Stoper pražské Slavie Ondřej Kúdela se poprvé po deseti letech podívá do reprezentace. Prošel obdobím, ve kterém se do kádru lídra tabulky FORTUNA:LIGY neprosazoval, ale pomohlo mu narození syna, jemuž také věnoval svůj gól do sítě Teplic. Co říká bývalý hráč Liberce, Mladé Boleslavi nebo Kladna na trenéra Jaroslava Šilhavého, jakou měl radost z první oficiální reprezentační pozvánky a s kým rozebírá poznatky o dítěti?
Po deseti letech a jednom neoficiálním startu pod trenérem Karlem Brücknerem se vracíte do reprezentace. Jaký je to pocit?
„Máte pravdu. Vzpomněl jsem si na to, že to tak tehdá bylo. Vážím si toho, že tu mohu být. Je pro mě čest reprezentovat Česko. Mám jednoduše radost.“
Napadlo vás před pár pár měsíci, že budete ještě reprezentovat? Tou dobou jste moc nehrál.
„Změnilo se to. Ani pořádně nevím, co se stalo. Otočilo se to, začal jsem ve Slavii hrát a dařilo se nám. Díky tomu jsem také teď v reprezentaci. Každopádně abych řekl pravdu, samozřejmě mě to nenapadlo a o to větší mám radost.“
Měl jste nějaké náznaky, že by dodatečná nominace by mohla vyjít?
„Vůbec. Přijel jsem v pondělí na trénink se Slavií a tam jsem se dozvěděl, že jsem dodatečně nominovaný. Takže jsem se otočil, sbalil jsem si věci a jel jsem domů. Doma jsem to oznámil a sice byli všichni nadšení, ale moc jsem doma poslední dobou nebyl. Měli jsme docela náročný program a samozřejmě měla rodina z nominace radost, jenže z toho, že nebudu doma, už tak zase tak ne. Máme malého špunta a moc jsem si ho neužil.“
Bylo pro vás překvapení už to, že jste se objevil mezi čtyřmi náhradníky?
„Je pravda, že už předtím, kdysi dávno, jsem se tam objevil. Nějak jsem to neprožíval, je tu spousta kluků. Nevíte, že se někdo zraní. Nějak jsem se neupínal na to, že bych mohl jet, bral jsem to spíš volně.“
Co vám říkal před odjezdem trenér Jindřich Trpišovský?
„No hlavně ať se nezraníme (směje se). To je to nejdůležitější. Říkal, ať se nám daří a mně konkrétně blahopřál k tomu, že si připíšu první oficiální start.“
Berete se jako nováček?
„Věkem už asi ne (úsměv), ale v podstatě je to tak. Jsem nováček.“
Cítíte šanci, že byste si mohl zahrát v základu?
„Ani nad tím nepřemýšlím. Hrozně si užívám to, že jsem vůbec tady. Beru to s pokorou, je super být mezi takovými hráči. Jestli naskočím, nebo ne… Nad tím nepřemýšlím, je to pro nás všechny důležité i kvůli novému trenérovi. Zápas se Slovenskem je dobrý v tom, že je to derby. Může hodně napovědět a myslím, že když se nám utkání podaří, byl by to pro nás i trenéra dobrý odrazový můstek.“
Asi jste všichni na stejné startovací čáře, že?
„Ono se to tak říká, ale myslím, že kostra je stanovená. Za sebe si myslím, že by někteří hráči zkrátka měli hrát.“
Jak vzpomínáte na svůj kyperský neoficiální zápas s Řeckem v roce 2008?
„To mi bylo tak okolo dvaceti let. Už je to dlouho, ale pamatuju si to. Byl jsem na Moravě a vracel jsem se na sraz. Měl jsem menší autonehodu, takže jsem nestihl odlet. Bylo to příjemné v tom, že jsem tehdy letěl s Petrem Čechem. Jemu se, tuším, zrovna narodilo dítě a dostal den volna navíc. Letěl sám, tak jsem se k němu přifařil. Vzal mě pod ochranná křídla. Zaplatil si soukromý let, takže běžná linka to zrovna nebyla, ale bylo to příjemné (směje se).“
Patříte ke generaci stříbrné dvacítky 2007. Moc z vás se do reprezentace ale nedostalo.
