V létě se na Apeninském fotbale propila spousta vína. Bylo co slavit, Italové jsou zase na vrcholu evropského fotbalu! Jenže… Na jedné straně mince se blyští úspěch na EURO a série neporazitelnosti, na té druhé se šklebí liga významně poznamenaná odchody hvězd a giganty v (nejen finanční) krizi.
Když Roberto Mancini ve Wembley potěžkal trofej Henriho Delaunayho, možná mu ještě ani nedocházelo, co všechno dokázal. V květnu 2018 převzal italskou reprezentaci, která byla jen stínem mistrovské bandy kolem Buffona, Pirla a Cannavara z MS 2006. Koneckonců, na světový šampionát v Rusku se družstvo pod vedením Gian Piera Ventury ani nedostalo, v baráži ztroskotalo se Švédy.
Mancini squadru azzurru změnil. Do realizačního týmu přizval staré kamarády ze Sampdorie (ten nejdůležitější, Gianluca Vialli, se přidal až na podzim 2019 po úspěšné bitvě s rakovinou) a v kabině nastolil pohodu a rodinnou atmosféru. A hlavně, na hřišti zase udělal z Itálie mašinu.
Jeho družina vyhrála skupinu EURO bez inkasovaného gólu, ve finále pak na penalty přetlačila Anglii, největšího favorita (a zřejmě nejprotežovanější tým) celého turnaje.
Aby úspěchů nebylo málo, v zářijovém kvalifikačním klání o MS v Kataru proti Švýcarsku (0:0) zapsal světový rekord - Itálie neprohrála ve 36. zápase v řadě! O jeden mač překonala dosavadní prvenství, které sdílely výjimečné generace Brazílie (1993-96) a Španělska (2007-09).
Itálie je na samém vrcholu světového fotbalu, chtělo by se říct. Co se národních týmů týče, je to nejspíš pravda.
Ale v tom samém létě, ve kterém squadra azzurra ožila, Serie A zdánlivě krvácela. Hvězdy jako Lukaku, Donnarumma a Ronaldo zamířily jinam. Jak bude italská liga vypadat teď?
Titul, pak čistka
V minulé sezoně došlo v lize k velkému střídání stráží. Ani 29 branek Cristiana Ronalda nestačilo, Juventus pod vedením legendy Andrey Pirla skončil až čtvrtý - po devíti triumfech Staré dámy v řadě konečně získal scudetto někdo jiný.
Milánský Inter, vedený horkou hlavou Antoniem Contem a tažený dominantním ofenzivním duem Romelu Lukaku & Lautaro Martínez, se ale z titulu neradoval dlouho.
Veleúspěšný trenér Conte se pakoval jako první, když vybublaly na povrch jeho spory s čínskými majiteli ohledně transferů na další sezonu. Nástupce Simone Inzaghi pak zděšeně sledoval, jak mu z týmu mizí hvězdy Romelu Lukaku a Achraf Hakimi - oba dva musel Inter prodat do Chelsea, respektive PSG, dvou skutečně bohatých mužstev.
Proč „skutečně bohatých“? Nejlépe to shrnul redaktor magazínu FourFourTwo Richard Jolly: „Inter uzavřel faustovský obchod. Za krátkodobý zisk dostali dlouhodobé utrpení, protože utráceli peníze, které tak úplně neměli.“
Hlavním problémem Nerazzurri jsou majitelé, čínská obchodní firma Suning. Ta napumpovala do svých dvou týmů - kromě Interu i čínského Jiangsu - velké prostředky za posily, nejen koronavirová krize pak ale obchody Suningu zásadně poznamenala.
Skupina kolem podnikatele Stevena Zhanga zjistila, že žije luxusně, ale na dluh, v jejích fotbalových investicích tak musely přijít škrty. Inter z toho vyvázl ještě dobře, přišel o dvě osobnosti, které nahradili levnější hráči (třeba veterán Edin Džeko, kterého AS Řím pustil zadarmo), ale jede dál. To Jiangsu muselo úplně zavřít krám. Zaniklo jen pár týdnů poté, co ovládlo čínskou Superligu.
