Moc roztodivnějších osobních příběhů NHL nepamatuje. Náhradník Arizony a brankářský parťák Karla Vejmelky Connor Ingram šlapal tím nejhlubším dnem. Obsedantně kompulzivní porucha, kterou trpěl a o níž navíc dlouho nevěděl, z něj udělala lidskou trosku. Společenského odpadlíka. Utápěl se v alkoholu, trpěl příznaky hypochondra, který se bezdůvodně obával sexuální choroby. Pomohl mu asistenční program, jehož se v minulé sezoně zúčastnil Čech Jakub Vrána. „Věděl jsem, že jestli se s tím nepoperu, nepřežiju,“ přiznává Ingram. Teď chytá nejslavnější ligu světa.
Když si na tréninku u střídačky sundá masku, máte pocit, že se do gólmanské výstroje nasoukal místní stánkař nebo rolbař. Prořídlé vlasy, hustý plnovous, baculaté tvářičky. Takhle běžně nevypadá borec, který krotí nejlepší hokejisty planety.
Connor Ingram ovšem potenciál stát se prvotřídní hvězdou měl. Ne náhodou si ho Tampa Bay před sedmi lety zvolila z 88. místa draftu. Povedl se mu vlastně zcela husarský kousek, do branky se totiž poprvé postavil až ve 12 letech. Hokej sice hrál, ale než navléknul betony, opravdu to trvalo.
Kapitola u Lightning ovšem Kanaďanovi nevyšla, přestože jisté záblesky předvedl. V roce 2017 odchytal stříbrné mistrovství světa juniorů v tandemu s další obrovskou nadějí Carterem Hartem, ve čtvrtfinále proti Česku byl u výhry 5:3, kterou posvětil 19 zákroky. V dubnu už podepsal nováčkovskou smlouvu s Tampou, rok a půl na to se dokonce podíval do hlavního týmu, když si poranil nohu Andrej Vasilevskij. Mezi tři tyče se ovšem neprobil.
Vztahy postupně ochladly, vedení s Ingramem a jeho agentem v zásadě přestalo komunikovat. Další šok přišel poté, co rodák ze Saskatoonu po zařazení do All-Star týmu AHL a skvělém ročníku, kdy zaznamenal šest čistých kont a úspěšnost 92,2 %, klesnul do ECHL. „Nikdy jsem nebyl zatčený, neporušil žádné týmové pravidlo, nepopral se s trenérem nebo něco podobného. Podle mě to bylo čistě hokejové rozhodnutí,“ divil se Ingram ve vyjádření pro The Athletic.
Vše vyústilo přestupem, o kterém se dozvěděl až z médií. V roce 2019 přistálo v Tampě sedmé kolo draftu, opačným směrem, tedy do Nashvillu, mířil gólman s pošramoceným sebevědomím. „Julien BriseBois (generální manažer) se mnou nikdy o výměně nemluvil,“ konstatoval suše agent Jason Davidson.
Kontroverze kolem sázek a měsíce na hotelu
I po změně adresy během úvodní sezony na farmě v Milwaukee zaznamenal Ingram famózní čísla, gólový průměr srazil dokonce pod dvě branky na zápas. Zaslouženě prodloužil smlouvu o další tři roky. Zdálo se, že by snad mohl opustit suterén. Chyba lávky. Právě od té chvíle se vršil jeden problém za druhým.
Nejprve nadějný gólman odcestoval na hostování do druhé švédské ligy, kde byl spojován s fixlováním sázek. Ingramův Björklöven v jednom z utkání vedl nad Morou brzy už 3:0, v tu chvíli většina sázkařů poslala své peníze na obrat. Konečný stav? 4:8! Žádný viník se ovšem tehdy nenašel.
Po návratu do USA se prohloubily Ingramovy psychické problémy. NHL, ostatně stejně jako celý svět, uchvátila covidová opatření. Liga v rámci nich zavedla takzvané cestující náhradníky, kteří doprovázeli hlavní tým, aby v případě výpadku v sestavě mohli okamžitě naskočit do zápasu.
