takových fotbalistů na planetě příliš neběhá, ale Brazílie má na soupisce 26 fotbalových celebrit, takže by měla potvrdit rčení, že jeden hráč tým nedělá. Proti Švýcarsku zase Titeho ovečky stupňovaly tempo před zraky svých slavných předchůdců. Roberto Carlos, Cafú, Kaká nebo Ronaldo sledovali zápas z VIP lóže a po Casemirově krásné střele si mohli říkat, že jejich následovníci nejsou žádná ořezávátka.

Casemirova paráda rozhodla o výhře Brazílie • ČTK / AP / Andre Penner

Pověstná „tiki-taka“, kdy Španělé v podstatě nepůjčovali soupeři míč a dominovali světovému fotbalu mezi lety 2008–2012, je pryč. Španělsko tento styl dovedlo k dokonalosti, ale moderní fotbal se posunul. Dnes vládne rychlost, přímočarost, fyzická vyspělost a zástupci východnější části Pyrenejského poloostrova se učili za pochodu.

Po triumfu na ME 2012, kdy se završila španělská éra, přišel rozvod se štěstěnou přinášející trofeje. Fotbalový gigant hledal novou tvář, končily legendy, najednou už házenkářské obléhání soupeřova vápna nedávalo smysl a neneslo ovoce. Rok se s rokem sešel a pod progresivním a otevřeným Luisem Enriquem je tady nová generace, kterou už dnes táhnou ze středu pole teenageři Gavi a Pedri, kterým se předpovídá minimálně taková kariéra, jakou prožili Andrés Iniesta se Xavim.

Díky Moratovi a potenci mladíka Ferrana Torrese, který mimochodem randí s dcerou hlavního kouče reprezentace, navíc Španělsko nemívá ani problémy se střílením branek. Z Kostariky si udělali dobrý den sedmigólovým festivalem a ve šlágru s Německem byli Španělé živější a fotbalovější. Z trochu přehlíženého spícího obra je najednou adept na nejvyšší příčky.

SESTŘIH: Španělsko – Kostarika 7:0. Absolutní dominance, pálilo šest střelců • ČT

Vzpomínáte? Galský kohout kokrhal před čtyřmi lety nejvýrazněji a zaslouženě došel ke zlatu. Francie má jistě potenciál, aby výstup na fotbalový Mount Everest zopakovala. I letos se však musí obejít bez Karima Benzemy. Jenže zatímco před čtyřmi lety to bylo rozhodnutí kouče kvůli skandálu s vydíráním, dnes je Benzema držitel Zlatého míče a tuze by se do francouzské mozaiky hodil, ale vyřadilo jej zranění, i když kdoví, jak to s jeho rekonvalescencí ještě bude horké.

Francie však dokáže vyhrávat i bez něj, když přejela Austrálii a porazila i rádoby houževnaté Dány. Rozdílovým hráčem je Kylian Mbappé, který ve dvou zápasech zvládl tři góly, navrch přidal asistenci a pravděpodobně ještě neřekl poslední slovo.

Francouzi možná nemají takové míčové kouzelníky jako Španělsko či Brazílie, ale rozhodně působí konsolidovanějším dojmem a na rozdíl od svých hlavních soků řada Platiniho následovníků ukázala, že velký turnaj už prostě vyhrát umějí.

Francouzi oslavují dvougólového střelce Kyliana Mbappého • ČTK / AP / Martin Meissner

Mezi top favority se o slovo hlásila také Anglie, která si místenku v tomto výčtu odpálila darebným projevem proti USA. Portugalci mají znovu skvělý tým pod vedením velezkušeného stratéga Fernanda Santose a svou významnou roli téměř zákonitě sehraje i faktor jménem Cristiano Ronaldo. Jako by jej konec anabáze v Manchesteru United osvobodil. Ronaldo opět táhne svůj fotbalový lid.

V nesnadném zápase otevřel skóre z penalty proti Ghaně a pak měl svým náběhem lví podíl na gólu Bruna Fernadese proti Uruguayi. Sice to vypadalo, že fenomén z Madeiry tečoval míč svými nagelovanými vlasy, ale branka byla připsána jeho donedávna ještě kolegovi z United.

Jenže Portugalsko není jen o Ronaldovi. Kvalitou si v ničem nezadá jako tým s konkurenty v předchozím kolonkách. Navíc tahle parta kolem Santose a Ronalda umí zvládat tlak i velké zápasy. Santos už s portugalskou reprezentací vyhrál Euro i Ligu národů. Chybí mu ale završení zlatého hattricku, který by klidně Portugalci mohli dorazit v Kataru.

Nepřeklikli jste se, Maroko si zaslouží být ve výčtu celků, které se v prvních dvou kolech šampionátu zalíbily. Udržet čisté konto proti Belgii a Chorvatsku a vydolovat z těchto utkání čtyři body, to už je kumšt. Není to ale jen o tom, že by Lvi z Atlasu zaparkovali před vlastní bránu autobus a děj se vůbec boží. Kdepak!

Borci jako Hakim Ziyech, Achraf Hakimi, Sofiane Boufal a další ukazují i nesmírně šikovné nohy. Když se k tomu připočte i na africké poměry nečekaně pevná defenziva, rázem je tady možná narýsovaný zajímavý příběh, o kterém se ještě neví. Nesmí se zapomínat, že Afrika jako kontinent ještě nikdy neměla na MS ve fotbale zástupce v semifinále. To je logicky hudba vzdálené budoucnosti, ale Maročané teď budou mít pro strach uděláno.

Případný postup ze skupiny, ke kterému mají blízko senzačně na úkor Belgie nebo Chorvatska, může být historickým počinem pro celou zemi. Pokud si vzpomenete, jak Ziyech či Boufal motali belgické kraje ve vzájemném utkání, tak soudný divák v čele s Kevinem De Bruynem, který sám prohlásil, že Belgii nevěří, protože má starý tým, nemůže Maročanům postup nepřát.

SESTŘIH: Belgie – Maroko 0:2. Ze standardky rozhodl Sabiri, do šibenice pečetil Aboukhlal • čt