V polovině prosince chytal proti Teplicím, na začátku ledna proti Liverpoolu. „Tondovi jsem psal, ať nic nemění. Říkám to vždycky všem brankářům,“ vypráví po povedeném debutu Antonína Kinského trenér reprezentačních gólmanů do 20 let Martin Shejbal, který s novou jedničkou Tottenhamu úspěšně spolupracoval v minulé sezoně v Pardubicích. V rozhovoru pro deník Sport, web iSport.cz a platformu Liga naruby, kde najdete i video verzi, detailně popisuje Kinského debut včetně nezvyklé rozcvičky, sebevědomé řeči těla, horších i lepších zákroků a drobných chybiček.
Jak jste Antonínův debut prožíval?
„Byl jsem na něj trošičku připravený, protože jsem měl od Tondy informace, že půjde do brány. Od rána jsem byl nervózní, jestli se něco nezmění. Když jsem pak sledoval rozcvičku a viděl všechno okolo, říkal jsem si: ´To je neskutečný!´ Člověk jen tajil dech, co bude následovat. Premiéra proti Liverpoolu, který vede tabulku anglické ligy a je top evropským mančaftem? Trošku jsem se obával.“
A on?
„Podle zpráv, které mi posílal, to byla klasika: ,Jsem připravený, jdu si to užít.´ Určitě se těšil. Vnitřně do něj samozřejmě nikdo nevidí, ale sebevědomí má neuvěřitelné.“
Ještě než se dostaneme k samotnému debutu, zajímá mě, jak brankář musí pracovat s psychikou, když ho čeká takový duel. Před třemi týdny chytáte v Teplicích proti Trubačovi, Radostovi, Švandovi a dalším klukům a najednou proti vám před šedesátitisícovou návštěvou útočí Salah, Gakpo, Jota, Núňez...
„Řekl bych, že je to těžce individuální. Ale brankářům jsem před většími zápasy, u nás třeba před Spartou nebo Slavií, vždycky říkal, ať nic nemění. A psal jsem to teď i Tondovi. On má své rituály, své věci, je v tom trochu jinej. Schod k tomu, aby tohle zvládl, byla skvěle zvládnutá Evropská liga se Slavií. Tam už měly týmy opravdové osobnosti, top plejery. Už tam jsme viděli, že Tonda chytá pořád stejně.“
Co vám řekla rozcvička?
„Viděl jsem, že to není úplně Tondův šálek kávy...“ (úsměv)
Článek pokračuje pod grafikou...
Proč?„Tonda je specifický, má rád svou rozcvičku. U některých cvičení jsem si říkal, že si na sebe ještě všichni musí zvyknout. Přiletěl v sobotu, absolvoval zdravotní prohlídku a ve středu už stál v bráně. Já to mám v reprezentaci taky tak, že si na sebe během tří dnů musíme s brankáři zvyknout. Já jsem ten servisák, takže oni mi řeknou, co tam chtějí mít svého. Celoživotně to mám ale tak, že když vidím gólmana na rozcvičce, jak je z jeho strany úplně všechno v pořádku, bere mě nervozita. Protože vrchol dne je až zápas. Tondovi něco vypadlo, na některou střelu se nedostal. Ale on si to tak nebere, zůstal klidný.“
Tak prozraďte oblíbené věci z Kinského rozcvičky, které ve středu v Londýně chyběly.
„Žádné zvláštnosti, ale má rád třeba poziční věci. Rád se nastaví na střely a mění své postavení. Rozcvičky obecně jsou si třeba ze sedmdesáti procent všude na světě podobné, ale viděl jsem i malinko odlišné cvičení, ve kterém Tonda trošku plaval. Může to být i kvalitou trenéra brankářů, který má výbornou kopací techniku. Podle Tondově mimiky jsem ale věděl, že ho to nerozhodí.“
Ale mentálně slabší kus může nepovedená rozcvička ovlivnit, ne?
„V tu chvíli už by musel zasáhnout asistent trenéra a nějak to vyřešit. Dneska už ale všichni vědí, že to spíš nemá cenu. Rozcvička je jen příprava na zápas, říkat si ještě nějaké další věci je zbytečné. Tonda by si to do hlavy už ani nepustil. Samozřejmě jsou brankáři s horší psychikou, to nepopírám. Kdybych chtěl před utkáním jako trenér brankářů svého svěřence cíleně rozhodit, asi se mi to povede, ale to není náš cíl.“ (smích)
Váš dojem z premiéry?
„Když vezmu v potaz tým, výsledek, soupeře, Tondu, tak krátkou dobu v Anglii... Musím říct, že to je námět pro pana Trošku, protože po pohádce o Honzovi může klidně udělat i pohádku o Tondovi. Všichni jsme rádi, přejeme mu to. Nejen my, kteří jsme ho v kariéře potkali. My jsme na to koukali s celou rodinou včetně dědy a byli jsme úplně pohlcení. Skvělé! Tondův výkon byl naprosto sebevědomý a přesvědčivý, i když já jsem tam viděl detaily, u kterých bude potřeba, aby si ostatní zvykli na Tondu. Ve druhém poločase už bylo vidět, že se o něj opírají daleko častěji. Viděli, jak je klidný, a zjistili, že v rozehrávce pro ně bude velkou zbraní. Skvěle to zvládl, byly tam jen malé chybičky, občas brnkání na nervy fanouškům, kteří ho tolik ještě neznají. Třeba hned při první situaci, kdy si balon na hraně vápna hodil plackou nad sebe a pak ho sebral do ruky. To byla taková zdravice, že je tady a že se s ním musí počítat.“
Kritický moment nicméně přišel ještě předtím v úvodu, a sice desetiminutová pauza kvůli ošetřování. Najednou může přijít ztráta koncentrace, pohledy na rodinu. Žádná sranda.
„Co se týče koncentrace, nic okolo nevnímá. Je obrovsky soustředěný. Ale trochu jsem se o něj bál, protože vypadnete z tempa, přitom se musíte udržet v pohybu. Po rozcvičce nejste ve varu. Nejen pro Tondu to bylo složité. Do té doby si Tottenham vytvářel šance, napadal, ale naštěstí je to nepoznamenalo.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
