Klidně může napsat příběh hodný sladkého Hollywoodu. Marek Štěch v létě opouštěl Spartu jako nepotřebný gólman, dva roky si prakticky nezachytal pořádný zápas. Jenže situace se mění právě jako počasí v Anglii – v Lutonu, kam 27letý brankář zamířil zkusit čtvrtou ligu, Štěch parádně restartoval kariéru. Patří k oporám mužstva, které jde za postupem a má velké ambice.
Před rokem v lednu Štěchovi ve Spartě oznámili, že s ním nepočítají. Střih. Na startu roku 2018 chytá třetí kolo FA Cupu za Luton proti Newcastlu z Premier League. Tribuny narvané, na zápase je padesát tisíc diváků. „Hatters“ sice prohráli s favoritem 1:3, pro českého gólmana přesto šlo o parádní zážitek.
„Před rokem jsem byl ve Spartě v juniorce, nikde nehrál a najednou odehraju super zápas před padesáti tisíci lidmi. Nenapadlo by mě, že se to takhle může otočit, jsem za to moc rád,“ říká Štěch do telefonu v rozhovoru pro iSport.cz.
Jak se teď máte v Anglii?
„Zatím je sezona parádní. Máme ve čtvrté lize odehraných 26 zápasů, do konce jich zbývá dvacet. Z nich když nějakých devět, deset vyhrajeme, budeme mít jasnou garanci postupu do třetí ligy. Zrovna přes Vánoce jsme odehráli hodně zápasů, bylo to docela těžké období. Během deseti dnů jsme hráli čtyřikrát, na Nový rok hned další zápas, do toho FA Cup s Newcastlem. To byla super zkušenost, zahrát si proti týmu z Premier League. V sobotu nás čeká další zápas, doufám, že to zvládneme a budeme pokračovat ve formě, jakou máme.“
V čem je síla Lutonu, že se vám takhle daří?
„Než jsem v létě přišel, trenér si vyhledal devět nebo deset hráčů, které opravdu potřeboval. Chtěl si přivést kostru týmu pro fotbal, jaký s ním chtěl hrát. Nenakopáváme balony, snažíme se hrát odzadu a hezký fotbal. Většina týmů v té čtvrté anglické lize to tak nemá. Možná jen my a ještě jeden tým se snaží o takový styl. U ostatních je to spíš o dlouhých balonech, soubojích, hrnout všechno do vápna, posílat centry před bránu.“
Věděl jste o takové síle a ambicích Lutonu ještě předtím, než jste šel do Anglie?
„Nejdřív jsem měl jít do Walsall, což byla třetí liga. Na poslední chvíli, pár dní před mou svatbou, mi volal trenér Lutonu, pod kterým jsem kdysi hrával v Yeovilu. Vysvětlil mi strukturu klubu. Že postavili nové tréninkové centrum, mají super stadion, řekl mi, že bude kupovat spousty nových, zkušených hráčů a že chce postoupit. Plán je postoupit ze čtvrté ligy do třetí, hned další sezonu nakoupit ještě lepší hráče, zdokonalit to a postoupit do Championship (druhá nejvyšší soutěž v Anglii). Už sezonu předtím vypadli v play off, byla škoda, že nepostoupili loni. Takže jsem o klubu věděl, měl jsem nějakou představu, ale určitě jsem přesně netušil, do čeho jdu.“
Jaké je pro vás chytat takovou soutěž?
„Čtvrtá liga je fakt nevyzpytatelná. Hraje se fotbal nahorů, dolů, někdy si připadám jako na ragby. Hodně míčů se nakopá, chodí dost centrů do vápna. Jako brankář musíte jít na každý centr, ve vápně dominovat, to se v Anglii od brankářů hodně očekává. Je to těžké, ale tohle jsem čekal, v Anglii jsem předtím chytal šest let.“
Co bylo nejtěžší?
„V některých zápasech jsem musel chytit penaltu nebo předvést dva, tři těžké zákroky. To k tomu patří, to je má práce a jsem tam od toho, abych něco chytil. Musím poděkovat i klukům přede mnou, jdou před každý balon a snaží se zablokovat každou střelu. Jde o práci celého týmu. Je to super, doufám, že dalších dvacet zápasů zvládneme. Mým cílem před sezonou bylo aspoň 15 čistých kont, teď jich mám dvanáct. Doufám, že se to povede.“
Ve Spartě jste poslední dva roky skoro nechytal. Jak těžké bylo dostat se zpátky do formy?
„Určitě to bylo náročné. Prakticky posledních šest měsíců ve Spartě jsem neodchytal skoro ani jeden zápas, jen jsem trénoval a to bylo velice těžké. Juniorka mi umožnila, že jsem se mohl připravovat s nimi, to bylo super, měl jsem dobrý trénink. Skončil jsem ve Spartě sezonu a měl jsem měsíc a něco se připravit na další angažmá. Začátek nebyl lehký. Ale odchytal jsem v přípravě šest nebo sedm zápasů, to mi před sezonou pomohlo, dostal jsem se na nějaký standard. Teď máme za sebou v lize 26 zápasů a je super, když můžu chytat úterý, sobota nebo pátek, pondělí.“
Sparta mě mrzí, ale to nejde naplánovat
Teď prožíváte skvělé období, ale proč vám angažmá ve Spartě nevyšlo?
