Unikátní štace české trenérky (47). Zéland chystá na MS, ještě tam nebyla
Z malých Moravan u Kyjova až k reprezentaci. Jitka Klimková kopala do míče už jako malá holka, vystudovala trenérskou profilicenci a teď cepuje ženský národní tým Nového Zélandu. Hlavní výzva? Obstát na domácím mistrovství světa v létě 2023. Mimochodem, její tým nedávno na turnaji SheBelieves Cup v USA uhrál bezgólovou remízu s Českem.
Jedna porážka, druhá… Ale třetí už ne. Dámy z Nového Zélandu sice na SheBelieves Cupu skončily poslední, ovšem v posledním zápase získaly první bod. Díky plichtě 0:0 s týmem ze země, odkud pochází jejich trenérka Jitka Klimková. „Jsem na holky hrdá,“ spokojeně pravila po bitvě v texaském Frisku.
I ona zjistila, že home office, neboli práce z domova během covidové doby, může mít spoustu podob. Co takhle úřadovat na vzdálenost osmnáct tisíc kilometrů? Možná to zní až moc bláznivě, ale právě Klimková by mohla vyprávět. Ženskou reprezentaci Nového Zélandu trénuje od loňského podzimu, ovšem na ostrovech kvůli lockdownům ještě nebyla.
„Je jasné, že bych radši potkávala lidi osobně než přes počítač, ale taky jsem se naučila spoustu věcí. Třeba jak být flexibilnější a jak zvládat změnu plánů za pochodu,“ líčila pro web FIFA. „Snad bude brzy líp. Už se nemůžu dočkat, až budu moct být přímo na Zélandu.“
K její světoběžnické povaze to pasuje dokonale. Narodila se na Slovácku, hrávala slovenskou ligu v Holíči a posledních deset let trénuje v ještě vzdálenější cizině. Po štacích u mládežnických reprezentací na Novém Zélandu a ve Spojených státech dostala první šanci u ženského nároďáku. V sedmačtyřiceti letech. Loni v létě podepsala smlouvu na šest roků, což je v proměnlivém fotbalovém světě neobvykle dlouhá doba.
„Je to pro mě pocta. Je skvělé, že se na Novém Zélandu myslí tak dlouho dopředu,“ vyznala se Klimková. Napřesrok ji s týmem čeká domácí mistrovství světa a schůzka s historií: Novozélanďanky na MS zatím nevyhrály ani jeden duel. „Chci to změnit,“ vyhlásila Klimková.
Jenže hned říjnová premiéra byla hořká – výprask 1:5 v přáteláku s Kanadou. „Tuhle lekci jsme potřebovaly. Další zápas už byl úplně jiný, i výsledkem,“ vzpomínala Klimková. Její tým prohrál druhou partii už jen o gól a na čtvrtý pokus porazil Jižní Koreu 2:0. „Nikdy se nevzdáváme,“ usmála se.
Stejná slova mohla opakovat před pár dny v kalifornském Carsonu, když si obránkyně Meikayla Mooreová v partii s USA (0:5) dala za poločas tři vlastní góly, což je málo vídaný unikát. Pravačkou, levačkou i hlavou. „Každý, kdo někdy hrál fotbal, zažil povedené i složitější zápasy, tak to chodí. Každopádně za Meikaylou všichni stojíme,“ řekla Klimková smířeně.
Jak bude mluvit na mistrovství světa, které už příští rok v červenci a srpnu uvidí Austrálie a Nový Zéland? Češky se teprve musejí prokousat kvalifikací, zato hostitelky mají místo jisté. „Chceme z toho vyždímat co nejvíc,“ plánuje Klimková. „Uvědomujeme si, že nás tlak domácího prostředí může zničit, ale budeme s privilegiem domácího šampionátu pracovat tak, aby holky motivovalo k historickému výsledku.“