Dáma v nesnázích
Dobrá zpráva pro fandy úřadujících šampionů? Nová sezona je zatím ještě v batolecím stádiu, odehráno je pár kol, Inter ale na sobě dosud nedal pocítit krizi. Ještě neprohrál, válečníci, kteří zůstali - Lautaro Martínez, Samir Handanovič, Nicolo Barella či Milan Škriniar - nedávají znát, že by na San Siru byl jen náznak problému.
Jeden gigant se ale přece jen topil od prvního kola. Překvapivě ten, který z posledních deseti ročníků slavil devětkrát. Juventus přivedl na lavičku zpátky Maxe Allegriho, jednoho ze strůjců zlatých let, v prvních čtyřech kolech ale ještě neokusil ligové vítězství a byl na sestupových pozicích. Dokonce prohrál i s Empoli, jedním z nováčků. Ke třem vítězstvím v řadě ho nakopla až přetlačovaná se Spazií.
Než Bianconeri vůbec kopli do míče, museli se srovnat s odchodem Cristiana Ronalda. Portugalská ikona si vyklidila skříňku, suše oznámila, že už v Turíně pokračovat nehodlá, a po rychlé tahanici mezi manchesterskými kluby se hlásila doma na Old Trafford.
Na Juventus Stadium si oddechli hlavně ve mzdové účtárně, klub ušetřil miliony, které by šly na Portugalcovu obří výplatu.
Na hřišti je to ale bez svalnatého kanonýra bolehlav. Jako by nefungovalo nic - gólmanu Szczesnému mezi rukama prolétávají balony i loňská forma, kapitán Chiellini si stěžuje, že Stará dáma není tým, Dybala, Chiesa a spol. zatím nedokážou Ronalda nahradit.
„Už jsem zažil horší časy,“ mávl po prohře s Neapolí rukou flegmatik Allegri. Vzpomněl na rok 2015, kdy Juventus ještě v říjnu ztrácel na čelo 11 bodů. Pak ale Juan Cuadrado rozhodl derby s FC Turín šťastným gólem, kdy se míč odrazil do branky od jeho zadnice, a černobílí na konci sezony slavili titul.
Letošek ale může být přece jen jiný. Juventus stárne, přichází o svůj lesk. Možná projde tím, čemu v amerických sportech říkají rebuild - jednu sezonu v rámci možností obětuje, aby se připravil na další úspěšné roky.
„Chceme být konkurenceschopní, to je naše priorita číslo jedna. Ale chceme toho dosáhnout skrze trochu odlišný projekt, než jaký jsme tu měli doposud,“ řekl pro Tuttosport nový sportovní ředitel Federico Cherubini. „Takový, který oživí náš tým a změní jeho tvář. V minulosti tu byli hvězdní hráči s velkými zkušenostmi, teď bude na trenérovi, aby pomohl rozvíjet hráče s velkým potenciálem.“
José, vyhraj!
Kromě posledních mistrů se do boje o scudetto hlásí ještě další družstva. Dál baví ofenzivní fotbal komety jménem Atalanta. Spalettiho Neapol je v nejlepší formě za dlouhá léta (sedm zápasů, sedm výher!) a na stadion nedávno pojmenovaný po Diegu Maradonovi by ráda vrátila titul, který naposledy slavila právě s božským Argentincem před třemi dekádami.
AC Milán taky přišel o hvězdy, nejlepšího hráče EURO Gianluigiho Donnarummu zlákalo katarské bohatství v Paris Saint-Germain a Hakan Calhanoglu se upsal rivalům z Interu.
Mike Maignan, čerstvý mistr Francie z Lille, je ale víc než solidní náhradou mezi tyčemi. A co je hlavní - Rossoneri udrželi Zlatana Ibrahimovice. Švéd s divokou balkánskou krví oslavil během prvního říjnového víkendu čtyřicetiny, ale fyzičku, formu a hlad po gólech mu můžou závidět o patnáct let mladší junáci.
