Byl to počátek velké story. Projděme mlhou času a oživme si události staré osmnáct let. Na Old Trafford začal hrát mladičký Portugalec. Dostal dres se sedmičkou. V květnu 2003 vyhrál Manchester United ligový titul. Připomeňme si debut Cristiana Ronalda za Rudé ďábly, ke kterým se teď vrací.
Nejzdatnějším střelcem Premier League byl Ruud van Nistelrooy (25 tref). V létě klub opustil David Beckham, idol, který hrál za Red Devils 10 let. Přestoupil do Realu Madrid.
Jeho číslo, magickou sedmičku, kterou na Old Trafford proslavily modly jako George Best, Bryan Robson a Eric Cantona, zdědil nový muž v kabině.
Osmnáctiletý Cristiano Ronaldo. Hubený kluk s pupínky ve tváři a nehezkým chrupem. Ten kluk se stal legendou. „Cristiano je nejnadanější hráč, jakého jsem trénoval,“ prozradil Alex Ferguson v knize Můj příběh. „Předčil všechny ostatní velikány, které jsem kdy v United vedl. A že jich bylo. Pomohli jsme mu stát se hráčem, jímž je, a on nám pomohl navrátit nadšení a sebevyjádření United.“
Každý zná historku, jak CR7 okouzlil Rudé ďábly, když hrál za Sporting a United přicestovali k přátelskému duelu. „Obránci z něj měli migrénu. Hráči do mě hučeli: Toho musíte koupit! Je neuvěřitelný,“ vzpomínal trenér Red Devils.
Důležitou postavou byl i Carlos Queiroz, Fergusonův asistent, kterého sir Alex velmi uznával. „Pokud z něj dostaneme pět let, bude to terno,“ dumal. „Ještě se nestalo, aby portugalský hráč odešel v osmnácti do ciziny a vydržel tam pět let.“
Ronaldo začal nový život v Manchesteru, kam za ním přijela i matka a sestra. „To bylo dobře,“ líčil Ferguson. „Matka se o něj velice pečlivě starala, jak se dalo očekávat, je to dobrá, upřímná žena bez jakýchkoli manýr. Měla silně vyvinutý mateřský pud. Vysvětlil jsem Ronaldovi, že pokud jde o záležitosti týkající se domu, bankovních účtů a podobně, se vším jim budou pomáhat naši lidé. Sehnali jsme jim bydlení trochu v ústraní, poblíž městečka Alderley Edge, a oni se tam rychle zabydleli.“
Ronaldo vstupoval do tréninkového areálu s vědomím, že ho hráči dobře znají z utkání se Sportingem a že tuší, jak je dobrý. „Myslím, že to bylo ku prospěchu věci,“ zmínil sir Alex. „Při tréninku na něj brali ohledy. Pomáhali mu učit se. Hlavně Giggs, Scholes a Keane. Když s ním zprvu někdo šel do souboje, vždycky příšerně zařval. Ááá! Ostatní mu to vyčítali. Záhy se naučil nedělat takový povyk. Přispěla k tomu i jeho inteligence. Byl to moc chytrý kluk. Jakmile mu došlo, že hráči nebudou při tréninku ochotným publikem jeho řevu a hereckých etud, přestal s tím. Postupem času tenhle prvek z jeho hry sám vymizel. Ve své poslední sezoně v United párkrát přehrával, aby si vymodlil faul, ale o nic víc než kdokoli jiný.“
Ferguson odhalil, že konstantou jejich diskusí o mladých hráčích - z hlediska toho, zda zvládnou snášet nároky publika na Old Trafford a vrtkavou přízeň sdělovacích prostředků - byla nátura. Budou v dresu United růst, nebo zakrní?
„Znali jsme povahu všech mladíků, kteří se probojovali do základní sestavy. Charakter nelze odložit v šatně. Musí z kabiny vyjít a tunelem dospět až na trávník. Ronaldo to pochopil.“
Poprvé nastoupil doma 16. srpna 2003 v zápase proti Boltonu, v němž začínal na lavičce. „Z obránců si udělal trhací kalendář,“ vyprávěl trenér United. „Pravý bek do něj ve středu pole hned zajel a sebral mu míč, ale Cristiano se okamžitě zase zvedl a žádal si další přihrávku. Okamžitě. Kuráž mu každopádně nechybí, pomyslel jsem si v duchu.“
Minutu nato ho stáhli ve vápně a byla z toho penalta. Van Nistelrooy ji nedal. Pak se Ronaldo z vlastní vůle přesunul na pravou stranu a poslal před bránu dva vynikající centry. Jeden z nich si sebral Scholes a byl z toho gól.