„Nedokážu odpovědět na to, čím to je. Spousta kluků má tu kariéru nějak nastavenou, chybí jeden z pilířů Marek Suchý, který má kariéru skvěle nastartovanou a dotáhl to z té dvacítky asi nejdál. Samozřejmě někdo z té generace vystřelil a někomu se v tom třeba trochu zamotala hlava... Nechci říkat jména, u nás má někdo prostě ten vývoj pomalejší a někomu se zase daří rychle. A já osobně jsem rád, že jsem teď tady.“
Je pro vás zápas se Slovenskem hodně prestižní?
„Myslím, že všeobecně pro všechny je. Národ to určitě bere tak, že je to derby. Země jsou rozdělené a věřím v to, že si všichni budou přát, abychom to zvládli. A taky abychom odstartovali pod novým trenérem dobře.“
Už jste se dostali k videu nebo taktice?
„Ještě ne. Rozebrali jsme si obecně věci, co se týče předchozích srazů. Ukázali jsme si góly, které jsme obdrželi. To jsme se snažili rozebrat. Teď nás čeká příprava přímo na Slovensko, měli jsme náznak taktických věcí a budeme ještě pracovat na standardních situacích.“
Je poznat, že je trenér na defenzivu zaměřený? Přece jen některé góly padaly vinou obrany.
„Ono to vypadá, že ty chyby byly jen v obraně, ale někdy to pramení už jinde. Všichni samozřejmě chybu v obraně vidí nejvíc a to pro nás obránce vypadá blbě, ale góly většinou začínají už někde jinde. A další předchozí inkasované branky byly také smolné, třeba odraz v závěru duelu s Ukrajinou... Někdy se to tak prostě sejde, ale je pravda, že na tom trenér bude chtít zapracovat. Bude chtít, abychom byli kompaktnější. Je to hlavně o komunikaci a o tom, abychom se vzájemně zajišťovali.“
Trenéra Šilhavého jste potkal na Kladně a jako asistenta trenéra Brücknera. Říká se, že umí přitvrdit. Je to pravda?
„Těžko teď hodnotit. Před deseti lety, kdy jsme se potkali… Přišel jsem v podstatě během doby, kdy tam působili kluci, kteří jezdili na mládežnické reprezentace. Měli jsme dobře poskládaný mančaft a docela se nám i dařilo. Hlas samozřejmě dokázal zvýšit, ale fotbalové věci měl skvělé a po lidské stránce… Dokázal komunikovat a naslouchat tomu, co hráči chtěli. To všichni vnímali a myslím, že to bude chtít dělat i teď v reprezentaci. Začal tím, že je to hlavně o komunikaci. Když se o všem budeme bavit, můžeme být úspěšní.“
Neříkáte si, že vám jsou východní štace souzené? Nejdřív Kyjev, pak Petrohrad, teď Charkov.
„No souzené… Beru to tak, jak to přišlo. Vůbec jsem netušil, že to bude takto nalajnované. Kdybych to věděl, tak se tomu zasměju. Ale je v podstatě jedno, kde to bude. Důležité je jen, jak to zvládneme.“
Hodně hráčů z kyjevského Dynama figuruje v ukrajinské nominaci. Můžete si vzít něco z dvojzápasu se Slavií?
„Někteří hráči už nastoupili v Uherském Hradišti a bylo vidět, že mají kvalitu. Jsou v reprezentaci určitě oprávněně, jsou dobří i individuálně. Bude záležet na tom, jak to poskládají. Nicméně samozřejmě si člověk pamatuje něco z přípravy, kterou jsme dělali ve Slavii. Ví o hráčích a o tom, jak se budou snažit hrát. Možná z toho tedy nějaké plus i vyplývá.“
Jaké to pro vás bylo? Dlouho jste nehrál, pak jste do zápasů vletěl po hlavě.
