Sláva fotbalových králů ho minula. Přitom byl dlouhá léta nedílnou součástí bundesligové šlechty. V kabině seděl s legendárním Raúlem, na hřišti se potkával s Lewandowským nebo Haalandem. Jan Morávek, přemýšlivý sympaťák, radši žije v ústraní, teď už zpátky v šatně pražských Bohemians 1905. Ale k expedici za kulisy jedné z top evropských lig ochotně svolil. V létě 2009 si Honza z vršovického Ďolíčku sbalil pět švestek a vyrazil zkusit štěstí do světa. Bylo mu devatenáct. Zastavil se na Schalke, krátce pobyl v Kaiserslauternu a nakonec zapustil na deset roků kořeny v bavorském Augsburgu, Mozartově rodišti. Zbytek pohádky, ve které však nebylo zdaleka všechno růžové, už dopoví sám.
Co odstartovalo vaše německé dobrodružství? Vybaví se vám to ještě?
„První oťukávačky začaly, když jsme byli na mistrovství světa s reprezentační dvacítkou. Potom jsem odjel na stáž do Gelsenkirchenu, kde na mě všechno zapůsobilo moc dobře.“
A tak jste se upsal populárnímu klubu Schalke 04.
„Ano. Kouč Fred Rutten byl komunikativní a já jsem si říkal: Holandský trenér, holandská fotbalová škola – to by mohlo být pro mladého kluka dobré. Nemohl jsem tušit, že se to pak tak blbě sejde. Že když v zimě přestup podepíšu a dokončím sezonu v Bohemce, tak během následujících tří měsíců v Schalke vymění trenéra a na lavičku usedne Felix Magath.“
JAN MORÁVEK |
|
Věk: 32 (1. listopadu 1989 v Praze) Výška/váha: 179 cm/ 71 kg Stav: ženatý, manželka Tereza, syn Dan Kariéra: Bohemians 1905 (19952009), Schalke 04 (Německo, 2009-2010), 1. FC Kaiserslautern (Německo, 2010-2011), Schalke 04 (Německo, 2011-2012), FC Augsburg (Německo, 2012 -2022), Bohemians 1905 (2022-?). Bilance v bundeslize: 168 zápasů/9 gólů Bilance v reprezentaci: 3/0 Největší úspěchy: 3. místo na EURO 21 (Dánsko, 2011), 3. místo na EURO 19 (Česko, 2008), postup do osmifi nále MS 20 (Egypt, 2009) |
Vyhlášený ras. Když se vysloví jeho jméno, okamžitě se mi vybaví pahorek, který nechal postavit v tréninkovém areálu Wolfsburgu pro drsné výběhy. Měli jste podobný v Gelsenkirchenu?
„Mám dojem, že ho tam nechal později postavit. Ale během mého působení mu stačila obrovsky vysoká tribuna starého stadionu, na které je snad 300 schodů. Dal nám desetikilové vesty a štrádovali jsme si to nahoru, dolů. Těch schodů fakt nebylo málo. Jemu to vyhovovalo. Stejně jako kruhový trénink s medicinbaly, který mohl udělat kdekoli. Chci tím říct, že nás dokázal zničit i bez pahorku.“
Kolikrát jste vybíhali schody? „Přesné dávky už si nepamatuju, to bych vám lhal. Ale nechutné tréninky to byly.“
Jaký byl ten nejnechutnější? „Nevím, jestli to byl zrovna nejdrsnější trénink, každopádně byl hodně neobvyklý. V přípravném období jsme my, mladí hráči, mívali sraz v areálu v půl sedmé ráno. Všichni jsme se museli hlásit ve školní hale, kde jsme měli hodinu gymnastiku. Hodně jsme šplhali po laně. Odcházel jsem z tréninku a měl jsem zkrvavené ruce. Pak jsme absolvovali normálně s týmem ještě dvě fáze na hřišti.“
Husté.
„Fakt nejde říct jednu tréninkovou jednotku, která by nejvíc bolela. Celkově byl Magathův tréninkový balíček naprosto přestřelený. Třeba ten kruhový trénink s medicinbaly: 8 stanovišť a 3 kola nadoraz.“
Chápu dobře, že na každém stanovišti byl cvik s medicinbaly?
„Z osmi stanovišť na nás tak na pěti čekaly medicinbaly. Vyhodit jeden do vzduchu, sednout si zadkem na zem, bleskově vstát a chytit ho. Nebo člověk drží dva medicinbaly a opakovaně s nimi skáče. Jednou nám dal trenér dokonce dva dny před zápasem trénink s medicinbaly. Všichni si ťukali na čelo a ptali se, co to jako má být? Normálně se už takhle blízko utkání dělají taktické věci, my jsme házeli medicinbalem. Ale jak to bývá, zápas jsme vyhráli. A navenek to zase vypadalo, že všechno dělá dobře.“
Dovolil si někdo reptat?
„Tak byli tam takoví.“
Jak to s nimi dopadlo?
„Tvrdě narazili. Další den se hlásili v béčku. Pamatuju si na případ Alberta Streita. Měl úspěšnou sezonu v Eintrachtu Frankfurt, a tak ho Schalke přivedlo. Dostal fakt obrovitou smlouvu. Ale snad po čtrnácti dnech se pakoval do béčka, protože měl poznámky k tréninkovým metodám. Na minutu byl přeřazen do béčka!“
Nebylo to pro něj spíš vysvobození?
„Jezdil na tréninky béčka ve ferrari a my jsme na druhém hřišti pomalu umírali. On nám zdálky v klidu mával a byl naprosto spokojený.“
Takže v kabině za Magatha vládla příkazová vojna. Nešlo s ním vůbec komunikovat?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
