
Od září laboruje se zraněním ramene. Naposledy se Tomáš Vaclík objevil v brance v posledním vystoupení české reprezentace v Lize národů ve Švýcarsku (1:2), kde zvládl jen poločas. Pak zamířil na marodku, absolvoval i operaci. „Dělám jen pasivní fyzioterapii, s rukou ani sám ještě nemůžu hýbat,“ prozradil moderátorovi Michalu Hrdličkovi v novém díle pořadu Česká ulička.
Druhou sezonou působí Tomáš Vaclík v řeckém Olympiakosu. Za sebou má už i dlouhé angažmá v Basileji a tři sezony v Seville. Do reprezentace poprvé nakoukl v roce 2012, jenže… „První čtyři roky byly s Čechínem. To jsou čtyři roky a čtyři zápasy,“ rozesmál se, že přes legendárního Petra Čecha se dostat mezi tři tyče národního týmu téměř nešlo.
Po Čechově konci reprezentační kariéry se stal jedničkou on. Na kontě má už přes padesát zápasů v dresu se lvíčkem na prsou. Nejlepší momenty zažil na loňském posunutém EURO. „Všechny nás trefilo velice dobře. Nejen mě a Schickyho (Patrika Schicka), ale spousta kluků podala vynikající výkony. Jen byla škoda, že jsme museli do Baku na (čtvrtfinále) Dány. Myslím, že kdyby se hrálo někde v Evropě a měli jsme podporu lidí, tak jsme byli schopní Dány udělat a dojít až do semifinále,“ vrátil se Vaclík do loňského léta.
Sám se dřív snažil tlačit na neotřesitelnou pozici Petra Čecha, teď si ji musí sám hlídat. Zatím se mu to daří úspěšně, i když Jiří Pavlenka či Ondřej Kolář mu místo jedničky ve svých nejlepších obdobích málem vzali. „A teď mám zase období s Jindrou,“ zasmál se Vaclík s připomínkou Jindřicha Staňka, který září v brance mistrovské Plzně.