„Start pro mě samozřejmě nebyl ideální, čekal jsem. Trenér se rozhodl ponechat sestavu, kluci hráli dobře a nebyl důvod něco měnit. Alespoň já jsem to tak viděl, hrálo se dobře a vyhrávalo se. Akorát je škoda, že se nám nepovedl dvojzápas s Kyjevem. Pak přišla nějaká zranění. Bavil jsem se o tom s trenérem a ten říkal, že musím čekat na šanci a pak ji využít. Stalo se tak v Teplicích. Snažil jsem se to chytit za pačesy a jsem rád, že to dobře dopadlo.“
Byl jste zklamaný, když jste nehrál?
„Ne, to vůbec. Pro mě se změnilo to, že se mi narodil mladý kluk Ondra a byl jsem z toho nadšený. Když to tak vezmu a nebudu brát sport, tak když se v práci nedaří, stejně se těšíte po práci na nového človíčka. Někoho, kdo se na vás usměje. Je to vážně, vážně moc hezké. Nebyl jsem nějak zapšklý, nas*aný, nebo uražený. Neměl jsem důvod. Připravoval jsem se, pracoval jsem a čekal jsem, až ta šance přijde.“
Povzbudila vás i slova trenéra, který o vás mluvil hezky?
„Všichni jsme trénovali dobře. Chcete samozřejmě na každém tréninku dokázat trenérovi, že do sestavy patříte a že tam chcete být. Je pak na něm, jak se rozhodne. Někdy se to samozřejmě řeší podle toho, proti kterému soupeři hrajete. S některými se baví víc a když se pak daří, není důvod ten fungující mechanismus měnit.“
Ondra Čelůstka má také malé dítě, bavili jste se o tom?
„Ano, bavili. Taky je tu po třech měsících od narození, my jsme asi o týden starší. Vyměňovali jsme si poznatky, má to trochu složitější v tom, že jeho rodina žila tady a on byl v Turecku sám. Bude se teď ale ženit, takže se na to moc těší. Já jsem mohl být u porodu a všechno jsem viděl. Vím, že to nic jednoduchého nebylo. Musím smeknout před tou holkou a tím vším. Vážím si jí. Ne že bych si jí předtím nevážil, ale teď, když to člověk vidí, se to ještě znásobí. Říkali jsme si každopádně poznatky o tom, jak to dítě reaguje. Ondra se těší, až s ním bude rodina plnohodnotně v Turecku. Bude to pro něj impuls, že přijede domů a nebude tam sám. Já už mám teď pořádně veselo (směje se).“
Jak vidíte Evropskou ligu. Prohráli jste po výborném výkonu s Petrohradem, teď vás čeká dvojzápas s Kodaní.
„Zenit jsme něčím zaskočili, což asi nečekali. Dívali jsme se na jejich zápas v Kodani a věděli jsme, že nás nečeká nic jednoduchého, navíc hráli doma. Stadion mají vážně pěkný a byli na něho zvyklí. Podařilo se nám je zaskočit naší hrou. Hráli jsme přesně tak, jak jsme si představovali. Škoda, že nám tam něco nespadlo. Nebyly tam úplně tutové šance, ale škoda, že třeba Mirovi Stochovi to tam nespadlo jako teď proti Příbrami. Mrzí nás, že jsme prohráli. Nemáme z toho nic než dobrý pocit. Teď se budeme připravovat na Kodaň, která bude asi ještě těžší než Zenit. Budou hrát nátlakověji, víc presují… A bude to nás asi nejtěžší zápas."
Fanoušky ve Slavii jste si získal na svou stranu. Jste rád?
„Jsou skvělí. To, co jsem tu zažil, to se jen tak nevidí. Táhnou nás a pomáhají nám. Nemyslím jen tribunu sever, která je úžasná, ale celkově ten stadion v Edenu je parádní. Ani nevím, jestli jsem si je získal, přál bych si to. Když se bude dařit, tak to bude dobré. Jsem rád, že nás podporují a to o víc slogan „Spolu jsme silnější“ platí a je výstižný.“