„Přišel jsem tam za trenéra Lavičky a Pavla Srníčka (tehdejší trenér brankářů Sparty). David (Bičík) začal v bráně, pak mě tam kvůli zranění pustil. Dochytal jsem čtyři nebo pět zápasů v lize a dva v Evropské lize, to byl super start. Dochytal jsem i celé jaro, první sezonu jsem měl přes dvacet zápasů, to jsem byl velice spokojený. Pak se změnil trenér (Vítězslava Lavičku nahradil Zdeněk Ščasný), ještě dva týdny před začátkem sezony nikdo nevěděl, kdo bude chytat. Mrzelo mě, že jsem druhou sezonu nepokračoval jako jednička. Měl jsem za sebou dobrý půlrok, myslím, že nic velkého jsem nezkazil.“
A pak už jste prakticky nedostal ve Spartě šanci…
„Na podzim mě, myslím, David pustil dvakrát do branky kvůli jeho zranění. Nebylo to dostatečné, potřeboval jsem chytat. Kdybych tu šanci dostal a chytal bych pravidelně jako teď, bavili bychom se určitě o něčem jiném. Ale to je historie. Pak jsem si navíc zranil achilovku, nemohl dva měsíce chytat, nastoupil jsem akorát v poháru s Jabloncem. Hledal jsem si nové angažmá, ale to nedopadlo a vyústilo to v odchod do juniorky. Trenéři Jirka Jarošík a pan Horňák se tam o mě starali, nemůžu na ně říct nic špatného. V létě mi pak ve Spartě vypršela smlouva a jsem rád, že jsem mohl do Anglie. Určitě mě to mrzí, jsem odchovanec, Spartu mám strašně rád a sleduju ji, Ale to je fotbal, nejde to naplánovat.“
Dokážete se vžít do situace ostatních sparťanů, kteří teď v klubu mají nejistou budoucnost?
„S některými jsem ve spojení, třeba s Ondrou Mazuchem, co je v Hullu a ze Sparty taky musel odejít. Je to těžká situace, klub prošel velkou změnou, přišel tam nový trenér, hráči, zkouší se jiný způsob hry. Teď třeba Lukáš Mareček ani neodletěl na soustředění, koukal jsem, že Lukáš Vácha hrál zápas za juniorku. Ve Spartě to potkalo i další kluky – Maria Holka, Ondru Mazucha, Matěje Hybše, takhle odešlo deset, dvanáct hráčů, co jsem tam končil já. Vácha nebo Mareček mají odehraných ve Spartě hodně zápasů, pro ty hráče to není jednoduché. Najednou trénujete s juniorkou a nevíte, co bude, čekáte, jestli se někdo ozve a půjdete aspoň na hostování. Je to taková bezmoc. Vracíte se po dovolené, v klubu jste třeba čtyři roky. Vrátíte se na přípravu a je to šok. Musíte se na to mentálně na to připravit. Jste zvyklí chodit s áčkem, najednou sedíte v kabině s mladými hráči, není to ideální situace.“
Ve chvíli, kdy se s vámi Sparta rozloučila, myslel jste na konec s fotbalem?
„V tu dobu to nebylo ideální. Najednou koukáte do stěn okolo a jste v šatně s mladými kluky v juniorce. Od toho ledna jsem věděl, že půlrok strávím v juniorce. Má agentura Sport Invest kontaktovala v Anglii všechny kluby od Championship až do čtvrté ligy, jestli tam můžu v létě na zkoušku. Měli jsme pár možností. Že bych končil s vrcholovým fotbalem, na to jsem určitě nemyslel, věděl jsem, že se něco najde. Měli jsme štěstí, že se podařilo dojednat tohle a je to paráda.“
Takže jste trefil jackpot?
„Přesně tak. Dostal jsem se do Anglie, chytám, máme se ženou po svatbě a druhé miminko na cestě. Nějaké cíle jsme si tím pádem odklikli, je to paráda.“
Je vaší ambicí zachytat si ještě v Premier League?
„Je to možnost. Chytal jsem jako mladý na West Hamu, i když jsem asi rok a půl seděl na lavičce, byla to super zkušenost. Prošel jsem si tím, vím, jak to chodí. Fotbal je tam určitě rychlejší, jde o nejlepší ligu na světě. Ale věřím si, kluby teď spíš berou zkušenější gólmany. Můj cíl je odchytat co nejvíc zápasů, nabírat zkušenosti. Pokud udržím výkonnost a bude se mi dařit bez nějakého zranění, určitě bych si tam chtěl jednou zachytat.“
