Letáček si zvyká v Getafe a vyhlíží šanci: Chceš tady bejt? Shoď šest kilo

Premiérový adaptační půlrok ve Španělsku se pomalu blíží ke konci, od jara chce Jiří Letáček stejně jako před dvěma lety v Ostravě čím dál víc atakovat základní sestavu Getafe.

Už si pokecáte španělsky?
„Myslím, že se zlepšuju každým dnem. Když jsem přišel, neuměl jsem španělsky vůbec nic. Teď už spoustu věcí chytám, jsem schopný nějaké reakce. Španělština je složitý jazyk, studium je náročné, protože všichni mluví strašně rychle. Dělá mi problém rozpoznat, co říkají, zatímco když vidím napsaný text, rozumím tomu víc. Peru se s tím dobře, jedu podle učebnice, kterou měla přítelkyně na střední. Pořídil jsem si fungl novou, teď jsem ve stádiu, že už bych se snad mohl pobavit i o mimofotbalových věcech. Jen potřebuju rozmluvit a opravovat.“

V kabině si nemůžete vypomoct angličtinou?
„Z takových devadesáti procent tam jede jenom španělština. Pár anglicky mluvících kluků tam je, s těmi jsem asi nejvíc v kontaktu, ale poradíme si. Když tak člověk použije ruce a nohy.“

Nedoufal jste, že po úspěšných pohárových zápasech dostanete první šanci i v La Lize?
„Od začátku sezony jsem věřil, že po tolika zápasech už bych nějaký zápas dostat mohl. Bohužel ještě nepřišel, ale jsem rád i za ty dva v poháru. Povedly se mi, takže jsem trenérovi aspoň nasadil do hlavy brouka. Ví, že kdyby se něco stalo nebo by chtěl udělat změnu, nemusí se bát. Věřím, že bych se s tím popral dobře.“

Brankářskou jedničkou je David Soria. Pro vás konkurent, nebo parťák?
„Nazval bych ho jak parťákem, tak konkurentem. Říkal mi od prvního dne, ať se za ním nebojím dojít na něco zeptat, když budu potřebovat. Párkrát už jsem toho využil, má spoustu zkušeností. Ve Španělsku už má něco odchytáno, takže pro mě je skvělou školou sledovat ho v trénincích a zápasech. Učím se, posouváme se navzájem.“

Zápisné? Asi jen v Česku

Vraťme se k utkání Copa del Rey z 5. prosince v Orihuele. Remíza 0:0, v rozstřelu tři chycené penalty a postup. Zatím váš životní zápas?
„Asi bych to takhle nebral. Jsem strašně rád, že se mi zadařilo, ale tady padají slova jako Hero de la Copa (v překladu pohárový hrdina), což takhle nevnímám. Pro mě bylo důležité, že jsem v jednom týdnu odchytal dva zápasy a měl minutáž. Pro brankáře to platí oproti hráčům dvojnásob.“

Poprvé jste nastoupil v Manises na konci listopadu, taky jste při výhře 3:0 udržel nulu. Byl jste nervózní? Přece jen to byl váš premiérový soutěžní zápas v novém klubu, šance se ukázat, udělat fajn první dojem.
„Samozřejmě to v hlavě bylo. Zápas v Manises se dvakrát překládal kvůli záplavám, dalo mi to víc času na přípravu. Věděl jsem, že to nebude vůbec nic jednoduchého. Umělá tráva, fanoušci, super kulisa na malém útulném stadionku… Znám pohárové zápasy, vždycky jsou strašně složité. A dokud nedáme gól, soupeř kouše. Nervozita byla, ale když rozhodčí písknul do píšťalky, byl jsem až překvapen, jak jsem do toho vplul, oprostil se od všeho a zápas si užíval.“

Musel jste dát za první utkání, nulu, výhru nějaké zápisné?
„Zatím upřímně nevím, nikdo po mně žádná eura nechtěl, takže je to asi jen v Česku. Měli jsme společnou večeři, kde proběhlo představení a zpívání, ale tím to skončilo.“

Co jste zpíval?
„Baby od Justina Biebera, aby tomu všichni rozuměli. Sázel jsem na to, že tuhle písničku bude znát každý.“ (směje se)

Když už jste zmínil tragické povodně, jak se Španělsko vypořádává s následky?
„Já jsem rád, že nás se to tady v Madridu vůbec netýkalo. Ale když záplavy začaly, pamatuju si, že během té noci mě několikrát vzbudila pořádná bouřka. Pak jsem přišel do šatny mezi kluky a už se o tom mluvilo. Na španělských webech jsem si hledal, co se stalo. V oblasti Valencie to byla velká tragédie, několik stovek mrtvých. V klubu jsme měli sbírku, pomohli jsme finančně, potravinově, věcmi na odklízení… Snažili jsme se, jak to jen šlo. Asi bych to přirovnal k tomu, co proběhlo i v Česku u Krnova, kde to bylo taky hodně špatné.“