Maďarsko – Česko 1:1. Slušný reparát s náhradníky. Remízu zařídil Jurečka
PŘÍMO Z BUDAPEŠTI | Kouč Jaroslav Šilhavý to sice tak nebral, několikrát odmítl spojitost nedělního utkání v Maďarsku s tím čtvrtečním proti Albánii, ale ve vzduchu to stejně cítit bylo. Pachuť. Touha napravit pošramocený dojem. A v neposlední řadě odpověď na kritiku, což bylo nejvíc znát na předsedovi FAČR Petru Fouskovi. Reprezentace zareagovala solidně, remíza 1:1 s náhradníky se počítá. „A to jsme tady mohli klidně vyhrát,“ pochvaloval si český střelec Václav Jurečka.
Když se šéf asociace Petr Fousek před sobotním předzápasovým tréninkem procházel u laviček v nablýskané budapešťské Puskás Areně, nasadil výraz pokerového hráče. Bez úsměvu. A pak do kamer ČT spustil předem plánovanou řeč, kterou ze sebe potřeboval dostat.
„Moji podporu má Jaroslav Šilhavý v každém případě. Myslím, že výkonný výbor nemá důvod sahat k jakýmkoli opatřením. Samozřejmě jsme zaznamenali hraběcí rady různých pseudoexpertů, ale my jsme věděli, jakou sílu bude mít soupeř z Albánie. Trošku jsme možná bojovali sami se sebou, ale to se může stát. To je fotbal,“ sypal ze sebe předseda FAČR.
Nelíbila se mu kritika, přitom byla oprávněná. Stejně jako mírná pochvala za výkon v hlavním městě Maďarska. Domácí nasadili to nejlepší, co mají k dispozici – a že toho je – naopak Češi se před téměř šedesáti tisíci diváky představili s devíti změnami v sestavě. I s náhradníky si to s rozjetým soupeřem, který prožívá fotbalový boom, na férovku rozdali.
A byla z toho plichta 1:1.
„Trošku nás zazdili lidi v médiích, ale to k fotbalu patří. Pokud nemáte výsledky, které si oni představují, kritika vždycky padne. Chtěli jsme si vylepšit pozici u fanoušků, to jsme zvládli,“ vrátil se ještě k událostem posledních dní útočník Václav Jurečka, jenž po skvělé práci slávistického parťáka Mojmíra Chytila vyrovnával do opuštěné branky a oslavil premiérovou reprezentační trefu.
Součinnost samozřejmě nefungovala tak jako sehraným Maďarům, kteří předváděli vědomé kombinace na jeden dotyk včetně gólu po hbitě vhozeném autu. I (před)finální fáze byla občas zbrklejší, než bylo třeba. A taky Jindřich Staněk vytáhl dva perfektní zákroky.
Celkový dojem ale Šilhavého výběr určitě nezanechal špatný. Držení míče (52 ku 48 procentům), přesnost přihrávek (79 oproti 81 procentům), zkompletované pasy (322 - 330), střely na branku (4 - 3), získané míče (32 - 34), útoky (29 - 39), rohy (1 - 4)... Všechny statistiky byly vyrovnané, ne-li lepší pro hosty.
„Byť jsme nevyhráli, jsem celkem spokojený. S některými pasážemi v první půli, ale hlavně s druhou. Tam bylo všechno: intenzita, agresivita, emoce. Útoky se střídaly na obě strany, data byla taky vyrovnaná. Každý chtěl na konci vyhrát. Pro diváka atraktivní utkání, akorát možná mohlo padnout víc gólů,“ pochvaloval si trenér.
Slavit se opravdu mohlo víckrát na obou stranách. Cítit byl Rolland Sallai, ze hry i ze standardek se zastřeloval hvězdný Dominik Szoboszlai. Platilo to i o Adamu Hložkovi či Mojmíru Chytilovi, kteří se dostávali do dobrých pozic zejména díky slušnému presinku a represinku.
Kompletní známkování reprezentantů za zápas v Maďarsku najdete ZDE>>>
„Říkali, jsme si, že soupeř je silný a že se možná s novými hráči projeví nesehranost. Ale myslím, že se toho kluci zhostili velmi dobře. Všichni snesou měřítko, aby mohli usilovat o příští nominaci,“ doplnil Šilhavý.
Mluvil nejen o plzeňském brankáři, ale také třeba o Patriziu Stronatim. Škoda inkasované branky, kde důrazný stoper nestihl zakročit proti Sallaiovi. Jinak totiž působil z obranné trojky nejpevněji. Hložek byl rovněž výrazný, kvalitu však předváděl jen v mezihře uprostřed pole, kdy akci několikrát dokázal umně zrychlit. Ve vápně již bohužel nadstandard nepřidal, tam zhasnul.
„Teď je na něm vidět, že hrozně moc chce dát mužstvu to, co umí. Žene se za brankou, několikrát to bral na sebe. Má sílu, bohužel mu to nevyšlo,“ hájil ho kouč. „O jeho schopnostech víme, bavíme se. Bude záležet, jak moc bude hrávat v Leverkusenu, když nakoupili posily. Bude to složitější, ale věřím, že bude mít vytížení a budeme s ním moci počítat,“ doplnil.
Akorát škoda, že několikrát ostře okopávaný kapitán Tomáš Souček, jenž statečně držel střed pole, si v náročném programu neodpočinul. Zůstal na place opět kompletních devadesát minut. Lukáš Sadílek dostal čuchnout jen v závěru, když vystřídal bráchu Michala. Aby se to jednou nevymstilo...
