PŘÍMO Z KATARU | Jsou jeden zápas, jednu výhru, od snu, od titulu mistra světa. Argentinci mohou v neděli, pokud udolají ultranabušené Francouze, zvednout ikonický pohár. Poprvé se jim to zadařilo doma v roce 1978, kdy zářil vlasatý démon Mario Kempes, podruhé o osm let později v Mexiku pod kuratelou zlobivého génia Diega Maradony. Letos je tváří týmu Lionel Messi - a také na něj dopadá sociální téma. Politika se vždy v jižní Americe motala do fotbalu, tři letopočty a úspěchy budiž důkazem. „Vždy to bylo v těžkých časech,“ říká novinář Matias Leonardo Sartori, jenž o aktuálním turnaji reportuje přímo z Dauhá.
MS 1978
Země byla už od roku 1973 ve válce, vládla zde vojenská junta, v jejíž čele stál generál Jorge Rafael Videla. „Byla to diktatura,“ upozorní reportér Matias Leonardo Sartori. Pronásledována byla intelektuální elita, aktivisté, novináři, umělci. Šlo o příznivce minulého prezidenta Juana Peróna.
Říkalo se, že režim zasáhl i do výsledků šampionátu hraném právě v Argentině. V posledním zápase semifinálové skupiny potřebovali domácí zvítězit nad Peru minimálně o čtyři branky, jinak by místo nich šli do finále Brazilci. Výsledek 6:0 nikoho nepřekvapil - a asi ani následné dodávky obilí do poražené země.
Argentina ve finále zvítězila nad Nizozemskem 3:1.
MS 1986
V Argentině není klid. Asi nikdy. Sice bylo čtyři roky po bitvě o Falklandské ostrovy, které Argentinci zabrali Britům (považovali je a považují za své historické území), již si je rychle vzali zpátky, ale téma bylo pořád živé. No, ještě v roce 2014 vystoupil národní tým před duelem proti Slovinsku s transparentem: Malvíny jsou naše. Mimochodem, v Argentině nikdo nepoužije pojmenování Falklandy.
Ale zpět do Mexika. Když ve čtvrtfinále vyřadil Diego Maradona nenáviděnou Anglii gólem (boží) rukou, nebál se velkých prohlášení: „Tomu, kdo okrade zloděje, bude odpuštěno. Je to bláznivé, ale hráčům Anglie jsme kladli za vinu, co argentinský lid vytrpěl. Hráli jsme i za ty mrtvé kluky.“
MS 2022
Země, již obývá více než 45 milionů obyvatel, je na pokraji ekonomického kolapsu. Potíží je obří inflace, jež byla v tomto roce až padesátiprocentní. Problémem je také nedostatek dolarů, které jsou nutné pro import důležitého zboží. Proto centrální banka udělala bezprecendentní krok a začala využívat americkou měnu z účtů soukromých osob.
To není - logicky - dostatečné množství, proto byl omezen dovoz, tudíž některé služby. Přesto dorazilo do Kataru na 30 tisíc Argentinců. „Bohužel, ekonomická situace v naší zemi je opravdu hrozná. Je to pro nás opravdu drahé, ale jsme vzrušení s Messim. Fotbal je naše vášeň, je důležitější než cokoli jiného,“ vysvětlil Nicolas Mai, žurnalista z argentinského Radia Cadena, jenž sleduje cestu za titulem přímo na šampionátu.
Novinář: Messi dává lidem zapomenout
Když má přijít zlato, tak v těžkých časech. Proč by tedy nemohla Argentina ovládnout mundial i tentokrát? V minulosti se jí to povedlo dvakrát, pokaždé země strádala. „Fotbal a politika jsou u nás v těsném propojení. Je to dané tím, jaké postavení u nás fotbal má. Není nic důležitějšího,“ přesvědčuje argentinský novinář Matias Leonardo Sartori přímo v Kataru. V neděli se Lionel Messi a spol. poměří ve finále s Francií.
Jednou to byla vláda vojenské junty, podruhé nekončící rozhořčení z boje o Falklandské ostrovy s Anglií, nyní ekonomická krize, skoro nevyhnutelný kolaps a (ne první) bankrot velké země.
Takové věci se fotbalu musí dotknout, zejména v Argentině, kde jsou La Albiceleste, tedy bílomodří, vlastně božstvo.
Zvedají Messi a jeho spoluhráči náladu v zemi?
„Situace je velmi, velmi špatná. U nás prostě není možné oddělit politiku od fotbalu. Vládnoucí strany se na něm vždy přiživovaly, ať tam byl kdokoli. A teď jsou opravdu velké potíže kvůli dolaru. Zemi chybí, není na nákup zboží. Lidi se snaží zapomenout, to je vše.“
To má fotbal takovou moc?
„Ano, je nejvíc. Samozřejmě, život je víc, říkám to trošku dramaticky. Pro nás už Argentina vyhrála, lidé jsou v zemi šťastní. Jsou spolu, fandí, navíc vidí, že nám přejí v Mexiku, Indii, Bangladéši, vlastně všude na světě. Ale kdyby reprezentace zvítězila v neděli, byli by ještě šťastnější.“
Už se vám to dvakrát podařilo.
„Přitom pokaždé byla u nás nespokojenost. V roce 1978 vládla vojenská junta. Jsem mladší, nepamatuju si tu dobu, ale rodiče mi vyprávěli, že to bylo hrozné. Byli pronásledováni lidé, diktatura. V roce 1986 se zase pořád řešily Malvíny.“
Myslíte Falklandské ostrovy, o něž jste válčili s Anglií v roce 1982?
„(usměje se) U nás nikdo neřekne Falklandy, jsou to Malvíny. V Argentině to není vyřešené dodnes. Hráli jsme s Anglií čtvrtfinále, Maradona dal gól rukou. Proto to zase bylo tak velké téma.“
Dovede vás Leo Messi letos k titulu?
„Pozor, ten tým není Messi a deset dalších hráčů. Pochopitelně, on je neskutečný, ale ani on nedokáže vyhrát World Cup sám. Daří se dalším, skvělý je brankář Martínez, záložník Fernánez, MacAllister, velký šéf je Otamendi. Můžeme vyhrát, ale opakuju, už teď jsme šťastní.“