Záložní gólman Predators přitom celou dobu pobýval na hotelu. „Strávil jsem tam asi osm z dvanácti měsíců, to nebyl život. Na led, zpátky na pokoj, do postele a zase znova,“ popisoval Ingram náročné období pro Fox6.
Vypil všechno, bál se choroby
Na tréninku při výjezdu v Dallasu si Ingram uvědomil, že už nemůže dál pokračovat. Předloni se tak přihlásil do asistenčního programu pro pomoc hráčům v těžkých situacích. Datum 24. ledna už navždy zůstane v jeho paměti jako zlomový den. Poprvé v životě mu lékaři diagnostikovali obsedantně-kompulzivní poruchu, známou také jako OCD.
„Já jsem ani nevěděl, že to mám. Myslel jsem si, že řeším problém s alkoholem, ale pak mi vysvětlili, o co jde. To mi otevřelo oči,“ vzpomíná dnes šestadvacetiletý brankář.
Nemoc se projevuje hlavně extrémním puntičkářstvím, až úchylnou snahou dodržet vše do detailu. Ingram jí „trpěl“ už od dětství, akorát si toho nikdo neměl šanci všimnout. „Když jsem přišel domů, okamžitě jsem musel udělat všechny úkoly. OCD může přinést i pozitivní věci, ale většinou vám zkazí život,“ prozradil pro Milwaukee Journal Sentinel.
Potíže se u Ingrama začaly vyskytovat až v dospělosti. Když si domů koupil bednu piva a při večeři jedno z nich otevřel, musel zkrátka dopít všechny. „Jakmile jsem řídil, pít jsem nepotřeboval. Ale když už jsem si dal, nebylo to jedno, ale deset. Nyní je pro mě důležité být otevřený, protože možná existuje někdo další, kdo řeší podobný problém a nemá představu, co to je. Tak jako jsem to měl s OCD já.“
Ingrama nesrážel jen alkohol. Jednou si na internetu přečetl příznaky onemocnění syfilis – vyrážky na rukou i na chodidlech. Přepadl ho enormní strach, třebaže měl naprosto spořádaný sexuální život. „Takže jsem se potřeboval neustále kontrolovat. Když to na ledě nešlo, začal jsem se fyzicky třást,“ líčil paradox situace.
Někdy si končetiny prohlížel i šestkrát za hodinu. Jenže ve výstroji zkrátka nemohl. „Uprostřed tréninku to pro mě bylo složité. Poprvé v životě jsem věděl, že jestli se s tím nepoperu, nepřežiju,“ uvedl Ingram v rozhovoru se serverem Tennessean.
Návrat ve stylu
Léčba v Kalifornii trvala celkem 40 dní. Kanadský gólman netušil, jestli ještě někdy bude hrát. Jeho osobní pád překvapil všechny kolem, nikdo neměl ponětí, co se v něm skutečně odehrávalo.
„Neviděl jsem ani náznak. Nevzpomenu si, že bych někdy zauvažoval o tom, že je na tom Connor zle. Mluvil jsem s ním i den před nástupem do programu,“ zůstal v šoku Troy Grosenick, parťák na farmě v Milwaukee.
Ingram se nakonec zvládnul zotavit. Ještě v říjnu si odškrtnul první start v NHL, navíc 14 měsíců poté, co vstoupil do pomocného programu, vystřídal v play off Čecha Davida Ritticha v sérii s hladovým Coloradem.
Překonal své démony a po všech útrapách se stal vůbec prvním brankářem v historii Nashvillu, který chytal ve vyřazovací části jako nováček. Ritticha už mezi tyče nepustil. Když bylo jasné, že absolvuje druhý duel proti Avalanche od začátku, skočili Ingramovi rodiče do auta a po patnáctihodinové jízdě seděli v hale.
„Hrál dobře. Věříme, že to je brankář pro NHL. Vypadal v klidu,“ komentoval tehdejší kouč Preds John Hynes výkon svého svěřence, který si při letu na zápas neodpustil oblíbený sendvič s arašídovým máslem a marmeládou, na tiskovce po prvním zápase s Coloradem.