Milánští už se pomalu připravují na éru po Zlatanovi, která snad nebude tak krutá jako doba postronaldovská v Turíně. Božský Švéd nemá zdraví stoprocentní, byť zraněné koleno vyléčil zázračně rychle. Ale pokud na hřišti je, hra AC stále stojí a padá s ním.
Do boje rukuje ještě jeden borec s velkými úspěchy a ještě větším egem. José Mourinho v Anglii trochu spadl z hrušky, angažmá v Tottenhamu místo kýžené trofeje skončilo vyhazovem. Renomé v Itálii má ale neposkvrněné - však odcházel z Interu coby vítěz historického treblu.
Teď převzal opratě v AS Řím, jednom z týmů, který stejně jako Neapol patří mezi věčné favority, ambiciózní družstva… která ale roky nic nevyhrála. Portugalská trenérská superstar to má změnit. Američtí majitelé, rodina Friedkinových, sice mluví o dlouhodobém projektu, zároveň ale pomrkávají, že by bylo hezké uspět okamžitě.
Římané posílili zajímavě, branku stráží Mourinhův krajan Rui Patrício, jednička reprezentace, v útoku řádí bývalý talent Chelsea Tammy Abraham. AS bude zase černý kůň. Tentokrát už by mu to mohlo vyjít…
Suma sumárum - slavná Serie A nemá takový lesk, z jakého se mohla těšit ještě v minulé sezoně. Odchody Lukaka či Ronalda sice odlehčily kasám, ve kterých kluby během koronavirové krize obracejí každou minci, ale taky odtáhly zájem mnoha fanoušků, kteří budou své miláčky sledovat jinde.
Ale ohrnovat nad italskou ligou nos? To byste dělali kardinální chybu. Souboj raněných gigantů s našlapanými vyzyvateli o scudetto bude mít pořád ohromný náboj.
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Milán |  |
38 | 26 | 8 | 4 | 69:31 | 86 |
| 2. Inter Milán |  |
38 | 25 | 9 | 4 | 84:32 | 84 |
| 3. Neapol |  |
38 | 24 | 7 | 7 | 74:31 | 79 |
| 4. Juventus |  |
38 | 20 | 10 | 8 | 57:37 | 70 |
| 5. Lazio |  |
38 | 18 | 10 | 10 | 77:58 | 64 |
| 6. AS Řím |  |
38 | 18 | 9 | 11 | 59:43 | 63 |
| 7. Fiorentina |  |
38 | 19 | 5 | 14 | 59:51 | 62 |
| 8. Atalanta |  |
38 | 16 | 11 | 11 | 65:48 | 59 |
| 9. Verona |  |
38 | 14 | 11 | 13 | 65:59 | 53 |
| 10. Torino |  |
38 | 13 | 11 | 14 | 46:41 | 50 |
| 11. Sassuolo |  |
38 | 13 | 11 | 14 | 64:66 | 50 |
| 12. Udinese |  |
38 | 11 | 14 | 13 | 61:58 | 47 |
| 13. Bologna |  |
38 | 12 | 10 | 16 | 44:55 | 46 |
| 14. Empoli |  |
38 | 10 | 11 | 17 | 50:70 | 41 |
| 15. Sampdoria |  |
38 | 10 | 6 | 22 | 46:63 | 36 |
| 16. Spezia |  |
38 | 10 | 6 | 22 | 41:71 | 36 |
| 17. Salernitana |  |
38 | 7 | 10 | 21 | 33:78 | 31 |
| 18. Cagliari |  |
38 | 6 | 12 | 20 | 34:68 | 30 |
| 19. Janov |  |
38 | 4 | 16 | 18 | 27:60 | 28 |
| 20. Venezia |  |
38 | 6 | 9 | 23 | 34:69 | 27 |
