Teď mu měl svět ležet u nohou. Již v devatenácti letech byl tahounem Tottenhamu a celá Anglie od něj čekala velké věci. Místo toho je Dele Alli po nevydařeném hostování v Besiktasi. Sedmadvacetiletý záložník Evertonu nyní v rozhovoru s Garym Nevillem prozradil, co stojí za jeho ústupem ze slávy. „Měl jsem složité dětství. Způsobené trauma se mě od té doby drží a vyvrcholilo tím, že jsem nastoupil na odvykačku,“ vypráví Alli odvážně o svých problémech.
Odchovanec MK Dons vzal Premier League útokem. Ve svých prvních třech sezonách nasázel v nejslavnější soutěži z pozice záložníka 37 branek, k nimž přidal 29 asistencí. Dvakrát po sobě se stal nejlepším mladým hráčem soutěže a společně s Harrym Kanem byl jasně nejzářivější hvězdou Kohoutů.
„Sir Alex Ferguson mi za dva a půl roku, co jsem vedl Manchester United, dal jedinou radu. Naléhal na mě, ať koupím Dele Alliho. Jeho mentalita a způsob hry pro něj byli ztělesněním United,“ vzpomínal José Mourinho, když se stal v roce 2019 trenérem Tottenhamu a právě i Alliho.
Již tehdy byl ovšem zřejmý výkonnostní pokles kdysi zářného talentu. Sezonu Spurs tehdy dokumentovala společnost Amazon, díky čemuž proslula Portugalcova promluva do duše.
„Musím k tobě být naprosto upřímný. Vůbec nepochybuji o tvém potenciálu, ale všiml jsem si, že máš značné výkyvy. Nemusíš se mi svěřovat, ale já nevím, proč tomu tak je. Jsou za tím večírky, nebo životní styl? Já to nevím. To si musíš přebrat v sobě sám. Jen tě upozorňuju, že je mi dneska 56 let a ještě včera mi bylo 20. Čas letí a jednou budeš litovat, jestli nedosáhneš toho, na co máš. Musíš na sebe být přísnější a chtít od sebe víc,“ naléhal tehdy Mourinho na Alliho.
Ani toto setkání nezastavilo výkonnostní propad talentovaného záložníka, jenž vloni v lednu zadarmo odešel do Evertonu, z nějž v létě putoval na hostování do tureckého Besiktase. V Istanbulu ovšem pouze paběrkoval a široká veřejnost nechápala, co se to s Allim děje. Ten vše nyní sám vysvětlil v rozhovoru s Garym Nevillem.
„V šesti letech mě sexuálně obtěžoval mámin kamarád, který se často motal u nás doma. Máma byla alkoholička a poslala mě do Afriky, abych získal disciplínu. Když jsem se v sedmi letech vrátil, začal jsem kouřit a o rok později jsem dealoval drogy,“ popisuje Alli své hrůzné dětství.
Na nápad rozvážet drogy jej přivedl starší muž. Policajti by přeci nepodezírali tak malého kluka.
„Rozvážel jsem je na kole, kde jsem je měl pečlivě schované. Fotbalový míč a drogy. S tím jsem jezdil. V jedenácti mě muž z vedlejšího sídliště pověsil z mostu, aby mi pohrozil a já s tím přestal. Ve dvanácti přišlo vysvobození. Adoptovala mě naprosto úžasná rodina. Lepší lidi jsem si nemohl přát,“ vypráví o šťastném zlomu Alli.
I ten měl však svou stinnou stránku.
„Když jsem s nimi začal bydlet, tak bylo pro mě hrozně těžké svěřit se jim se svými problémy. Měl jsem v sobě zafixované, že se mě lidi mohou snadno zbavit. Snažil jsem se tak být tím nejlepším možným klukem. V 16 jsem začal hrát profesionálně a tehdy tak nějak pomalu začaly moje další problémy,“ rozvádí Alli svou minulost.
Že něco není v pořádku, došlo záložníkovi ještě za Mourinhovi éry v Tottenhamu.
„Bylo to v době, kdy mě přestal nasazovat. Jednoho dne jsem se probudil, podíval se do zrcadla a ptal se sám sebe, jestli bych neměl ukončit kariéru. Nechci znít přehnaně dramaticky, ale bylo mi 24 a já uvažoval, že seknu s něčím, co miluji. Odjakživa bojuji sám se sebou. Ve všem. Na povrchu jsem se smál, že vyhrávám a vše je v pořádku, ale uvnitř jsem byl zničený,“ vzpomíná Alli.
Své mentální problémy začal řešit prášky na spaní. Na nich si vytvořil závislost.
„Táhne se to se mnou již dlouho. Víte, ony vám dost pomůžou. V našem náročném režimu, kdy musíte neustále odevzdávat maximum, a každý den na hřišti vám žilami koluje spousta adrenalinu, jsou prášky na spaní výborný pomocník. Problém nastane, když je začnete používat na otupění vašich pocitů a to byl přesně můj případ. Moc se o tom nemluví, ale rozhodně nejsem jediný, kdo si něčím takovým prochází. Snad moje otevřenost někomu pomůže,“ vidí Alli přesah své závislosti.
Když se tedy vrátil z Turecka zraněný a musel na operaci, rozhodl se, že vystoupí ze začarovaného kruhu. Podstoupil šestitýdenní odvykací kůru.
„Ani jsem si nedovedl představit, že by mi to mohlo tak moc pomoci. Jsem tři týdny po jejím absolvování a osobně se cítím tak dobře, že jsem schopen o svých problémech otevřeně mluvit. Musím rovněž poděkovat Evertonu. Ve všem mě stoprocentně podporovali, za což jim budu navždy vděčný. Nastoupit na odvykačku bylo to nejtěžší rozhodnutí v životě a oni mi nesmírně pomohli jej učinit,“ je Alli rád za pochopení ze strany svého zaměstnavatele.
Snad bude mít jeho příběh šťastný konec. Už nyní si však zaslouží uznání za svou odvahu.