Projížďka v Praze, nová výzva
Jenže sportovní kariéra neběží podle lineární křivky. Spíš jednou nahoře, jednou dole. I přes slibná Ingramova představení ve vyřazovací fázi přivedlo vedení Nashvillu k neotřesitelné jedničce Juusemu Sarosovi finského kolegu Kevina Lankinena. Ingram zůstal na ocet.
Při zahájení minulé sezony vycestoval s týmem do Prahy na dvojzápas proti San Jose v O2 areně. Musel se cítit spíš jako tréninkový panák. Při nácvicích několikrát obkroužil středový kruh, pak se postavil do klece, aby čelil nájezdům. Cesta do brankoviště se mu zase jednou zavřela.
Den poté, co se vrátil z výletu do Česka, Predators umístili Ingrama na listinu nechráněných hráčů, odkud ho získala Arizona. „Je to pro něj skvělá příležitost. Musíme konat těžká rozhodnutí, ale je hezké, že si ho někdo vybral a dostane šanci ukázat, jestli do NHL patří,“ hodnotil trenér Hynes.
A přesně to se stalo. Při své první výhře s nulou pochytal Ingram 47 střel Tampy, mstil se i s úroky. V tomto ohledu překonal i rekordmany Dana Boucharda a také týmového kolegu Karla Vejmelku, kteří při svých prvních skalpech s čistým kontem čelili 46 ranám.
„Connor byl neuvěřitelný. Opravdu maká, na trénincích na něj jezdíme přečíslení, dáváme mu zabrat. Takže je skvělé, že se mu zápas tak vydařil,“ chválil skrze ligové stránky spoluhráč Clayton Keller.
Ingram navíc ani po výrazném zápisu nelétal na obláčku. Den po velkém vítězství předčítal dětem v městě Tempe, jako by se nechumelilo. „Žádný problém! Kdybych v jejich věku viděl hráče z NHL, určitě bych byl nesmírně nadšený.“
Skvělý kumpán pro Vejmelku
Za Coyotes Ingram nakonec nastřádal 27 startů. Staral se o to, aby si Vejmelka mohl dostatečně odpočinout, navíc vytvořil vítanou konkurenci. Řekl si o příplatek, dosud totiž bral 733 tisíc dolarů. Zůstává chráněným volným hráčem a s vedením se po sezoně klidně může potkat u soudu. Pokud se obě strany v létě nedohodnou, čeká je arbitrážní řízení o výši gólmanovy gáže.
Přítel Ingramova otce malému Connorovi kdysi říkal, že do NHL může proniknout jedině s vyrýsovanou postavou. Nevěřil, že by kdy vůbec mohl být v pozici, kterou nyní obsadil.
„Pokračovat vás nutí touha. Chcete se tam dostat. Potkal jsem na své cestě spousty lidí, kteří mi říkali, že to nezvládnu. A chtěl jsem jim to natřít. Nikdy jsem nebyl největší nebo nejrychlejší dítě, takže jsem se naučil být hlavně ve správný čas na správném místě,“ cituje Ingrama web gophnx.com.
Třebaže v zámoří kolovaly spekulace, zda Arizona vzestup znovuzrozeného brankáře nevytěží a nepošle ho opět o dům dál během poslední uzávěrky přestupů, v pouštním klubu zůstává.
„Neustále se zlepšuje a už je tím brankářem, kterého jsme si představovali,“ libuje si trenér gólmanů Corey Schwab. „Pro Karla je to skvělý parťák, má smysl pro humor. Sice je tišší, ale při osobním kontaktu se otevře a dokáže lidi kolem uvolnit. Měl v minulosti problémy s fyzickou kondicí, ale upravil si stravu, maká v posilovně i na ledě a je za to odměněný.“
Souhlasí i hlavní trenér Coyotes André Tourigny. „Věděli jsme, že dostane větší šanci, aby nabral sebevědomí i zkušenosti. Teď už ví, že se může do branky vracet častěji. Je dobře i pro Vejmelku, že má za sebou soutěživého náhradníka.“
Odraz ze dna se Ingramovi podařil. Otázkou zůstává, jak dlouho bude balancovat na vrcholu.
