České „safety first“. Ustrašený nároďák bojoval s chaosem v bránění i netrefenou formací
ANALÝZA SPORTU | Hru s balonem stranou. Tam Češi naráží na své technické i další limity. Ale ve hře bez balonu, která sama o sobě může vytvářet pro tým šance, měli přece vynikat. Místo toho měla už druhý zápas na mistrovství světa za sebou Koubkova parta v defenzivě velké potíže. Bylo by bláhové si myslet, že se JAR dostala do zápasu jen vlastní iniciativou, národní tým jí ho zvláštním stylem bránění předal. Web iSport analyzuje, co je špatně na českém (nejen) presinku. Program MS ve fotbale 2026 ZDE >>>
Ve hře bez míče má fotbal víceméně dva hlavní koncepty. Buď zónové bránění, kdy mají hráči na starost prostor, nebo osobní bránění, kdy má každý hráč na starost soupeře. Každý přístup má své pro i proti. Mnohé týmy už roky využívají mix obou konceptů, aby si z nich brali to nejlepší. I Česko sází pod Miroslavem Koubkem (mimochodem dělalo to i pod Ivanem Haškem) na jakýsi hybrid. Problémem ale je, že vůbec nefunguje. Na první pohled odvážný presink jeden na jednoho střídá během pár sekund ustrašenost.
Pojďme si to rozebrat. Češi nastoupili proti JAR v rozestavení 3-5-2, Bafana Bafana ve 4-3-3 či 4-2-3-1. Už z podstaty věci mají Afričané mírnou výhodu, protože mají v krajních pruzích dva hráče (bek, křídlo), zatímco Češi jednoho (wingbek). To ale není konec světa v případě aktivní hry a vysoko postavených hráčů. Při rozehrávce od brankáře se zdá, že Koubkův tým rozebírá soupeře jeden na jednoho, na prvním obrázku můžete vidět vytvořené dvojičky. Vzdálenosti nejsou ideální, ale hráči jsou schopni být relativně včas u svého soupeře. Až na dvě výjimky.
Wingbeci Coufal a Sojka byli během zápasu raději konzervativně zatažení, čímž uvolňují místo pro přihrávku na krajní beky. Teprve až ve chvíli, kdy se k nim přesouvá těžiště, vyrážejí ke svému hráči. To je pozdě, vzdálenost je příliš velká, bere síly a navíc soupeř stačí balon obvykle v klidu přebrat.
Srovnejme to třeba s agresivním napadáním jeden na jednoho, které praktikuje Slavia. Hráči jsou soupeři mnohem blíž a takřka za žádných okolností ho nepouští, i kdyby měl stoper s útočníkem doběhnout do soupeřova vápna. Český tým ne, dělá věci napůl.
Protože jakmile došlo na seskakování Jihoafričanů, hráči většinou porušili své osobky a raději couvali. Na čtvrtém obrázku je vidět, jak se Ladislav Krejčí raději vydá zdvojit nabíhajícího hráče Hranáčovi, místo toho aby vystoupil se seskakujícím Masekou. Takzvané „safety first“, tedy bezpečnost především.
Tohle se v zápase opakovalo několikrát. Holeš správně nabírá náběh svého hráče, ale Coufal zřejmě ze strachu, že to jeho kolega sám nezvládne, se rozhodne běžet s ním, místo toho aby vystoupil na svého soka – levého beka Modibu. Tomu se vytvoří tuna prostoru.
Nerozhodnost mezi osobní obranou a hlubším zónovým blokem Čechy bolela. Na hřišti vznikaly zmatky, kdo koho vlastně má. Na šestém obrázku ukazuje Coufal, že si Appolis seskakuje. Jde o hráče, kterého má na starost Holeš, ten zůstává vzadu. Hráč JAR má namířeno za záda Michala Sadílka.
Hotovo, jak jednoduché! Appolis dostává přihrávku do vzniklého volného prostoru a JAR může v klidu postupovat do útoku. Veškerá snaha Schicka, Hložka a Sadílka vepředu je k ničemu, jelikož jsou Češí takzvaně „mínus jedna“. Sadílek následně nechápavě rozhodí rukou, čí je to vlastně hráč. To se stávalo v zápase mnohokrát.
Jako když se Češi přesunuli do bloku a byli překvapeni, kolik mají Jihoafričané prostoru. Na osmém obrázkuje vidět, jak konzervativní přístup v kombinaci s podčíslením v kraji vytváří pro JAR spoustu možností nalevo.
Když se tam balon dostane, Vladimír Darida ukazuje, že má někdo přebrat Appollise (Holešův hráč). Stoper Slavie je ale konzervativně postaven do defenzivní linie, kde mají čtyři Češi na starost dva Jihoafričany. Opět, bezpečnost nade vše! Coufal si není jistý, zda má vystoupit proti „svému“ Modibovi, nebo krýt Appollise. Chaos.
Absence šířky při bránění a následné problémy se opakují znovu, kdy je Coufal opět sám na dva.
A znovu, i na druhé straně.
Zápas s Jihoafrickou republikou tak byl plný problémů. Netrefená formace, chaotické přechody z osobního bránění na hlubší zónový blok, malé nasazení, ustrašenost. To dalo Jihoafrické republice možnost vrátit se do utkání, vybudovat si rytmus a nakonec vybojovat šťastnou penaltu. Přitom v pasážích na začátku poločasů bylo zřejmé, že soupeř se při vyšším presinku a aktivitě Čechů může rozsypat. Ne, Češi raději týmu, který rád hraje s míčem, dali hodně prostoru pro hru s míčem. Byl to strach, nebo jen došly síly?
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 3 | 6:0 | 9 |
| 2 |  | 3 | 2:3 | 4 |
| 3 |  | 3 | 2:3 | 3 |
| 4 |  | 3 | 2:6 | 1 |