„Diváci na té straně hřiště reagovali, jako by se před jejich očima zhmotnil spasitel,“ konstatoval Ferguson. „Obecenstvo na Old Trafford si nachází hrdiny rychle. Jakmile spatří někoho, kdo je dokáže zvednout ze sedačky, hned si ho oblíbí. Ronaldo si získal srdce fanoušků nejvýrazněji ze všech hráčů od dob Erika Cantony.“
Premiérovou trefu oslavil 1. listopadu proti Portsmouthu. Z přímého kopu, k němuž se postavil přesně tak, jak to dělá dodnes.
„Odjakživa jsem u Cristiana oceňoval, že i když mu hra zrovna nešla, pokaždé dokázal vytvořit tři šance. V každém utkání. Stačí se na ty zápasy podívat. V té záplavě videomateriálu nenajdete jediný příklad, kdy by se mu nepodařilo připravit alespoň tři příležitosti. Měl fantastický talent. Seznam jeho předností je kompletní: tréninkové nasazení, síla, odvaha, hra oběma nohama i hlavou,“ popsal Ferguson.
Není pochyb, že v prvních letech trochu filmoval. Pak se ale změnil. Jedním z aspektů, které jeho kritici často opomíjeli, byla rychlost, jíž se po hřišti pohyboval.
„O hráče běžícího tak rychle stačí jen zavadit a následkem bývá pád,“ podotkl sir Alex. „Lidská rovnováha není natolik vytříbená, aby běžce v nepřirozeně vysoké rychlosti uchránila před klopýtnutím. Nepatrné drknutí ze strany do nohy nebo loktem do těla dokáže balanc rozhodit. A neochota uznat tento faktor vztahu mezi rychlostí a stabilitou byla neférová.“
Trenér Rudých ďáblů uznal, že v prvních letech hrál CR7 hodně na sebe, a Carlos Queiroz se tuto část jeho repertoáru usilovně snažil odbourat. Neustále Cristianovi zdůrazňoval: „Velkým hráčem budeš teprve tehdy, až tě začnou uznávat i lidé mimo klub. Nestačí být velkým hráčem pro nás v Manchesteru United. Jakmile začneš ve správný čas rozdělovat přihrávky, posílat centry, nedokážou tě druzí přečíst. Právě tehdy se projeví velcí hráči.“
Soupeři tušili, co od něj mohou očekávat. Věděli, že míč nikomu nepůjčí. „Podíváte-li se na jeho gól v semifinále Ligy mistrů proti Arsenalu, uvidíte tu proměnu,“ uvedl Ferguson. „Vyrazili jsme do protiútoku, Ronaldo předal míč patičkou Pak Či-songovi a během chvíle jsme se ocitli na druhé straně hřiště. Dopravit balon do sítě trvalo devět sekund.“
To byl přerod z frajírka, který chtěl každého zoufale přesvědčovat, jak je dobrý. Ano, právě o to šlo: o potřebu dokazovat druhým svou skvělost, kterou pociťuje tolik nadaných hráčů.
„Ať absolvoval sebevíc soubojů a schytal sebevíc faulů, celou svou bytostí vyjadřoval vzdor: od téhle hry mě neodradíte. Já jsem Ronaldo. Měl úžasnou odvahu a víru ve vlastní schopnosti. V mých očích, i v očích ostatních hráčů United, se vlastním přičiněním propracoval až do stavu, kdy druzí kolem něj žasli nad jeho uměním,“ pravil sir Alex.
Ten mu podle svých slov vždycky opakoval: „Když uháníš na branku, prodluž krok. Prodloužením kroku totiž člověk zpomalí a má lepší načasování. V plném sprintu nemá takovou koordinaci těla, ovšem když svůj pohyb zvolní, poskytne mozku víc možností. A on to dělal. Stačí ho sledovat.“
Ferguson se jednou zúčastnil debaty, jejímiž hosty byli i Peter Schmeichel a Sam Allardyce. Padla otázka: kdo je lepší fotbalista, Ronaldo, nebo Messi?
„Odpověděl jsem: No, Cristiano má lepší figuru než Leo, je lepší ve vzduchu, je obounohý a je rychlejší. Messi má v sobě jakési kouzlo, jakmile se mu míč dotkne nohou. Jako by balon přistál v peří. Jeho nízké těžiště je zničující. Pokaždé, když se mě na tohle někdo zeptá, nedokážu s určitostí říct, kdo z nich je úchvatnější fotbalista, protože odsunout toho či onoho na druhou příčku by mi připadalo nespravedlivé.“
CR7 v United vydržel šest sezon. V roce 2009 ho koupil Real Madrid. „Vyhráli jsme díky němu Ligu mistrů a tři ligové tituly,“ řekl Ferguson. „Z kluka vyrostla osobnost. Byl jsem u toho. Překrásný pocit.“
A dnes? Kruh se uzavírá. Cristiano Ronaldo se po úspěšných letech v Madridu a turínském Juventusu vrací domů. Bude na Old Trafford předvádět tak skvělé výkony, jako předtím?
