Červená masa fanoušků se vřítila na hřiště BayAreny a vcucla fotbalové bohy Leverkusenu. Nebylo z ní úniku. Uprostřed euforického davu byl samo sebou i Patrik Schick. „Bylo to docela nebezpečný. Lidi padali na zem, šlapali po sobě,“ popisuje útočník nedělní bouřlivé oslavy bundesligového titulu.
Historický úspěch si český reprezentační útočník Patrik Schick ve společnosti syna Nika a dcery Viktorie užil v neděli v podvečer na plné pecky. A pozor, po výhře 5:0 nad Brémami, která Leverkusenu s předstihem zajistila německý mistrovský titul, dostal jedno velmi speciální přání. „Gratuloval mi Bruno Fernandes,“ pochlubil se v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport.
Po titulovém vítězství nad Brémami na oficiálním účtu Leverkusenu na sociální síti X naskočilo: Nejhezčí den v životě! Byl to i váš nejhezčí den?
„V kariéře fotbalisty to byl jednoznačně nejpovedenější den. Budu na něj vždycky vzpomínat.“
Celé Německo si přálo ukončení jedenáctileté tyranie Bayernu. Vnímal jste obří podporu?
„Rozhodně. Kdokoli proti nám hrál, přestože jsme ho porazili, přáli nám hodně štěstí. Říkali, jak nám fandí, a ať tu velkou jízdu dotáhneme do konce. Stejně tak fanoušci soupeřů. Většinou nám na konci zápasu zatleskali za dobrý fotbal. Podpora celé země byla opravdu znát.“
Pojďme se vrátit k nedělnímu večeru. S Brémami jste v průběhu druhého poločasu vedli 3:0 a fanoušci chtěli vtrhnout na plochu. Hrozilo nedohrání utkání?
„První vniknutí po brance na 3:0 bylo docela na hraně. Zbývalo ještě celkem dost času do konce. Upřímně říkám, že jsem měl trochu strach, aby se utkání vůbec dohrálo. Nakonec i za přispění pořadatelů, a do značné míry i fanoušků, se zápas relativně v klidu dokončil. I když lidi stáli za reklamními panely, kde by za normálních okolností neměli co dělat. (usměje se) Ale rozhodčí to už nechal být. Podle mě se ani neodehrálo úplně celých devadesát minut. Fanoušci vběhli na hřišti asi minutu před koncem, tomu už nešlo zabránit. Bylo to fakt mimořádné. Za vteřinu byl trávník plný lidí. Byl to masakr. Šlo trošku o zdraví, lidi padali na zem, šlapali po sobě. Chvílemi to bylo fakt nebezpečné. Ale euforie byla neskutečná. Mám krásné fotky, videa… Bylo úžasné něco takového prožít.“
Pravdou je, že když jsem vás zahlédl uprostřed několika tisícihlavého davu, měl jsem obavy, zda vyváznete živ a zdráv.
(usměje se) „Jak jsem říkal, bylo to opravdu nebezpečný. Nemohl jsem se hýbat. Všichni se na mě ze všech stran tlačili. Jsem poškrábanej, mám roztrhaný dres i trenky. No prostě celej jsem byl rozervanej. Ale víte co, když vidíte to neuvěřitelné nadšení fanoušků… Někteří na tento okamžik čekali třeba celý život, oddaní jednomu klubu. Proto chápu, že euforie je neuvěřitelná a všichni jsou strašně šťastní. Já byl šťastný s nimi, bylo to fajn a jsem rád, že jsem si mohl na sociální síť umístit video s nadšenými lidmi. Byla to nádhera.“
Jak člověk stárne, víc se dojímá. Došlo i na slzy?
„To zase ne. Nebrečel jsem, spíš si to celé moc užíval. Třeba oslavy na balkoně před obřím davem fanoušků byly opravdu krásné. Ještě větší to bude, až po posledním zápase s Augsburgem přebereme mistrovský pohár. Na to se hodně těším, bude to ještě o něco víc. Teď nemáme moc prostoru na slavení. Před sebou máme ještě dost důležitých zápasů, zatím nenastal správný čas pro velkou párty. Přijde to až po finále německého poháru s Kaiserslauternem. Po něm to bude doslova obrovské a největší. Pokud tedy vyhrajeme, na což si samozřejmě věříme.“
Vypíchnete nejsilnější moment z oslav?
„Asi bych řekl dva: vtrhnutí fanoušků na hřiště a chvíle, kdy
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
